Supernovy se sice naprosto vymykají naší zkušenosti a v zájmu uchování zdravého rozumu nad nimi není radno dumat příliš dlouho, ale jinak v podstatě víme, o co tam jde. Hvězda může za jistých okolností vybuchnout tak, že obvykle zastíní celou svoji galaxii a pak během pár týdnů zhasíná. Za tu dobu supernova vyzáří tolik energie, kolik zvládne hvězda typu Slunce za celou dobu existence. Původní hvězda přijde ve strašlivé explozi o prakticky všechnu hmotu, kterou rozstřelí do okolního vesmíru až jednou desetinou rychlosti světla. Nezřídka při tom vznikají malebné emisní mlhoviny, které je skoro nemožné přehlédnout. Zároveň jsou ale supernovy vlastně hodně vzácné, v galaxiích jako je Mléčná dráha exploduje jedna supernova za desítky let. Na jednu stranu je to dobře, protože kdyby každá druhá hvězda končila život jako supernova, nebyli bychom tu. Astronomům se ale jen velice vzácně poštěstí pozorovat hvězdu předtím, než exploduje jako supernova. Naše vědomosti o tom, co se s hvězdou děje v posledních chvílích před zničující explozí, jsou tudíž vcelku kusé.
Eran Ofek z Weizmannova vědeckého institutu v izraelském Rehovotu spolu s kolegy v srpnu 2010, v rámci průzkumu oblohy Palomar Transient Factory (PTF) kalifornské observatoře Palomar, objevil supernovu SN 2010mc, která se vyloženě nabízela k prozkoumání posledních okamžiků hvězdy. Především, robotický teleskop projektu Palomar Transient Factory snímal studovanou část oblohy opakovaně, prakticky každou noc, po celé měsíce. Také se ukázalo, že jde o výjimečnou supernovu typu IIn, které zřejmě vznikají, když masivní hvězda exploduje jako supernova uvnitř hustého mračna nedávno vyvrženého materiálu.
Tímto způsobem podle odborníků vybuchují zářiví modří proměnliví veleobři či hyperobři (Luminous blue variables, LBV), jako je například S Doradus z Velkého Magellanova oblaku. Skvělé bylo i to, že supernova SN 2010mc explodovala relativně blízko, ve vzdálenosti 500 milionů let. To samozřejmě slušně zvýšilo šanci, že projekt Palomar Transient Factory zachytil dotyčnou hvězdu před finální explozí.
Prostudování předcházejících snímků Palomar Transient Factory nakonec přineslo kýžené ovoce a Ofek s kolegy nalezli v místě budoucího výbuchu supernovy masivní hvězdu. Poměrně je překvapilo, že hvězda směřující k explozi supernovy, pouhých 40 dní před zánikem v nesmírné křeči vyplivla hmotu odpovídající jedné setině hmotnosti Slunce, rychlostí 2 000 kilometrů za sekundu. V okamžiku exploze supernovy byla tahle hmota od hvězdy ve vzdálenosti 7 miliard kilometrů, ve vzdálenosti 10 miliard kilometrů byly pozůstatky ještě dřívějšího výtrysku hmoty. Ve dvou podobných případech, supernov SN 2006jc a SN 2009ip, se podobné exploze objevily 2 až 3 roky před samotnou supernovou. Hvězdy směřující k supernově sice žijí velice krátce, i tak je ale 40 dní v jejich životě jen pouhým okamžikem. Podobné výbuchy si ani ohromná hvězda nemůže dovolit příliš často, takže předposlední exploze určitě nějak úzce souvisela s procesem supernovy.
Otázkou ale zůstává, jestli Ofek a spol. vystopovali obecný mechanismus, doprovázející řekněme supernovy typu II anebo zda je případ supernovy SN 2010mc výjimečný. Supernov typu IIn je jako šafránu. Podle teoretika supernov Stana Woosleyho z Kalifornské univerzity v Santa Cruz by podobné exploze supernov, doprovázené dramatickými křečemi hvězdy směřující k explozi, mohly být typické jen pro extrémně masivní hvězdy a při studiu běžnějších supernov nám příliš nepomohou, i když jsou samozřejmě i tak velice lákavé.
Literatura
Nature News 6.2. 2013, Nature 494: 65-67, Wikipedia (Supernova, Luminous blue variable star).