Christopher Cameron z University of Montreal v slavném kanadském nalezišti fosílií v národním parku Yoho zkoumal se svými kolegy fosilie středního kambria. Jde o lokalitu v Britské kolumbii, které se říká Burgesské břidlice. Jde o jedno z nejstarších nalezišť fosílií živočichů na Zemi. K nalezištím označovaným přídomkem „naleziště burgesského typu“ se mohou připojit jen Sinsk na Sibiři, Klokaní ostrov u Australie, Buen v Grónsku, čínský Chengjiang a část „pražského“ barrandienu.
Fosilie, které vzbuzují nyní tolik pozornosti jsou červovití žaludovci Spartobranchus tenuis. Jsou to polostrunatci, které můžeme spatřit i dnes, bohužel jen zřídka. Většinou se ukrývají v jemném písku a bahně. Ač na to nevypadají, jsou příbuznými hvězdicím a mořským ježkům. Nemají ale vnější schránku, jejich tkáně jsou měkké a postrádají i zuby a kosti. Proto je nalezení jejich fosilií tak trochu menší zázrak. Nález je navíc z kambrické vrstvy, tedy z doby o 200 milionů let starší, než kdy jsme si mysleli, že tyto organismy vznikly. To pochopitelně zásadně mění naší představu o tehdejší biologické druhové rozmanitosti na Zemi.
Systematičtí biologové žaludovce řadí do skupiny organismů druhoústí. Říká se jim tak proto, že u nich prvoústa zanikají a ten pravý otvor, kterým se krmí se jim prolamuje na opačném konci, tam kde předtím měli záď.
Škatulkování podle příbuznosti
Kmen: Ostnokožci (Echinodermata)
třída: Lilijice (Crinoidea)
třída: Hvězdice (Asteroidea)
třída: Hadice (Ophiuroidea)
třída: Ježovky (Echinoidea)
třída: Sumýši (Holothuroidea)
Kmen: Polostrunatci (Hemichordata)
třída: Křídložábří (Pterobranchia)
třída: Žaludovci (Enteropneusta)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Žaludovci (Enteropneusta) je třída druhoústých živočichů patřící do kmene polostrunatců. Dosahují velikosti 20 cm až 2 metry, žijí v mořích a v hloubce až okolo tří kilometrů. Vesměs jde o málo prozkoumané živočichy.
VIDEO: Burgesské břidlice - Yoho National Park
Žaludovci nemají páteř, ale výztuž, které se říká stomochord. Vyznačují se ale již odděleným pohlavím. Sexu si ale moc neužijí, jsou totiž vyznavači takzvaného vnějšího oplození – tedy mimo tělo, podobně jako ryby. Než z nich vyrostou dospělci, musejí projít stádiem larvy. Většina z nich žije v písku, kde si ryjí chodbičky. Živí se podobně jako mořské okurky - polykáním bahna. Z něj si berou organické látky a mikroorganismy. Jejich tělo tvarem připomíná červa se zřetelnými oddíly - žaludem (hlava), límcem a trupem. Za hlavou jsou dobře vidět žaberní štěrbiny, zhruba uprostřed těla mají pytlíkovité útvary. Jsou to primitivní játra. Pochlubit se ale mohou uzavřenou cévní soustavou i primitivními ledvinami. Jejich zažívací trubice prochází celým tělem.
Nanejvýš překvapivá je podobnost objevených prastarých stvoření s těmi nynějšími. Rozdíl je snad jen ve těch trubicovitých útvarech, v nichž se praddávní žaludovci ukrývali. Nález se stal klíčovým z pohledu dosud chybějícího spojovacího článku mezi dvěma hlavními skupinami hemichordat. Rozmanité trubice jsou charakteristické pro graptolity, jejichž raketový boom nastal v paleozoiku. Dnes žijící linie žaludovců své trubicové ochranné schránky na klikatých cestičkách evoluce někde prošustrovali. Polostrunatci ale stále sdílejí mnoho stejných charakteristik se strunatci, k nimž patříme i my, lidé. Polostrunatců je dnes známo asi 80 druhů, přičemž křídložábří jsou přisedlí a žaludovci se pohybují a umí dokonce plavat. Nynější hojné nálezy prastarých žaludovců podle paleontologů znamenají, že to byly organismy, které hrály důležitou roli při přesunu uhlíku z vodního sloupce do sedimentu a že to byli právě oni, kteří výrazně přispěli ke vzniku toho, čemu dnes říkáme Burgesské břidlice.
VIDEO: Žaludovec spěchající se ukrýt do zhruba dvacetimetrové hloubky
Pramen:
Département de sciences biologiques de l"Université de Montréal