Když se gravitačně zhroutí jádro stárnoucí masivní hvězdy anebo když štědrý hvězdný společník předávkuje bílého trpaslíka hmotou, dojde k extrémní vesmírné explozi, jejíž záblesk na chvíli zastíní celé galaxie. Takové jsou supernovy. V okolním vesmíru je sice neobjevujeme každý den, ale zase nejsou nijak zvlášť vzácné. Pravda, u nás doma, v Mléčné dráze, jsme naposledy zažili explozi supernovy v roce 1604. Supernovu v souhvězdí Hadonoše, vzdálenou 20 tisíc světelných let a dnes označovanou jako SN 1604, tehdy osobně v Praze pozoroval Johannes Kepler – odtud přezdívka Keplerova supernova. Od té doby jsme se kupodivu spolehlivě pozorované domácí supernovy nedočkali, přestože odborníci na základě odhalených pozůstatků dřívějších supernov odhadují, že v Mléčné dráze explodují dvě až tři za sto let. V tomto ohledu máme bohužel zatím smůlu. Pozorováním vesmíru jsme každopádně zjistili, že ve spirálních galaxiích bývají supernovy v podstatě běžné. Nedávno se objevila jedna, která je doopravdy velmi výjimečná.
Objevil ji tým Nathana Sanderse z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA) v Cambridge, Massachusetts, se soustavou Pan-STARRS (Panoramic Survey Telescope and Rapid Response Systém), která stojí na vrcholu sopky Haleakala z havajského ostrova Maui. Supernova dostala sexy znějící jméno PS1-12sk a je očividně jiná, než veliká většina ostatních. Vzhledem k absenci čáry křemíku a naopak přítomnosti čáry helia ve spektru, jakož i dalším rysům, byla podle polní příručky k určování supernov určena jako exploze typu Ibn, což ihned rozproudilo cvrkot v odborných kruzích. Známe totiž tisíce supernov, ale tohle by byl teprve šestý známý případ supernovy Ibn.
Původ supernov Ibn je zatím nejasný. Astrofyzici si většinou tipují, že takové supernovy vytvářejí masivní hvězdy, které před vlastní ohromující explozí vyfouknou velký oblak hélia. Něco podobného teď v Mléčné dráze dělá slavná umírající megahvězda Eta Carinae, která by měla explodovat každou chvíli (v geologickém smyslu slova). Generaci, která to zažije, čeká úžasná podívaná. Všech pět doposud známých supernov typu Ibn bylo objeveno, jak se ostatně dalo čekat, ve spirálních galaxiích. Jenže supernova PS1-12sk všechny šokovala tím, že se odpálila na periferii jasné eliptické galaxie, nacházející se ve vzdálenosti 780 milionů světelných let.
Je to docela síla. Eliptické galaxie jako takové příliš neoplývají produkcí hvězd. Navíc, v oblasti exploze prý vůbec nejsou viditelné stopy po tvorbě nových hvězd, která je obvykle patrná na značnou vzdálenost. Přitom by ale taková masivní hvězda, ze které by se mohla stát supernova Ibn, musela vytvořit relativně nedávno.
Zřejmě jsme tu na stopě něčeho opravdu divného. Možná v dotyčné eliptické galaxii sídlí dovedně skrytá továrna na hvězdy. Mohla tam také explodovat splašená hvězda, která ve skutečnosti vznikla někde vedle. Anebo šlo o lokální vytvoření masivní hvězdy, pro nás jen obtížně představitelné? Vyloučena není ani velmi neobvyklá astrofyzikální katastrofa typu srážky dvou bílých trpaslíků, z nichž by minimálně jeden obsahoval velké množství helia. Prozatím je to i pro samotné objevitele dost velká záhada.
Literatura
Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics News 7.3. 2013, Wikipedia (Supernova).