Vrubouni, tedy brouci z čeledi vrubounovitých (Scarabaeidae), jsou fascinující čeládka. Většina lidí je zná jako milovníky výkalů a také konstruktéry koulí z těchto netradičních materiálů. Specialista by ještě dodal, že vrubounů je hodně druhů, honosí se podivuhodnými výrůstky či tvary a kromě válečů kuliček z trusu jsou mezi nimi i pohřbívači výkalů či prostí obyvatelé hromádek trusu. Larvy vrubounů obvykle žijí v nestráveném rostlinném materiálu uvnitř zvířecích exkrementů, dospělci většinou jen vysávají šťávu z výkalů a nic jiného nepotřebují. Život na výkalech má ale svá úskalí. Brouci je především musí najít a když si je zpracují do kuličky tak by se s ní neměli ztratit. Zároveň je pro ně důležité dobře se orientovat během páření, kdy hraje rychlost a pohotovost nemalou roli. Životní styl vrubouna je zkrátka náročný na navigaci.
Mnozí vrubouni používají svůj skvělý čich. Někteří z nich číhají přímo u zdroje, tedy u zvířete, které se stane jejich dodavatelem trusu, někteří zase kradou kuličky trusu neopatrným kolegům. Už nějakou dobu se ví, že vrubouni mohou k orientaci využít i polarizované světlo Měsíce či Slunce. Zoolog Eric Warrant ze švédské Univerzity v Lundu a jeho spolupracovníci teď navíc zjistili, že se vrubouni navigují i podle jasných hvězd na obloze. Jak sami objevitelé přiznávají, bylo to úplně náhodou, ostatně tak jako skoro vždy ve vědě. Během výzkumu jihoafrických nočních vrubounů druhu Scarabaeus satyrus analyzovali již známý vliv polarizovaného světla měsíční svitu na vrubouny a najednou si všimli, že se brouci poměrně slušně orientují i za bezměsíčné noci. Úplně je to vyvedlo z míry.
Když odezněl šok, tak jako správní vědci zavětřili skvělou příležitost k zajímavým experimentům. Pohotově sestavili experimentální kruhovou arénu o průměru 3 metry, kterou vyplnili pískem a nechali v vrubouny válet kuličky. Měřili čas, který jim zabralo odvalit kuličku ze středu arény na její okraj a přitom videokamerou zaznamenávali trasu, kterou se hmyzí dobrovolníci pohybovali. Experimenty s vrubouny prováděli venku pod noční oblohou a také v planetáriu, která zoologové s oblibou využívají právě při studiu orientace živočichů podle nebeských těles.
Warrant a spol. přišli na to, že vrubouni dovedou udržet přímý směr, pokud mají k dispozici Měsíc anebo noční oblohu bez Měsíce, jen plnou hvězd. Když jim ale vědci zakryli oči nalepení kousku tvrdého papíru, aby tím napodobili zataženou noční oblohu, tak se v experimentální aréně pohybovali mnohem zmateněji. Velmi zajímavé bylo, že stejně zmateně motali, když jim v planetáriu vypnuli Mléčnou dráhu. Jednotlivé jasné hvězdy podle všeho vrubounům k navigaci nepostačují nepostačují. Zřejmě se orientují podle pruhu, který na obloze Mléčná dráha vytváří. Navíc, podle očitých svědků je Mléčná dráha na jižní polokouli ještě mnohem nápadnější, nežli u nás na severu. Vrubouni a takřka jistě nejen druhu Scarabaeus satyrus , jsou teď vlastně vůbec první živočichové, o nichž víme, že se mohou navigovat Mléčnou dráhou. Expert na komunikaci a navigaci hmyzu James Gould z Princetonu podotýká, že vrubouni mají velmi citlivé oči a vidí zhruba tisíckrát lépe než včely. Mléčnou dráhu zřejmě vnímají jako tlumeně zářící pás roztínající čerň oblohy. Podle Goulda je také velmi pravděpodobné, že se hvězdnou oblohou obdobně navigují i další skupiny hmyzu, například noční druhy včel anebo motýlů. Určitě by bylo zajímavé to prozkoumat blíž.
Literatura
Current Biology online 24.1. 2013, ScienceNOW 24.1. 2013. National Geographic 24.1. 2013, Wikipedia (Dung beetle).