Navzdory obecnému přesvědčení, jak moderní civilizace deptá přírodu, je seznam druhů, které v posledních stoletích vyhynuly, pozoruhodně krátký. Dávní lovci sklonku nejmladší doby ledové podle všeho v tomto směru předvedli impozantnější výkon. Navíc, vymírání druhů je normální a čeká to každého, ať už lidskou rukou anebo ne. Nicméně, vymřelých druhů je samozřejmě škoda, přinejmenším ze sběratelského pohledu na věc. Lidé si dlouho mysleli, že vymření je navždy, ale s rozvojem technologií molekulární biologie a klonování to najednou tak definitivně nevypadá.
Žádný vyhynulý druh se sice ještě naklonovat nepodařilo a rozhodně to nebude nijak snadné, ale v různých laboratořích po světě se o to vědci snaží. Jejich projekty si už získaly četné zaryté odpůrce, kteří se mohou zbláznit z představy, že jim v zoo vesele pokyne chobotem mamut. Někteří odborníci se také obávají, že projekty klonování ohrožených či vymřelých druhů odčerpají prostředky, které by jinak byly k dispozici pro jiné postupy ochrany druhů a jejich prostředí. Mnozí další jsou ale možností přivést vyhynulé druhy zpátky fascinováni. Například, před pouhými pár dny se ve Washingtonu, D.C. odehrála ostře sledovaná konference TEDxDeExtinction, kde osobnosti vědy horlivě debatovaly právě o možnostech znovuvzkříšení vymřelých druhů a také o problémech, které se kolem toho točí.
Asi to nebude úplně náhodou, že se právě v době konání této konference objevila zpráva o výsledcích Projektu Lazar, kterému šéfuje Mike Archer z Univerzity Nového jižního Walesu v Sydney. Jeho cílem je oživit poměrně nedávno vyhynulý druh australských žab. K ospravedlnění takových snah by mohlo stačit už jenom české jméno dotyčného druhu, které zní tlamorodka úžasná (odborně Rheobatrachus silus). Dva druhy tlamorodek, blízce příbuzné čeledi paropuchovitých (Myobatrachidae), se totiž naprosto úchvatně staraly o své potomstvo. Svá oplozená vajíčka spolykaly a pak je nechaly vylíhnout v žaludku, kde pak pulci strávili dětství. Nakonec se přes tlamu matky narodily malé, ale kompletně vyvinuté žabky.
Tlamorodky žily u potoků v deštných lesích australského Queenslandu, bohužel pro ně ale každý ze druhů obýval jen malý areál, dohromady méně než 2 tisíce kilometrů čtverečních. Tlamorodka zázračná byla naposledy viděna živá v zajetí v roce 1983, tlamorodka větší (R. vitellinus) byla objevena v roce 1984 a už od roku 1985 je nezvěstná. U malých žab z deštného lesa samozřejmě nelze úplně vyloučit možnost, že ještě někde ve skrytu spokojeně žijí, oficiálně už jsou ale tlamorodky obvykle považovány za vyhynulé. V souvislosti s jejich zmizením se mluví o narušení prostředí, znečištění, patogenech či parazitech anebo dokonce o vysbírání milovníky přírody, ale o žádné přímé souvislosti mezi vyhynutím tlamorodek a lidmi se ve skutečnosti neví. Upřímně řečeno, ať už bylo bezprostředním důvodem jejich konce cokoliv, doplatily především na malé území, které je činilo zranitelnými.
Mike Archer a Projekt Lazar by to teď mohli napravit. Po pěti letech intenzivního snažení se jim povedlo přenést jádra buněk ze tkání tlamorodek zázračných, které byly odebrány v sedmdesátých letech a poté zmraženy, do vajíček poskytnutých poměrně blízce příbuznými paropuchami širokohlavými (Mixophyes fasciolatus). Podle Archera se některá z těchto vajíček začala dělit a vytvořily se v nich ranné zárodky žab. Tlamorodky se sice bohužel nezrodily, protože embrya za pár dní zahynula, ale badatelé Projektu Lazar tvrdí, že buňky dotyčných embryí obsahovaly genetický materiál odpovídající tlamorodkám.
Jak velký to byl úspěch? Zatím jen těžko soudit, protože Archer a spol. své výsledky zatím ještě nepublikovali. Klonovači podle všeho dosáhli další metu na cestě ke znovuoživení, neboť oficiálně ještě nikdo embrya vyhynulého druhu nenaklonoval. Jednoduchá embrya ale ještě neznamenají hopsající žabky. Pomineme-li trable s růstem embrya, jistě nebude snadné uměle odchovat pulce, kteří se vyvíjeli v žaludku své matky. Na druhou stranu, tlamorodky zmizely před pár desítkami let a vědci mají k dispozici jejich buňky v použitelném stavu. To by Archerovi lidé mohli zvládnout. A kdo by nechtěl chovat žáby, které rodí tlamou?
Literatura
University of New South Wales News 15.3. 2013, Wikipedia (Cloning, Gastric-brooding frog).