Situace v elektrárně

Vývoj v elektrárně i jejím okolí sledujeme na Oslovi od počátku a postupně zde vyšlo už 25 článků o změnách situace v oblasti. Je tak možné sledovat, jak se postupně vyvíjely znalosti o situaci. Díky intezivnímu úsilí se podařilo získat řadu informací o následcích havárie. Radiace je stále na řadě míst elektrárny, hlavně uvnitř zničených bloků, velmi vysoká. To ztěžuje práci, a tak se musí co nejvíce využívat roboty. Řada míst uvnitř budov reaktorů je stále pro člověka velmi nebezpečná a bez intenzivní dekontaminace tam práce nebude možná. Velkou výzvou je i narůstající množství radioaktivní vody a odpadu, které se během dekontaminace hromadí. Kvůli tomu se v areálu elektrárny i jejím okolí budují potřebné skladovací prostory a nádrže. Zkusme si nejdříve shrnout, v jakém stavu je poznání situace na jednotlivých zničených blocích elektrárny.

 

První blok

Připomenu, že u prvního bloku byla jako u zatím jediného vybudována náhradní horní část budovy, která hermeticky uzavřela jeho stavby poškozenou vodíkovým výbuchem a snížila tak úniky radiace z areálu elektrárny. Jak bylo popsáno v předchozím přehledu,  podařilo se na prvním bloku prozkoumat stav pátého patra obsahujícího bazén s vyhořelým palivem pomocí balónu. Zjistilo se poničení zařízení využívaného k manipulaci s palivovými články vodíkovým výbuchem. Stav systémů v pátém patře však vypadá podle očekávání.  Radiace nad reaktorem je 60 mSv/hod, což je méně, než se zaznamenává na stejném místě u druhého a třetího bloku.

Intenzivně se zkoumal i stav kontejnmentu. Podařilo se do něj dostat měřidla i kameru.  Podle záběrů vypadají konstrukce kromě jistých náznaků koroze nepoškozeny. Radiace je odpovídajícím způsobem vysoká ve výšce spodní části tlakové nádoby reaktoru a klesá, pokud se měřidla spustí dolů ke dnu suché části kontejnmentu. To se zdá naznačovat, že většina aktivní zóny zůstala v tlakové nádobě reaktoru a v dolní části suchého kontejnmentu je roztaveného paliva málo nebo tam není vůbec.

 

Roboty také prozkoumaly komoru potlačení při dvou inspekcích. Naměřily relativně vysokou aktivitu, zároveň byly na jejich záběrech vidět známky velmi vysokých teplot. Při přibližování ke komoře potlačení aktivita roste, což indikuje, že by tam mohly být její zdroje. Zároveň se podařilo provrtat díru shora do těchto prostor. Pořídily se fotografie, změřila radioaktivita a odebraly vzorky vody a sedimentů.

Proběhl také pokus se pomocí robotů dostat do „TIPS“ místnosti, odkud se dá intenzivně kontrolovat stav uvnitř tlakové nádoby reaktoru. Obsahuje totiž sondy a propojení, které vedou přímo do ní. V tomto případě byla v její blízkosti zjištěna extrémně vysoká hodnota radiace 4 Sv/hod, která znemožnila přístup pracovníků. Zároveň se robotům nepodařilo otevřít dveře do této místnosti.

 

 

Druhý blok

V tomto případě není budova vodíkovým výbuchem poškozena a nepoškozené je i zařízení pro manipulaci s palivovými články. Patro s bazénem vyhořelého paliva a manipulačním zařízením je však silně radioaktivní. Hodnota dávkového příkonu nad reaktorem dosahuje 880 mSv/hod. V únoru se pomocí robota s gama detektorem mapovala radiační situace, aby se mohl vypracovat plán dekontaminace a opatření, která by umožnila práci na tomto patře a přípravu podmínek pro vyklizení bazénu s vyhořelým palivem.
U tohoto bloku se podařilo zavést do kontejnmentu endoskop a prozkoumat jeho vnitřek. Druhé zavedení proběhlo později a podařilo se při něm zjistit, že výška hladiny vody v suché části kontejnmentu je zhruba 60 cm. Naznačuje to, že je zde poškození, kterým voda odtéká pryč. Při průzkumu byla změřena aktivita 72 Sv/hod.

 

Kráčející robot firmy Toshiba, o kterém se psalo v minulém přehledu, umožnil prostudovat stav komory potlačení druhého reaktoru. O zahájení tohoto průzkumu se také psalo v minulém přehledu. A právě začátkem přezna se podařilo dokončit kontrolu poloviny průchodů, které spojují suchou část kontejnmentu s komorou potlačení. A to ty, které jdou východním a jižním směrem. Kontrolovalo se, zda nejsou poškozeny. Je to velmi důležité, protože právě touto cestou se mohly případně dostat části taveniny ze suché části kontejnmentu do komory potlačení. Robot žádné poškození nenašel. Na jednu stranu je to výborná zpráva, protože to ukazuje, že tato část kontejnmentu je v pořádku. Na druhé straně tak pořád není známo, kde je poškození, kterým unikla radioaktivita z druhého bloku ven. Toto místo je třeba najít, aby se utěsnilo a kontejnment se mohl naplnit vodou.

 

V případě druhého bloku se podařilo proniknout do TIPS místnosti. Nejdříve pomocí robotů a po zjištění, že to úroveň radiace umožňuje, se sem vydali i pracovníci. Místnost byla ve velmi dobrém stavu. Minulý měsíc tak mohl proběhnout pokus se zasunutím nových teploměrů do reaktorové nádoby právě přes kanály vedoucí z této místnosti. Bohužel se zasunutí nepodařilo, protože vyústění všech čtyř kanálů do reaktorové nádoby bylo zablokováno nějakými troskami, které se ukázaly, když se místo teploměru vsunulo optické vlákno kamery.

 

 

Třetí blok

U tohoto bloku byla zničena horní část budovy vodíkovým výbuchem. Přitom byl zničen i celý zavážecí systém, který se využíval pro manipulaci s palivovými články. Jeho části, mezi kterými byly i velké kusy, popadaly i do bazénu s vyhořelým palivem. Stejně tak tam popadaly kusy betonu a konstrukcí zničené horní části budovy. Celé páté patro, které obsahuje i bazén s vyhořelým palivem bylo pokryto troskami a zbytky konstrukcí. A bylo potřeba je vyklidit. Tato práce je velmi náročná hlavně kvůli velmi silné radioaktivitě v daném místě. Je třeba ji dělat pomocí těžkých strojů řízených na dálku pomocí kamer. Navíc může být změť trosek nestabilní a to byl i důvod, proč se několikrát stalo, že i těžší troska spadla do bazénu. Naštěstí se i pomocí průzkumu podvodní kamerou zjistilo, že palivové články nebyly poškozeny. Začátkem ledna se podařilo vytáhnout traversu, která právě při manipulaci s troskami do bazénu spadla. Zároveň se podařilo do značné míry vyčistit celé páté patro.   

Také u tohoto bloku se podařilo poslat roboty ke komoře potlačení, aby se zkontroloval její stav. První problém s otevřením příslušných přístupů se podařilo vyřešit. Robot objel velkou část komory potlačení, ale pak se s ním ztratil kontakt. Další kontrolu prvního patra dělal nový robot Packbot. Zjistil vyšší radioaktivitu než při při první prohlídce. Snaha dostat se do TIPS místnosti byla neúspěšná, protože roboty našly cestu zatarasenou troskami.

 

Čtvrtý blok – začátek cesty k vyklizení bazénů s vyhořelým palivem.

Nejdále pokročila příprava vyklizení bazénu u čtvrtého bloku. O stržení její horní části zničené vodíkovým výbuchem, uklizení trosek, odstrojení těžkých částí zatěžujících konstrukci budovy (horní části kontejnmentu, reaktorové nádoby …) a vyčištění patra s bazénem se podrobně psalo zde.  V tomto příspěvku se rozebrala i analýza dvou nepoužitých palivových článků, které se z bazénu vytáhly. Ty byly v pořádku a nepoškozeny. V minulých měsících byla zahájena výstavba nových částí budovy, které zakryjí bazén s palivem, umožní instalaci zařízení dovolujícího manipulaci s palivovými články a jejich přeložení do transportních zařízení, které je převezou do společného bazénu. Průběžně se několikrát studovala seismická odolnost budovy i bazénu. Podle těchto ohledávání by měla vydržet i maximální předpokládané stupně zemětřesení. Po dobudování systému umožňujícího manipulaci s palivovými články by se v listopadu tohoto roku mělo přistoupit k vyklizení tohoto bazénu.

 

Dosavadní průzkumy poskytly základní informace, které by měly umožnit zrychlení likvidace zničených bloků. Zásadním problémem je vysoká úroveň radiace, která ztěžuje nebo dokonce neumožňuje práci uvnitř některých částí budov. Je tak nutné provést jejich dekontaminaci. K tomu by se měly od června intenzivně využívat roboty.

Začátkem března jmenovala vláda panel, který by měl pomoci zrychlit postup při likvidaci zničených reaktorů, která je podmínkou i pro rekonstrukci zasažených oblastí. Panel řídí ministr průmysl Toshimitsu Motegi a je v něm i prezident společnosti TEPCO Naomi Hirose a další prezidenti energetických společností. Na základě dosud získaných údajů o stavu jednotlivých zničených reaktorů chtějí vypracovat nový rozvrh postupu prací. Původní plán předpokládal odstranění paliva z reaktorů do deseti let. Snahou bude vypracovat realistický plán urychlení prací. Panel chce ještě více podpořit vývoj autonomních robotů, kteří budou schopni pomoci při dekontaminaci a likvidaci zničených aktivních zón reaktorů.

V minulém přehledu bylo ukázáno několi robotů, kteří byly vyvinuti, aby pomohly při likvidaci zničených reaktorů. Objevují se stále další, včetně různých robotických obleků, které by pomohly pracovníkovi nosit těžké ochranné obleky a zvedat i velmi těžké předměty. Důležitou vlastností některých robotů je, že dokáží vytvářet zmrzlý oxid uhličitý, jehož proud by se dal využít při dekontaminaci vnitřních prostor jednotlivých bloků.

 

Klíčový problém – radioaktivní voda

K největší současné výzvě patří vyřešení manipulace s radioaktivní vodou a její skladování. Voda, která se čerpa z různých prostor elektrárny, se čistí od některých radioaktivních prvků, hlavně cesia, a znovu se po odsolení a zbavení dalších nečistot používá pro chlazení reaktoru. Ovšem do budov se dostává denně zhruba 400 tun podzemní vody a tak množství radioaktivní vody v areálu přibývá. Ta se musí skladovat v nádržích, jejichž počet narůstá. V současnosti je v areálu zhruba 220000 tun radioaktivní vody.

Již delší dobu je dokončeno zařízení (označované zkratkou ALPS), které je schopno odstraňovat 62 různých radionuklidů, včetně strontia. Problém však byl s odolností kontejnerů, ve kterých se ukládaly odstraňované radionuklidy, proti nárazům při manipulaci. Filtry se totiž musí po určité době své práce vyměnit a odstraněné radionuklidy v kontejnerech uložit do úložiště. Při jejich nedostatečné odolnosti proti nárazu hrozilo, že by mohly při manipulaci představovat nebezpečí. Proto se spuštění tohoto zařízení zpozdilo. Koncem února konečně Úřad pro jadernou bezpečnost NRA povolil plný testovací provoz tohoto zařízení.

 

I po odstranění téměř všech radionuklidů zůstane jeden, který představuje problém. Jedná se o tritium. Vzhledem k tomu, že jde o vodík a chemicky nejde oddělit, zůstává ve vodě. Tritium je přirozenou součástí našeho životního prostředí, protože vzniká interakcí kosmického záření v atmosféře i některými dalšími přirodními procesy. Uvolňuje se i při normálním provozu jaderných elektráren a je to radionuklid, který je třeba velice pečlivě sledovat (viz i zde).  Společnost TEPCO předpokládá, že bude radioaktivní vodu po intenzivním vyčištění, kdy v ní zůstane téměř jen radioaktivita daná tritiem, vypouštět do moře. A to takovým způsobem, aby radioaktivita tritia byla v mořském prostředí pod ekologickými limity. Je však jasné, že jednání o tomto vypouštění, hlavně s rybáři, bude velice složité. 

Dalším důležitým opatřením je budování ochraných norných stěn a pump, které by zabránily přitékání podzemní vody do areálu elektrárny. Tento systém by měl začít pracovat v průběhu dubna až května a dramaticky by snížil objem přibývající radioaktivní vody.

 

Stav na elektrárně Fukušima II

Pracovníci společnosti TEPCO nepracují jen ve Fukušimě I. Cunami zasáhlo i elektrárnu Fukušima II. Tam se sice podařilo situaci vyřešit, přestože byla řada vybavení elektrárny zaplavena a zničena. Tato zařízení se musela vyměnit nebo rekonstruovat a zároveň se zkoumal stav jednotlivých reaktorů ze čtveřice v této elektrárně. Také bylo potřeba doplnit bezpečnostní zařízení a opatření vyplývající ze zkušenosti z následků cunami a doporučení nového Úřadu pro jadernou bezpečnost NRA. Úplnou rekonstrukci druhého až čtvrtého bloku se podařilo dokončit už do konce minulého roku. U prvního bloku by měly být všechny práce dokončeny do konce března tohoto roku 2013.

Důležitá byla také analýza reaktorové nádoby a dalších částí poté, co se u čtvrtého bloku otevřela a vyklidilo se z ní palivo. Ukázalo se, že vypadá v pořádku a nenašla se žádná vážnější poškození. Důkladná analýza také ukázala, že ani zemětřesení nepoškodilo žádné prvky reaktoru.

 

Situace v oblastech zasažených radioaktivitou

Situace v oblastech zasažených radioaktivitou se vyvíjí jednak přírodními procesy a také dekontaminací. Po havárii elektrárny tvořil hlavní část radioaktivity jód 131. Jeho poločas rozpadu je velmi krátký, zhruba osm dní, takže brzy se tato komponenta stala zanedbatelnou. Dominantní vliv tak získalo cesium 134 a cesium 137. Poločas rozpadu prvního z nich je zhruba dva roky a jeho pokles je dominantní částí snižování současné aktivity rozpadem. Poločas rozpadu cesia 137 je třicet let.

 

V průběhu listopadu a prosince 2012 byl proveden podrobný průzkum, který studoval radioaktivitu v metrové výšce nad zemi v rozsáhlé oblasti do vzdálenosti 80 km od Jaderné elektrárny Fukušima I. Měření byla provedena ve více než 140 000 míst a byla použita i helikoptéra pro měření radiace ze vzduchu. Velmi zajímavé je srovnání výsledků tohoto průzkumu s výsledky stejného měření, které proběhlo před rokem na rozhraní října a listopadu 2011. Je vidět, že došlo k velmi silnému úbytku intenzity radioaktivního znečištění a zmenšení rozsahu silně zasažených oblastí. Velice významně se zmenšila hlavně oblast červené barvy, která označuje místa s dávkovým příkonem přesahujícím 19 mikrosievertů za hodinu. Nyní už jde pouze o několik izolovaných malých fleků, které jsou všechny do vzdálenosti 20 km od elektrárny. Střední hodnota poklesu dávkového příkonu byla zhruba o 40 %. Pokles byl jednak způsoben přirozeným rozpadem radioaktivních jader, ale také přirozeným transportem radionuklidů v životním prostředí. V daném případě hlavně jejím vymíváním dešti do řek a transportem do moře, kde dochází k jejímu velmi silnému rozředění. Takovému, že ani v blízkosti elektrárny není ve vodě na detekovatelné úrovni. Vliv měl zvláště tajfun, který oblast zasáhl v červnu minulého roku. Pokud by probíhal pokles pouze vlivem přirozeného rozpadu radioaktivních nuklidů, byl by pouze o 21 %.

 

Stále větší vliv na redukci kontaminace mají dekontaminační práce, které se budou pořád více rozvíjet. Bez intenzivní dekontaminace nebude možný brzký návrat obyvatel a obnovení zasažených oblastí rekonstrukcí. Jak se rozbíhají dekontaminační práce a stále více firem a lidí se na nich podílí, je třeba provádět přísné kontroly. Ty by měly zajistit, aby se neopakovaly případy, kdy pracovníci dekontaminujících firem nakládali s nashromážděným odpadem neekologickým způsobem.

 

Kritickým a zatím nevyřešeným problémem je dekontaminace silně zasažených oblastí. Tedy těch, které vedou k celoroční dávce překračující 50 mSv. Tam může vytvoření podmínek pro návrat obyvatel trvat řadu let. Na mapě se jedná o oblasti, které mají červenou a oranžovou barvu. Patří k nim i menší část území zobrazených žlutě. Týká se to hlavně čtyř nejsilněji zasažených měst Tomioka, Okuma, Futabe a Namie. Vláda chce rekonstrukci i těchto oblastí co nejvíce zrychlit, proto zahájila ukázkový projekt dekontaminace silně zasažených oblastí. Probíhá příprava a samotná realizace bude zahájena v květnu. Použité metody nejsou v principu odlišné od těch, které se používají při dekontaminačních pracích v méně zasažených oblastech. Bude se odstraňovat svrchní vrstva zeminy, povrchy se budou čistit proudy vody pod velmi silným tlakem. Předpokládá se demolice silně zasažených budov, které nepůjdou efektivně vyčistit a dekontaminovat. Dále se také využije budování nových povrchů u silnic, cest i chodníků a stínících prvků.

 

Ke zrychlení dekontaminačních a rekonstrukční prací přispěje i otevření nové hlavní kanceláře společnosti TEPCO, která se věnuje řízení těchto prací a pomoci postiženému obyvatelstvu, v dříve evakuované zóně a přesunutí pracovníků z Tokya přímo k zasaženým oblastem. Má přispět i ke zrychlení vyřizování žádostí o odškodnění od postižených občanů. O zahájení práce tohoto hlavního centra se psalo v minulém přehledu a jeho plný rozjezd nastane s nástupem jara a dobrých podmínek pro práci na dekontaminaci.

Dekontaminované oblasti lze rozdělit na dvě větve. První se orientuje na původní zakázané a evakuované zóny a týká se jedenácti samosprávných celků v prefektuře Fukušima. Druhá se zaměřuje na ostatní zasažená území, kde dávkový příkon překračuje 0,23 mikrosievertů za hodinu. Ta se týká 104 samosprávných celků v osmi prefekturách. Těmi jsou Iwate, Miyagi, Fukušima, Ibaraki, Tochigi, Gunma, Saitama a Chiba.

Koncem prosince navštívil oblast Fukušimy novy premiér Abe a navštívil kromě elektrárny i vesnici Kawauchi. V ní před cunami a havárií žilo zhruba 3000 obyvatel. Z nich se do svých domovů vrátila do konce minulého roku zhruba pouze čtvrtina. Podobně jako u dekontaminace vesnice Iitate je i zde problémem to, že jde o řídčejí osídlenou rozlehlou oblast s nižším stupněm urbanizace. Tam je dekontaminace náročnější. Výhodou naopak je, že silněji zasažená je jen určitá část vesnice a její zbytek může tvořit zázemí. Žijí zde hlavně farmáři a to je důvodem, proč se na zdejších farmách testují bezpečné formy produkce rýže a dalších plodin v dekontaminovaných oblastech, jak už se psalo v předchozích částech cyklu. Od otevření části vesnice ležící v původní zakázané zóně do dvaceti kilometrů mohou i na usedlosti tam jejich majitelé dojíždět a spolupodílet se na jejich dekontaminaci, rekonstrukci a jejich návratu k normálnímu provozu. To je důležité hlavně proto, že kompletní návrat není možný bez obnovení infrastruktury a pracovních příležitostí v oblasti.

 

Důležitým úkolem je i výběr konečného úložiště radioaktivního odpadu, který se při dekontaminaci nashromáždí. Naráží se na pochopitelný odpor představitelů prefektůr a samosprávných celků, na jejichž území by se měla tato úložiště vybudovat. Na přelomu roku se právě z důvodů odporu zastupitelů regionů proces znovu posunul na začátek a určitě dojde ke zpoždění, které neumožní taková uložiště otevřít před létem roku 2014.

 

 
Obyvatelé postižení cunami a havárií
 
Pokud se zabýváme postupem prací při likvidaci následků havárie v jaderné elektrárně, je třeba je postavit do kontextu likvidace nasledků cunami. Míru náročnosti lze dokumentovat i na velikosti objemu odpadu a trosek, který se při cunami vytvořil a stále zústává.  Celkový objem vytvořený ve třech nejvíce postižených prefekturách Fukušima, Iwate a Miyagi je zhruba 27,5 milionů tun. Zlikvidovat se však podařilo pouze 11 % odpadu ve Fukušimě, 24 % odpadu v Iwate a 31 % v Miyagi.

Po cunami žije také stále ještě okolo 300000 lidí v přechodných ubytovnách. Panuje velký nedostatek obecních domů, který je dán i tím, že se v Japonsku těžko hledají v zasažených regionech volné rovné plochy, které by nebyly ohroženy případným dalším cunami v budoucnu. U řady zničených sídlišť se nepředpokládá, že by se obnovovala. Těžko by se totiž ochránila před případným novým cunami. V prefekturách Fukušima, Iwate a Miyagi se předpokládá postavení více než 28000 nových domů. Do konce minulého roku se však našly potřebné pozemky pouze pro třetinu z nich. Pouze 10 % se začalo stavět a jen 40 už bylo dokončeno. Ani v příštím roce jich nebude postaveno mnoho, stavbu zdrží hledání pozemků, příprava potřebné infrastruktury i samotného staveniště. Nejdříve tak bude uvedené množství dokončeno až koncem roku 2015.

 

Pochopitelně, že se tak vytváří náročná situace pro postižené. Na přelomu roku se dělala řada statistických šetření mezi lidmi ze zasažených komunit ve zmíněných třech nejhůře postižených prefekturách. Ukazují, že většina z nich je nespokojena s rychlostí rekonstrukce. Například nedávno provedený výzkum zhruba 1000 respondentů postižených při cunami ukázal, že 59 % z nich má pocit, že rekonstrukce se nehýbe dopředu, 28 % se zdá, že obnova jde pomalu, a jen 12 % má dojem, že jde obnova dobře, a pouhé 1 %, že jde vše lépe, než očekávali. Při dotazu na důvody jejich negativního postoje 53 % řeklo, že má problémy s bydlením, 33 % vidí také, že ještě nejsou obnoveny ochranné hráze a rybářské přístavy, a 23 % uvedlo, že důvodem je i to, že jsou evakuovaní stále daleko od svých původních domovů a komunit. Dále se zjistilo, že 35 % se už vrátilo domů, 40 % se chce vrátit, ale zatím nemůže, 24 % pak se již vrátit nechce, hlavně z obavy před dalším cunami.

Podobný výzkum proběhl i mezi obyvateli samotné Fukušimy, kteří se museli evakuovat kvůli cunami a havárii v jaderné elektrárně. Na dotazník odpovědělo 352 lidí. Z nich 10 % už se vrátilo domů, 17 % se bude vracet v nejbližší době, 52 % se plánují vrátit, ale zatím nemohou, a 19 % se vrátit nechce.  Srovnání obou průzkumů ukazuje, že výsledky jsou velice podobné.

 

Zdravotní dopady

Důležitým úkolem, který umožní zabránit zdravotním následkům, je neustálé sledování výskytu radioaktivity v surovinách pro výrobu potravin. Tak, aby se potraviny, které překračují zdravotní limity, nedostaly ke spotřebiteli. Objevují se sice případy překročení limitů, ale není jich moc a překročení jsou jen malá. Vyjímkou jsou případy mořských živočichů vylovených v uzavřeném zálivu a přístavu přímo u elektrárny Fukušima I. Ty se však loví pouze z výzkumných důvodů.

Kontrolou kontaminace obyvatelstva se zabývá řada oficiálních i neoficiálních programů. Rozsáhlé studie uveřejnila nedávno Světová zdravotnická organizace (WHO). Předběžné odhady obdržených dávek byly uveřejněny už v minulém roce a odhad zdravotních následků  pak byl publikován v únoru 2013. Potvrzují, že zdravotní dopady radiace budou velmi malé a statisticky nepozorovatelné. Jinou věcí jsou psychologické dopady evakuace. Pochopitelně je však třeba zdravotní stav hlavně dětí intenzivně sledovat. Tam je nejdůležitější sledování stavu štítné žlázy. Proto probíhá řada studií, které jsou prováděny jak vládními tak nevládními organizacemi.

 

Zajímavou studii provádí nemocnice v postiženém městě Minami Soma. Tam sledují výskyt vnitřní kontaminace u obyvatel žijících v zasažených oblastech. Program není součástí oficiálního vládního programu, ale nezávislou službou pro obyvatele. V roce 2011 mělo 67 % testovaných obyvatel nedetekovatelnou hladinu kontaminace a i u ostatních byla velmi nízká. Vyjímkou byly někteří staří obyvatele, kteří nerespektovali zákaz konzumace hub a některých produktů z místních zahrad. Úroveň kontaminace se v roce 2012 výrazně snížila. Téměř 92 % testovaných mělo nedetekovatelnou úroveň této kontaminace. Bohužel počet testovaných obyvatel v roce 2012 klesl a studie se v prvním kole testů v minulém roce zúčastnilo jen 50 % obyvatel města.

 

V prefektuře Iwate studovali moč dětí a zjišťovali, zda se v něm vyskytují radioizotopy cesia. Nynější měření je druhé a stejně jako předchozí se provádělo pro dva litry nasbírané moči. U 59 % dětí se nepodařilo radioaktivní cesium detekovat, 37 % měl aktivitu u zmíněných dvou litrů do 1 Bq a 4 % pak mezi 1 až 2 Bq. Projevilo se další snížení oproti první analýze a hodnoty jsou tak malé, že podle rozhodnutí lékařů nemá cenu děti dalším testováním zatěžovat. 

 

Japonská energetika

Nyní běží jen dva reaktory Jaderné elektrárny Ohi, které mají být pro kontrolu a výměnu paliva odstaveny v září 2013. Je otázka, jestli se potom Japonsko nestane zase zemí bez jaderné energetiky. To závisí na tom, jak rychle se podaří uzákonit přesná pravidla pro bezpečný provoz jaderných bloků a přesvědčit veřejnost o bezpečnosti japonských jaderných elektráren.

Japonský Úřad pro jadernou bezpečnost NRA navrhl řadu opatření, která by měla snížit rizika jaderné energetiky. Jmenujme některá. V rámci prevence nesmí stát reaktor v blízkosti zlomu, který byl aktivní v posledních 400 000 let. Jaderná elektrárna musí být připravena na největší možné cunami a musí se zamezit, aby se voda dostala do kritických částí elektrárny. Musí mít na bezpečných místech dostatek mobilních elektrických generátorů, vodních zásob pro havarijní chlazení a stříkacích systémů.

Na stávající reaktory se mají instalovat filtrační zařízení k ventilačním systémům. Jedním z nich je i sedmý reaktor největší japonské jaderné elektrárny Kashiwazaki Kariwa. U něj jde o vodní nádrž s výškou 8 m a délkou 4 m, která by snížila aktivitu o tři řády. Dalším opatřením je instalace zařízení, která v případě nutnosti dokáží injektovat pod vysokým tlakem vodu do reaktoru. Zařízení, která zabraňují vodíkovému výbuchu snižováním jeho koncentrace pomocí rekombinace, musí být pasivní. Tak, aby fungovala i při úplném výpadku proudu.

 

Měla by také existovat alternativní kontrolní stanoviště pro řízení reaktoru v místnosti mimo reaktorovou budovu. Dalším opatřením je, že v blízkosti jaderných elektráren se některé veřejné budovy upravují tak, aby se v případě havárie daly využít jako přechodné útočiště při úniku radioaktivity. Lze je uzavřit tak, že jsou hermeticky utěsněny, nasávaný vzduch je filtrován a radioaktivita je odstraňována. Celý podrobný návrh nových pravidel byl dokončen koncem ledna, nyní je projednávána odborníky a v červenci by měl být přijat ve formě zákona.

Klíčová, a vůbec ne jednoduchá, bude analýza geologických zlomů v okolí jaderných elektráren, zda nejsou aktivní. Posouzení aktivity geologického zlomu, zvláště když má být v klidu už 400000 let, je hodně těžké a možná i problematické. V současnosti posuzuje Úřad pro jadernou bezpečnost NRA několik zlomů v okolí elektráren Ohi, Tsuruga, Monju, Shiga Higishidori, Mihama Hamaoka a Kashiwazaki Kariwa.

Nová pravidla se pochopitelně budou vztahovat i na jiná zařízení spojená s jadernou oblastí. Koncem října by se měl po testovacím provozu rozběhnout japonský závod pro přepracování vyhořelého paliva v Rokkasho. Tam proběhly koncem minulého roku testy produkce a fixace vzniklého odpadu vitrifikací, tedy jeho zatavením do skla. Byly úspěšné a tak se zdá, že by i další průběh testovacího provozu mohl probíhat podle plánu. Právě problémy s vitrifikačním zařízením byly jedním z faktorů, které vedly ke zpožděním spuštění celého recyklačního závodu.

Odstavení jaderných reaktorů má velice tvrdý dopad na japonskou ekonomiku. Stojí i za tím, že v roce 2012 byl nejvyšší deficit zahraničního obchodu za posledních třicet let. Došlo ke značnému zvýšení dovozu fosilních paliv. Například dovoz kapalného plynu se v roce 2012 zvedl o 11 % oproti roku 2011. Za poslední dva fiskální roky se zvedl dokonce o 24 %. Došlo tak i ke zrušení všech japonských cílů pro omezení emisí oxidu uhličitého. Zvýšená spotřeba dovážených fosilních paliv vede i k prodražení výroby elektřiny a zvyšování ceny, ke kterému musí společnosti produkující elektřinu přistupovat. To se pohybuje mezi deseti až dvaceti procenty. Navíc se musí zavádět úsporná opatření a omezování spotřeby elektřiny jak u podniků tak obyvatel.

To je i důvod, proč představitelé prefektury Fukui vyzývají nyní vládu k opětnému povolení spuštění jaderných elektráren okamžitě, jakmile budou shledány bezpečnými. Ekonomika prefektury Fukui je odstavením jaderných bloků velmi postižena. V prefetuře je totiž pět jaderných bloků s čtrnácti reaktory a z nich jsou v provozu pouze dva v elektrárně Ohi. Probíhá i snaha o zahájení stavby plánované Jaderné elektrárny Kaminoseki. Společnost „Chugoku Electric Power“ jedná i s místními obyvateli a nedávno se dohodla s místními rybáři na případných finančních kompenzacích za souhlas s výstavbou. Společnost jedná také s představiteli okolních měst. Jestli se tato elektrárna začne stavět, je však velice nejisté.

Je pochopitelná snaha o nahrazení alespoň části fosilních zdrojů obnovitelnými. Jedním z příkladů je stavba obrovské fotovoltaické elektrárny v prefektuře Oita. Ta bude mít 340 000 panelů a výkon v píku 84 MW. Daleko větší potenciál se však předpokládá u mořských větrných farem. Experimentální plovoucí turbína o výšce 60 m je instalována u ostrova Kabashima. Japonsko předpokládá do roku 2020 instalovat 1 GW výkonu těchto elektráren. Je však třeba připomenout, že koeficient využití je u mořských větrných systémů pouze zhruba čtvrtinový ve srovnání s jadernými reaktory. Obnovitelné zdroje tak opravdu jádro v Japonsku nahradit nemohou.

 

Závěr

V průběhu dvou let, které uběhly od zemětřesení, cunami a následné havárie Jaderné elektrárny Fukušima II, se podařilo stabilizovat situaci v elektrárně i na okolních zasažených územích. V elektrárně se podařilo odklidit většinu trosek, zjistit základní informace o stavu zasažených reaktorů a bazénů s vyhořelým palivem. Opravily se a rekonstruovaly zařízení tvořící zázemí a podpůrné provozy, jako je například společný bazén pro palivové soubory.

Kromě pěti, se podařilo otevřít všechny zakázané a evakuované samosprávné celky. Ty otevřené mají plány dekontaminace, rekonstrukce a návratu obyvatel. Řada lidí se už mohla vrátit domů. Celkově se průměrně snížil dávkový příkon na zasažených územích za minulý rok téměř na polovinu. Podílel se na tom rozpad radioaktivních prvků, jejich vymývání i dekontaminační práce. Podle všech relevantních studií i zpráv světové zdravotnické organizace WHO jsou zdravotní následky radiace z havárie velmi malé.

V tomto roce by se mělo přikročit k reálné likvidaci zničených reaktorů zahájením vyklizení palivových článků z bazénu čtvrtého bloku. Zároveň by se měl začít budovat i kryt u třetího reaktoru, kde je nejdůležitější dokončit vyklizení trosek, které popadaly do bazénu s vyhořelým palivem. Měla by se také zahájit dekontaminace vnitřních prostor prvního až třetího bloku. To by mělo dovolit intenzivní průzkum komor potlačení, vnitřních částí kontejnmentu a reaktorových nádob. Konečně bychom se měli dozvědět, do jaké míry se v jednotlivých reaktorech roztavily aktivní zóny a kam všude se roztavené palivo dostalo. Měla by se tak připravit cesta k postupné likvidaci reaktorů.

Vyřešit by se měla situace s radioaktivní vodou. Dobudování norných stěn a ochrany areálu před podzemní vodou by mělo zabránit zvyšování množství radioaktivní vody. Do plného provozu by se mělo dostat zařízení odstraňující radionuklidy z vody do takové míry, že problémem zůstane pouze radioaktivní tritium. To by mělo vytvořit prostor pro to, aby se tento problém postupně vyřešil úplně. 

 

V tomto roce by měly proběhnout modelové projekty dekontaminace těžce zasažených území s dávkovým příkonem vedoucím k roční dávce překračující 50 mSv. Tím by se mohly odstartovat práce na dekontaminaci a rekonstrukci i na těch nejhůře zasažených územích. Postupně by se měly vytvořit podmínky pro návrat obyvatel v oblastech, které mají dávkový příkon nižší, a zrychlit zde dekontaminační práce, rekonstrukce a revitalizace. Vše bude záviset hodně na tom, zda se bude dařit obnovovat infrastrukturu, zajišťovat pracovní příležitosti a celkově umožnit znovuvytvoření místních komunit.

V polovině roku by měla být uzákoněna nová pravidla pro bezpečné provozování jaderné energetiky v Japonsku a do konce roku bude jasnější, zda a kdy se znovu začnou spouštět jednotlivé reaktory.
Popřejme japonským obyvatelům, aby bylo na konci roku možno informovat o odstranění co nejvíce následků po zemětřesení, cunami i havárii Jaderné elektrárny Fukušima I. A co nejvíce postižených se mohlo vrátit k běžnému životu.