Zdá se, že pětitunová rentgenová observatoř Chandra vypuštěná v roce 1999 z paluby amerického raketoplánu Columbia bude stále platným pomocníkem astronomů, však také její tým tvrdí, že jde stále o zařízení s nejostřejším obrazem v oboru měkkého rentgenového záření.

Zoo s různými typy supernov se nám utěšeně rozrůstá. Nestačí, že máme supernovy typu I a II, které se dále dělí na několik dalších podtypů. Není to tak dlouho, co se ukázalo, že  je nutno počítat nejen se supernovami Ia vznikajícími dlouhodobým krmením bílého trpaslíka čerstvou hmotou z blízkého průvodce, ale i těmi vzniklými splynutím dvou bílých trpaslíků, vychází totiž najevo, že těch druhých by mohlo být mnohem víc než se původně myslelo. Mimo to se zdá, že by mohl existovat ještě typ tzv. heliových supernov, které snad svou explozi mohou i opakovat.

Zvětšit obrázek 3D verze simulace vytvořená pro snadnější porovnání s originální předlohou. Žlutá barva značí vysokou hustotu plynu, modrá nižší hustotu, předpokládalo se, že hustota materiálu ve zbytku disku bude až desetinásobně vyšší než na pólech. simulace vykazuje velmi dobrou shodu s pozorováním. Tak je podpořen výklad autorů, že pozorovaná struktura vznikla interakcí vyvrženého materiálu s akrečním diskem.

Zvětšit obrázek Tak nějak pravděpodobně interagoval materiál vyvržený supernovou s materiálem v akrečním disku.

Zvětšit obrázek Zobrazení emisí železa (vlevo) a křemíku (vpravo)

Zvětšit obrázek

Na obrázku jsou označeny struktury odpovídající zbytku akrečního disku původního bílého trpaslíka.

Ale zpět k supernově SN 1604. Nová analýza ukazuje, že keplerova supernova byla toho nejzajímavějšího podtypu Ia vznikajícího postupným nabalováním materiálu z povrchu hvězdného průvodce s následným termonukleárním výbuchem nastávajícím ve chvíli, kdy bílý trpaslík překročí Chandrashekarovu mez (Ta vyjadřuje nejvyšší hmotnost, jakou ještě může mít bílý trpaslík. Činí 1,44 hnotnosti Slunce). To znamená že Johannes Kepler měl v roce 1604 tu čest pozorovat standardní svíčku. Rozhodující pro toto tvrzení bylo rozeznání struktury odpovídající zbytku akrečního disku poblíž předpokládaného centra výbuchu. Přesněji, byla pozorována emise záření odpovídající kolizi mezi vyvrženým materiálem a původním diskem pohlcované hmoty. Svou interpretaci tým autorů dokládá také hydrodynamickou simulací ve dvou a třech rozměrech, tato simulace vykazuje velmi dobrou shodu pozorováním. Jejich pozorování je navíc velmi podobné tomu, co napozoroval Chandrův stájový kolega Spitzer. Přiložený obrázek vznikl kombinací dat Spitzera (fialová) a Chandrova pozorování emisí železa (modrá). Označená část snímku ukazuje, co vědci považují za zbytek akrečního disku.

Na snímku je také vidět pozoruhodná jednostranná asymetrie v koncentraci železa okolo středu. Autoři spekulují, že tato asymetrie je v podstatě stínem původní doprovodné hvězdy, která v tomto směru blokovala vymrštěný materiál. O tom, že pozůstatky po tomto typu supernov by mohly podobný stín obsahovat, se uvažovalo už dříve.

Zvětšit obrázek Červená, zelená a modrá barva zastupují odpovídající záření o nízkých, středních a vysokých energiích. Všechna data tentokrát obstarala slavná observatoř Chandra, hvězdné pozadí pochází z projektu DSS (Digitized Sky Survey).

Zvětšit obrázek Rozhodně jeden z nejhezčích snímků SN 1604. Jedná se o kompozitní snímek. Jedná se o kompozici obrazů měkkého rentgenového záření (modrá), tvrdého rentgenového záření (zelená) - obojí pořízeno pomocí Chandry, infračerveného záření (červeně) jehož autorem je Spitzer a konečně data z optického oboru (žlutá) pocházejí z HST.

Zvětšit obrázek Ilustrace obsevatoře Chandra

Ještě krátké shrnutí o observatoři Chandra. Chandra spolu se Spitzerovým vesmírným dalekohledem, HST a Comptonovou gama observatoří patří mezi Velké kosmické observatoře. Pracuje v oboru 1 keV do 10 keV. Vstupní průměr jeho objektivu Volterova typu I (jak jinak) je 1,2 metru a ohnisková vzdálenost 10,05 m. Konstrukčně vychází ze zkušeností s Einsteinem a Rosatem, čemuž odpovídají i některé další parametry, jako objektiv složený ze čtyř segmentů nebo nepřehlédnutelná a přiznaná podobnost kamery HRC a HRI. Chandra od roku 2003 přesluhuje původně plánovanou pětiletou životnost.

Simulace výbuchu supernovy:

Zdroje:
https://chandra.harvard.edu/photo/2013/kepler/
https://arxiv.org/abs/1212.4534
https://chandra.harvard.edu
Zdroje obrázků:
https://www.jpl.nasa.gov/spaceimages/details.php?id=PIA03519
https://chandra.harvard.edu/photo/2013/kepler/more.html
https://www.jpl.nasa.gov/spaceimages/details.php?id=PIA03519
https://hera.ph1.uni-koeln.de/~heintzma/NS1/SN1604.htm
Psáno pro Kosmonautix aOsel.cz