S dyslexií se nežije zrovna snadno. Písmenka tancují a něco přečíst může být nadlidským výkonem. Co by ale mohlo být lepší pro výuku čtení dyslektických dětí? Měsíce tréninku čtení anebo 12 hodin intenzivní pařby videohry Rayman: Raving Rabbids? Odpověď, která se zdá být jednoznačnou, je kupodivu špatně. V dnešní době, kdy se videohry dostanou na přetřes prakticky po každém násilném činu, to je opravdu zajímavý zvrat. Vtip je v tom, že nedávný výzkum spojuje dyslexii spíše s problémy ve vizuální pozornosti a ne vyloženě ve čtenářské dovednosti.
Shodou okolností to byl právě Andrea Facoetti ze starobylé Padovské univerzity a jeho kolegové, kteří vystopovali souvislosti mezi dyslexií a pozorností. Teď se jim povedlo ukázat, že na dyslexii zabírají akčně laděné videohry, které mohou právě vizuální pozornost významně vylepšit. Dyslektické děti se s jejich pomocí mohou překvapivě účinně naučit soustředit se, přečíst text a vydolovat z něj relevantní informace. Facoetti a spol. svým novým výzkumem potvrzují představu, že dyslexie pramení z nedostatku pozornosti a že právě to způsobuje velké obtíže se čtením, které má zhruba jedno dítě z deseti.
Facoettiho tým testoval pozornost a čtenářské schopnosti u dyslektických dětí před a po hraní videoher, které se odehrávalo v devíti sezeních po 80 minutách. Experimentální děti hráli pozoruhodnou hru Rayman: Raving Rabbids od Ubisoftu, která sice navazuje na sérii slavných plošinovek, ve skutečnosti jde ale o poměrně rozsáhlou sbírku velmi rozmanitých večírkových miniher, původně vyvinutou pro konzoli Nintendo Wii.
Všechny se točí kolem neuvěřitelných králíků, co unesli hlavního hrdinu. Všechny jsou také přístupné od 3 let, jinými slovy vhodné pro každého, kdo udrží herní konzoli. Nicméně, některé z nich jsou akční, jiné zase nejsou, a to poskytlo badatelům možnosti sledovat vliv charakteru her na dyslektické hráče. Dyslektické děti byly rozděleny do dvou skupin po deseti, srovnatelného věku, inteligence i závažnosti dyslektických poruch. V jedné skupině hrály akční minihry Raving Rabbids, v té druhé zase neakční.
Ukázalo se, že hráči akčních miniher s králíky nakonec četli rychleji, aniž by to bylo na úkor pochopení textu. Jejich zlepšení bylo větší, nežli po roce trénování čtení a minimálně stejné, jako po aplikaci intenzivních tradičních postupů pro vylepšování čtení.
Kromě toho se zlepšili i v dalších měřených ukazatelích pozornosti. Na druhou stranu, studie nebyla nijak rozsáhlá a pochopení účinku akčního hraní na dyslexii si ještě jistě vyžádá další experimenty. Facoetti je uměřený a prozatím nehodlá doporučovat hraní videoher bez jakéhokoliv odborného dohledu. Jejich výsledky ale určitě přispějí k pochopení mechanismů, které se skrývají za diagnózou dyslexie. Zároveň se před námi otevírá velmi zajímavá možnost prevence dyslexie u předškolních dětí, která by byla založená na vědeckém výzkumu a zároveň by děti neodpuzovala. Šílení králíci jsou totiž návykoví.
Literatura
ScienceDaily 28.2. 2013, Current Biology online 28.2. 2013.