Činorodý lovec exoplanet Kepler v srpnu roku 2011 pozoroval soustavu KOI 256 ze souhvězdí Labutě (Cygnus), která je od nás vzdálená 1 828 světelných let. V záři místního červeného trpaslíka spektrální třídy M, tedy hvězdy menší, chladnější a červenější, než je Slunce, odhalil známky přítomnosti jedné planety. Podle prvních propočtů mělo jít o plynného obra s průměrem 14,8 Zemí, který svého trpaslíka obíhá přibližně jednou za 1,38 dne. Každá nově objevená planeta je samozřejmě vzrušující, ale takových, jakou měla být planeta KOI 256b, tedy horký jupiter, už známe celou řadu. Teď se ale najednou ukázalo, že systém KOI 256 je mnohem zajímavější, než by kdo čekal.
Phil Muirhead z Caltechu v Pasadeně a jeho kolegové tráví čas tím, že prosívají veřejně dostupná data teleskopu Kepler a hledají v nich planety červených trpaslíků spektrální třídy M. Když se pustili do analýzy systému KOI 256, tak si opatřili data o radiální rychlosti zdejšího červeného trpaslíka z Haleova teleskopu observatoře Palomar v Kalifornii. A nestačili se divit. Dotyčná hvězda kmitá jako zběsilá káča, mnohem víc, než by zmohl obíhající plynný obr. Taky tam nejspíš žádný plynný obr není. V soustavě KOI 256 je ve skutečnosti partnerem červeného trpaslíka pořádně hmotný a horký bílý trpaslík.
Badatelé pak do výzkumu zajímavé soustavy KOI 256 zahrnuli data amerického vesmírného ultrafialového teleskopu GALEX (Galaxy Evolution Explorer), s nímž tým Cornellovy univerzity měří ultrafialovou aktivitu všech hvězd v zorném poli teleskopu Kepler, aby tak ověřoval obyvatelnost jejich případných planetárních systémů. Ukázalo se, že červený trpaslík soustavy KOI 256 je velmi aktivní, což odpovídá představě, že jeho hvězdným partnerem je blízký a relativně masivní bílý trpaslík.
To ale ještě nebylo všechno. Teleskop Kepler se již po několikáté ukázal v celé své ohromující síle, která dalece přesahuje jeho na první pohled skromné fyzické rozměry. Muirhead a jeho spolupracovníci totiž odhalili v Keplerových datech nepatrný efekt gravitačního čočkování, při němž bílý trpaslík vlivem své gravitace ohýbá a zesiluje záři červeného trpaslíka, když se octne mezi červeným trpaslíkem a námi.
Působení této gravitační čočky není nijak závratné a její pozorování je na hraně možností našich soudobých přístrojů. Ve skutečnosti to mohl zvládnout jenom jeden z nich – Kepler. Jen díky němu můžeme být svědky hrátek Einsteinovy obecné teorie relativity v pozoruhodné dvojhvězdě KOI 256. Exoplaneta KOI 256b to odnesla, ale není jí vůbec žádná škoda.
Literatura
Jet Propulsion Laboratory News 4.4. 2013, Wikipedia (Gravitational lens).