Ucpané póry – bakterií hory

Akné, jak už bylo řečeno, se objevuje především v pubertě a to skoro u každého. Tím myslím “obyčejné“ akné (latinsky Acne vulgaris), které vzniká jako důsledek uzavření vývodu mazových žláz a jejich následného zanícení. Ve hře jsou samozřejmě hormony, především testosteron, ale svůj díl má i jedna protivná bakterie s latinským názvem Proprionobacterium acnes. Kromě toho ještě existuje akné růžovka, které způsobuje přemnožený roztoč demodex.
 Obvykle se pupínky a následně boláky začnou dělat na těch nejnevhodnějších místech, jako je obličej, ramena, dekolt. Kromě fyzického utrpení sebou nesou i psychickou bolest tím, že nastupuje v pubertě, kdy mladým člověkem cloumají hormony a není si jist sám sebou, může silné akné přivodit i psychické poruchy.

Zvětšit obrázek Acne vulgaris, jedno z nejčastějších chronických onemocnění kůže (Kredit: Henryart, Wikipedie)

Zvětšit obrázek Proprionobacterium acnes, bakterie spjatá s výskytem akné je již většinou rezistentní na tetracyklin. (Kredit: Centers for Disease Control and Prevention)

 
Nanozabijáci bakterií

Akné se léčí různě. Buďto se používají prostředky pro omezení tvorby mazu nanášené na kůži, nebo lokální antibiotika a retinoidy. Léčba může mít nežádoucí účinky v podobě svědění, zarudnutí kůže a samozřejmě si bakterie časem proti antibiotikům vypěstují odolnost. Zde vstupují do hry nanotechnologie. Již delší dobu jsou na trhu výrobky obsahující antibakteriální úpravu pomocí nanočástic stříbra. Stříbro se naváže na bakterii a doslova ji udusí, zamezí ji látkovou výměnu.

 Vědci z Lékařské koleje Alberta Einsteina v LA a z UCLA vyvinuli nový typ nanočástic z chitosanu. Tento polysacharid se běžně nachází v krunýřích raků, krevet a krabů a nanočástice z něj má jednu zásadní výhodu – je biologicky odbouratelná. Jiné typy nanočástic z uhlíku nebo křemíku obvykle je velmi těžké vytvořit a zhruba stejně obtížné je potom se jich zbavit. Tedy nic pro medicínské použití.

Zvětšit obrázek Zákaz házet tisíce tun schránek korýšů zpět do moře vedl k hledání cest k jejich dalšího využití. Ukázalo se, že obsahují polysacharid chitosan (beta-1,4-D-glucosamine) s antibakteriálními účinky. Kredit: Huhnra, Wikipedia

Zvětšit obrázek Chitosan-alginátová částice má průměr 226 nanometrů. Obrázek je ze skenovacího elektronového mikroskopu. (Kredit: Dr. Friedman, Albert Einstein College of Medicine)

Adam Friedman, dermatolog, vedoucí výzkumného týmu z Albert Einstein College of Medicine, YESHIVA Univ.

 Již zmíněné nanočástice z chitosanu jsou tedy netoxické, biokompaktibilní a biologicky odbouratelné „hrudky“ o průměru menším než 50 nanometrů. Samy o sobě mají antibakteriální účinky, ale kromě toho může dopravovat na místo určení léčivé látky. Každá z hrudek může vézt několik molekul léčiva, které se potom cíleně uvolní do bakterie a zničí ji. Výsledkem může být mast nebo náplast potírající akné bez vedlejších účinků. Samozřejmě výzkum není cílen jenom proti akné, podobně mohou být likvidovány i vůči antibiotikům velmi odolné bakteriální kmeny, jako je zlatý stafylokok nebo Escherichia coli.

P.S. Nemáte po přečtení tohoto článku pocit, že se vám na nose dělá svědivý pupínek?

Zdroje: Albert Einstein College of Medicine, YESHIVA UNIV., UCLA, Nanowerk