Jako by si Severní Korea v posledních dnech předplatila palcové titulky ve všech světových médiích. Na Korejském poloostrově se rozehrála další, obtížně srozumitelná ale každopádně pozoruhodná partie. Není úplně jasné, o co v ní klíčovým hráčům vlastně jde, ale celý svět se zatajeným dechem sleduje, jak to dopadne. Násilně rozdělené území je od začátku padesátých let v chronickém válečném stavu a stát se tu může cokoliv. Korejské válečné hrátky fascinují i servery popularizující vědu a techniku, jako je NewScientist, kde se teď objevil zajímavý komentář od Petera Aldhouse na téma raketové hrozby ze Severu Koreje.
Hlavní potíž se Severní Koreou je asi v tom, že místní tajnůstkářský režim je pro zbytek světa záhadný a v mnohém nepochopitelný. Při pohledu zvenčí není úplně jasné, jaké jsou jejich motivace. Většina komentářů naznačuje, že nynější bojechtivá rétorika směřuje hlavně dovnitř, jako součást převzetí moci Kim Čong-unem, případně k jednacímu stolu, aby si Severní Korea vytvořila pádnější argumenty. V takovém případě horký konflikt nehrozí, pokud někomu ze zúčastněných náhle nepovolí nervy. Neprůhledná Severní Korea by ale také mohla být ve vážné vnitřní krizi a mohla by ji ze zoufalství řešit eskalací konfliktu, přestože je bojová hodnota početně veliké severokorejské armády pravděpodobně k smíchu. Proto jsou okolní země a také Američané ve střehu.
Podle vládních zdrojů Jižní Koreje by dnes (středa 10. dubna) už Severní Korea měla být připravena k odpálení minimálně jedné balistické rakety na východním pobřeží, do které již natankovali palivo. Všichni doufají, že pokud k němu dojde, tak by to byl jen další z řady severokorejských testů. Co by teď Severní Korea mohla odpálit? Většinou se spekuluje o balistické raketě středního doletu BM25 Musudan (známé také jako Taepodong X, Nodong/Rodong-B anebo Mirim). Ta vznikla ze sovětské balistické rakety R-27, vyvinuté v šedesátých letech pro odpalování z ponorek. Pohání ji kapalný asymetrický dimethylhydrazin s dýmavou kyselinou dusičnou jako okysličovadlem. Severokorejci představili rakety Musudan na slavnostní vojenské přehlídce 10. října 2010, odborníci na raketové zbraně je ale na snímcích vyhodnotili jako atrapy.
Pokud by v Severní Koreji zvládli technologii pohonu raket Musudan a jejich odpálení na jedničku, mohly by doletět do vzdálenosti 2 500 až 4 000 kilometrů. Oproti balistickým raketám Rodong-1 (čili Nodong-1) s doletem kolem 1000 kilometrů, které už Severní Korea vyzkoušela, by to byl významný posun. Podle všeho je ale Sevekorejci zatím ještě nevyzkoušeli, takže válečný střet by takovými raketami zahájil jenom šílenec. Z pohledu normálně uvažujících armádních velitelů se jako mnohem reálnější jeví varianta technických testů raket Musudan, s krvežíznivou omáčkou okolo.
Mohla by Severní Korea odpálit i něco jiného s jadernou náloží? Pomineme-li balistické rakety krátkého doletu, kterých mají Severokorejci vícero typů, například KN-2 Toksa (Viper), 9K52 Luna-M (FROG-7) anebo rakety Hwasong-5 a 6, odvozené od sovětských R-17 Elbrus (rodina raket typu Scud), nebudou to nejspíš ani rakety označované jako KN-08. Ty se objevily na vojenské přehlídce v dubnu 2012, kde působily dojmem vícestupňových mezikontinentálních balistických raket s doletem kolem 10 000 km. Odborníci ale brzy došli k závěru, že opět nejspíš šlo o nefunkční atrapy. Navíc to tentokrát byly atrapy technicky nesmyslné, které například kombinovaly prvky raket na tuhá a kapalná paliva.
Start rakety Unha-3 ze 12. prosince 2012, který byl částečně úspěšným pokusem o vynesení civilního satelitu, prý ve skutečnosti jen potvrdil, jak daleko je Severní Korea od vypuštění funkční mezikontinentální rakety. Odborníci z Jižní Koreje, kteří prozkoumali zbytky rakety vylovené z oceánu, zjistili, že nosná raketa byla vyrobena převážně ze severokorejských komponent bídné kvality, kopírujících technologie ze šedesátých a sedmdesátých let. Raketa Unha-3, která je civilní variantou stále nepříliš úspěšně vyvíjené mezikontinentální balistické rakety Taepodong-2, ve své dosavadní podobě ještě tak vynese stokilový satelit na oběžnou dráhu, jaderný mezikontinentální útok ale zatím nepřichází v úvahu.
Někteří experti mají za to, že severokorejci už zvládnou umístit jaderné hlavice na rakety Nodong-1, s nimiž mohou ohrozit japonská a samozřejmě i jihokorejská města. Tomu by nasvědčovala i relativně malá intenzita severokorejských jaderných testů, které by mohly být součástí vývoje jaderných hlavic, vhodných pro rakety středního či krátkého doletu. Pokud by Severní Korea opravdu odpálila rakety typu Nodong-1, tak by se je Jihokorejci, Japonci či Američané snažili sestřelit, nejspíš řízenými střelami zbraňového systému Aegis, který je nainstalován na amerických, japonských i jihokorejských válečných lodích. Připraveny jsou i mobilní raketové systémy Patriot. Je samozřejmě otázkou, nakolik by byly úspěšné. Účinkování systémů Patriot ve válce v Zálivu nebylo příliš slavné. Aegis si prý vede dobře v testech, těžko ale soudit, jak uspěje během reálného překvapivého útoku. Severokorejci asi nedisponují sofistikovanými technologiemi k odvrácení antiraket, pokud by se ale například útočící raketa rozpadla na vícero částí, mohlo by to prý systém Aegis přelstít.
Jak je tedy reálná hrozba raketovým útokem ze Severní Koreje? Pokud tam nevlastní hypermoderní technologie, dovedně skryté za kulisami divadla s předpotopní výzbrojí, tak jsou jejich výhrůžky Spojeným státům k smíchu. O něco reálnější je konvenční, snad i jaderný útok na japonská či jihokorejská města raketou Nodong-1. Ať už by byl úspěšný anebo ne, Severní Korea by riskovala zdrcující odvetu. Pokud právě to není jejich úmyslem, tak se teď podobného útoku nedočkáme.
Literatura
NewScientist 9.4. 2013, Wikipedia (North Korea).