Proces, nazývaný též fekální mikrobiální transplantace není žádnou horkou novinkou. První doložená transplantace stolice proběhla už v roce 1958. Konala se v Americe na Lékařské fakultě Coloradské univerzity v Denveru. Pokus proběhl na čtyřech pacientech strádajících těžkými průjmy, které se nedařilo nijak zvládnout. Všem čtyřem se během 48 hodin údajně ulevilo. Navzdory téměř zázračnému uzdravení se léčba do praxe neprosadila. Asi proto, že jak pro pacienty, tak zdravotníky je poněkud eklhaft.
Kariéru si na ní vybudovat se podařilo až rodáku z Krakova, nyní Australanovi a vedoucímu Centre for Digestive Diseases v Sydney, Thomasu Borodymu. Ten měl se svým týmem již před třemi roky na kontě přes 1500 zapáchajících transplantací. Delší dobu přenos stolice od zdravého dárce do střeva příjemcova propaguje i Kanaďanka z Ontaria Emma Allen-Vercoe. Ta se svým týmem z University of Guelph přispěla k přijatelnosti procedury tím, že používá termín syntetická stolice pipravovaná v laboratoři. Kde ale vzala očkovací kulturu a zda ta syntetická smrdí méně než naturální, prý pátrat neradno.
Zatím poslední studii kladoucí si za cíl obnovu vhodné bakteriální složky střevního obsahu provedli ve Spojených státech v nemocnici Helen DeVos Childrens Hospital in Grand Rapids, ve státě Michigan. Není rozsáhlá, léčbě se podrobila jen desítka účastníků. Zajímavé na ní je to, že šlo o děti a mladistvé. Věk pacientů s diagnostikovaným zánětem střev zvaným ulcerózní kolitida se pohyboval v rozmezí 7 až 20 let. Výkaly od dárce jim zaváděli klystýrem do míst přechodu tenkého a tlustého střeva.
Pacienty podrobili v průběhu pěti dnů pěti nálevům cizí stolice do tlustého střeva. V průměru byli schopni ve svých útrobách si ponechat objem 165 ml. Jednomu z nich se aplikované dávky nepodařilo ve střevě udržet a tak ve statistice nefiguruje. U sedmi z devíti (v 78 % případech) došlo ke snížení příznaků ulcerózní kolitidy během jednoho týdne. A u šesti z devíti (v 67 procentech případů) zůstaly symptomy nižší i měsíc po transplantaci. Tři z devíti (33 %) mladistvých se zbavilo ulcerózní kolitidy zcela. Žádné závažné nežádoucí účinky nebyly pozorovány.
Všechny dosavadní zkušenosti s transplantací fekálií se jeví jako slibná možnost léčby nemoci označované jako „CDC“ - opakující se úporné klostridiové infekční ulcerózní kolitidy. Ta je někdy dávána do souvislosti s nadužíváním antibiotik a následným osídlením střeva patogeny.
Clostridium difficile colitis (CDC)
Původcem zánětlivých problémů s krvavými průjmy je stejnojmenná bakterie Clostridium difficile. Je blízkou příbuznou těch mikrobů, které nás obšťastňují tetanem a botulismem. C. Difficile má dvě formy – infekční, která nepřežívá v prostředí dlouho, neboť je anaerobem. V případě ohrožení kyslíkem umí vytvářet spóry, které jsou mnohem odolnější. Ty nezpůsobují infekci přímo, ale pokud jsou pozřeny, transformují se v aktivní infekční formu. V konečném důsledku to prakticky vyjde v obou případech nastejno. Zmiňované vysoce odolné spóry jsou, bohužel, častými hosty nemocnic, jeslí, školek a domovů důchodců.
Kolitida
Odhaduje se, že ulcerózní kolitidou trpí asi 700 tisíc Američanů. Onemocnění střevní sliznice začíná obvykle potížemi s konečníkem. Ne vždy se infekce omezuje jen na tlusté střevo, někdy postihne i na navazující část střeva tenkého. Charakteristické je střídání klidných a bezpříznakových období s fázemi aktivace nemoci. Proto je v dětství diagnostikována jen asi pouhá čtvrtina případů.
Častým průvodním jevem bývají nespecifické záněty. Sebezničujícímu zánětu kromě sliznice střev někdy podléhá i kůže. Na té se objevují nejrůznější vyrážky. U někoho přerostou v lupénku. Na kůži bérců a předloktí pak mohou vznikat bolestivé, zarudlé vyvýšeniny (erythema nodosum), které se mohou stěhovat. Vředy se nemusí týkat tedy jen střeva, někdy postihnou i kůži (pyoderma gangrenosum), po které zůstávají esteticky nepříjemné jizvy. Často jsou při ní postiženy i oči zánětem rohovky a duhovky. V ústech se objevují afty a přidruženým onemocněním bývá i zánět žlučových cest.
Ne všechny příznaky se vyskytují u všech pacientů s ulcerózní kolitidou. Nicméně je dobré o nich vědět, protože někdy jsou prvními příznaky rozvíjející se ulcerózní kolitidy.
Příčina nemoci známa není ale jedna z teorií braných vážně za vším vidí abnormálně zvýšenou reakci buněk střevní sliznice na součásti potravy - bakterie a jiné antigeny (látky vyvolávající obrannou reakci organismu). Za normálních okolností tyto reakce slouží k obraně organismu, ale v případě, kdy se popletou, obrací se proti vlastnímu tělu.
Za nejohroženější skupinu jsou považovány děti. Zřejmě i proto, že u nich vede k vysokým absencím ve škole, zhoršování prospěchu a omezováním sociální aktivity. Následuje stranění se kolektivu a ruku v ruce s tím jdou i psychické problémy s často s celoživotními následky i po odeznění příčiny problémů. Prý proto se nyní kolektiv vedený gastroenterologem Sachinem Kundem soustředil na mladistvé. Těm, kterým nic na jejich těžké průjmy nic nezabíralo se rozhodl nastolit rovnováhu ve střevě tím, že abnormální bakterie nahrazovali těmi normálními. Jejich krátkodobá studie si kladla za cíl prověřit bezpečnost a snášenlivost fekální mikrobiální transplantace u dětí a teenagerů. Výsledky jsou stejně povzbudivé, jako poznatky z jiných pracovišť, které se spíše zabývaly pacienty vyššího věku. I když z pochopitelně lidských důvodů i autoři studie z Michiganu tvrdí, že je potřeba uskutečnit dlouhodobější pokus, i z toho co již bylo publikováno jasně vyplývá, že „smradlavá transplantace“, jak se tomuto zákroku nelichotivě přezdívá, funguje jak u seniorů, tak mladistvých a že většině nemocných prospívá. A pokud se stane, že nepomůže, tak alespoň neublíží. A takových zákroků v medicíně moc není.
Literatura: The U.S. National Institute of Diabetes and Digestive and Kidney Diseases has more about ulcerative colitis. Journal of Pediatric Gastroenterology and Nutrition Health
Dr. Grünstein a jeho léčba revmatismu: