Mnohé supermasivní černé díry z center galaxií jsou navzdory své obrovitosti poměrně ospalými monstry. Podle toho, co pozorujeme, po dlouhá desetiletí jenom tak líně dřímají a nebýt jejich drtivé gravitace, skoro bychom si jich nevšimli. Občas se ale proberou z temného snění a slupnou objekt, který se k nim dostane příliš blízko. Brzy to asi čeká naši domácí supermasivní černou díru v Mléčné dráze, která si během pár příštích let uhryzne kus prachoplynového mračna G2. Natěšení vědci teď pozorovali něco podobného v centru blízké spirální galaxie.
Pro Marka Nikolajuka z Univerzity v Bělostoku a Rolanda Waltera ze Ženevské univerzity to bylo prý poměrně šokující, když s evropskou gama observatoří INTEGRAL (INTErnational Gamma Ray Astrophysics Laboratory) pozorovali intenzivní zášleh rentgenového záření z nitra galaxie NGC 4845 v souhvězdí Panny, vzdálené od nás 47 milionů světelných let. Jak už to tak bývá, Nikolajuk a Walter sledovali s observatoří INTEGRAL, která kromě oblasti gama záření, v které je opravdu dobrá, pozoruje vesmír v dalších oblastech elektromagnetického spektra, například i v rentgenové, vlastně úplně jinou galaxii a dotyčný rentgenový záblesk je dokonale zaskočil.
Když se vědci zaměřili na zdroj tohoto záblesku s rentgenovou observatoří XMM Newton, ukázalo se, že přišel z centra doposud spořádané galaxie NGC 4845, Seyfertovy galaxie typu 2, s nápadně jasně zářícím středem, která se za několik desítek let pozorování ještě nikdy neprojevila v oblastech záření vysokých energií. Stejný kout vesmíru pak ještě prohlédli rentgenovým teleskopem MAXI na palubě ISS a americkou gama observatoří Swift. Z dostupných dat zjistili, že tento záblesk byl nejintenzivnější v lednu 2011, kdy galaxie NGC 4845 zazářila v rentgenové oblasti spektra tisíckrát silněji než jindy a pak během roku pohasínala.
Analýza záblesku ukázala, že supermasivní černá díra galaxie NGC 4845 zřejmě posvačila na objektu o hmotnosti 14 až 30 Jupiterů, možná i méně. To odpovídá veliké plynné planetě anebo spíše hnědému trpaslíkovi, jehož drama jsme teď měli příležitost sledovat. Poslední dobou se ukazuje, že galaxie by měly být podobných potulných těles plné, takže není divu, že nějaké z nich občas skončí ve chřtánu centrální černé díry. Dotyčná supermasivní černá díra každopádně není zase kdovíjaký obr, její hmotnost odborníci odhadují na 300 tisíc Sluncí.
Nikolajuk s Walterem odhadují, že černá díra ve skutečnosti pozřela jenom vnější vrstvy dotyčného tělesa a jeho kompaktnější vnitřnosti teď stále obíhají kolem. I tak to ale byl pěkný zážitek, taková warm-up party k show s prachoplynovým mračnem, která nás snad brzy čeká v centru Mléčné dráhy. Zdá se, že by k podobným událostem mohlo v okolních galaxiích docházet přinejmenším jednou za pár let. INTEGRAL a další vesmírné observatoře sledující záření o vysokých energiích si jich určitě zase všimnou.
Literatura
ESA News 2.4. 2013, arXiv:1304.0397, Wikipedia (Supermassive black hole, INTEGRAL).