Preference jedinců s odlišným MHC profilem než je můj vlastní (pozor, ne však co nejodlišnějším) zjistilo u člověka již několik předchozích studií. Preference sexuálních partnerů s odlišným MHC profilem můžou vést k potomstvu s vyšší variabilitou MHC genů a tím i k lepší obranyschopnosti vůči širšímu spektru patogenů. Hlavní úlohou MHC, glykoproteinů je však rozpoznávání vlastních a cizorodých látek. Konkrétně tím, že prezentují na povrchu buněk peptidy, které jsou následně rozpoznány T leukocyty jako vlastní či cizorodé.
| Čichání „vlastní člověčiny“ aktivuje oblast střední frontální kůry. Cizí vůně nechávají tuto oblast v klidu. Kombinace s pachem podobným tomu našemu nám jsou příjemnější možná proto, aby nám to našeptávalo – „Je mi podobný a přitom dostatečně jiný – to je ten pravý!“. (Kredit: M. Milinski, Max Planck Institute) |
Záhadou zůstávalo, jak můžou proteiny imunitního systému ovlivňovat tělesný pach. Dalo se přitom vyloučit, že by mohly být cítit samotné molekuly proteinů, protože na to jsou příliš veliké. Před několika lety však pokusy provedené na rybách a hlodavcích ukázaly, že by to mohly být peptidy (tzv. ligandy), které MHC molekuly specificky vážou. Tyto látky jsou již dostatečně malé na to, aby mohly být vnímány čichem, a zároveň vykazují vysokou variabilitu odrážející variabilitu v MHC.
| Povrchové buněčné molekuly, které vědci v testu určovali, jsou řízeny z nejpolymorfnější oblasti lidského genomu. Je na šetém chromozomu a slouží bílým krvinkám k rozlišení kdo je vlastní a kdo nepřítel. Spolurozhodují o rezistenci a náchylnosti k nemocem, i takovým, jakou je HIV. Jejich dlouhé prsty zřejmě sahají až do mozku, kde zase mluví do toho, co nám voní a co smrdí. |
Právě publikovaná studie z dílny M. Milinského ukazuje, že podobný mechanizmus by mohl fungovat i u člověka. Autoři si nechali vyrobit peptidy specifické pro nejrozšířenější MHC alely a požádaly účastníky pokusu, aby si do jednoho podpaží vetřeli pár kapiček roztoku obsahujícího peptid specifický pro jednu z jejich MHC alel a do druhého podpaží roztok s peptidem specifickým pro alelu, která se u nich nevyskytovala. Přes noc pak nosili tričko, které posléze sloužilo jako pachový vzorek. V další části experimentu pak hodnotili, zda jim je příjemnější pach trička obsahující vlastní peptid nebo ten, který se u nich nevyskytuje. Výsledky ukázaly preferenci pro vzorky obohacené vlastním peptidem. Autoři také pomocí funkční magnetické rezonance zjišťovali, zda se aktivují odlišné oblasti mozku, pokud účastníci čichají vzorek obohacený o vlastní peptid v porovnání s cizím peptidem.
|
Bude Sv. Valentýna. Mnozí z nás začneme tušit, že jsme se zase netrefili... |
Analýza dat ukázala, že při čichání „vlastního“ peptidu se aktivovala především oblast střední frontální kůry, při čichání „cizího“ peptidu či kontrolní látky se však tato oblast neaktivovala. Střední frontální kůra je známá tím, že se účastní zpracování informací souvisejících s reprezentací sama sebe. V tuto chvíli je asi dobré zmínit, že dvě předchozí studie zjistily, že preference parfémů souvisí právě s tím, jaký má daný člověk MHC profil. Je tedy možné, že některé složky parfémů buď percepčně mimetizují nebo jsou komplementární s peptidy specifickými pro jednotlivé MHC alely. Milinského studie nám tak ukazuje, že podobný mechanizmus, který byl zjištěn u hlodavců a ryb, by mohl fungovat i u člověka. Tato studie se však zaměřovala pouze na hodnocení vlastního „obohaceného“ pachu. Otevřenou otázkou zůstává, jak by tyto peptidy měnily lidský pach v kontextu výběru partnera.
|
Tím správným rádcem by nám brzo mohl být pramínek vlasů vytržený potají z kterého genetici vyčtou MHC profil. (Kredit: borboletasnacarteira) |
Zdroj: Milinski, M., Croy, I., Hummel T., and Boehm, T. Major histocompatibility complex peptide ligands as olfactory cues in human body odour assessment, Proceedings of the Royal Society B, published online January 23, 2013 doi: 10.1098/rspb.2012.2889