Když na japonskou Fukušimu 11. března 2011 udeřilo zemětřesení a vzápětí i tsunami, odnesla to mimo jiné i jaderná elektrárna Fukušima I, která tehdy s šesti varnými reaktory o celkovém výkonu 4 696 MW patřila mezi dvacítku nejvýkonnějších jaderných elektráren světa. Souhrou nešťastných okolností, nekvalitních zákonů regulujících v Japonsku jadernou energetiku, nedostatečných bezpečnostních opatření, i chyb vedení elektrárny společně s úřady, došlo k postupnému selhávání chlazení reaktorů, několika výbuchům vodíku, požárům a únikům velkého množství radioaktivního materiálu. Aby toho nebylo dost, v areálu elektrárny Fukušima I se skladuje zhruba 600 tisíc tyčí vyhořelého paliva z japonských jaderných elektráren za posledních 40 let. Ve Fukušimě sice nikdo v důsledku havárie nezemřel, 200 tisíc obyvatel z okolí elektrárny se ale muselo vystěhovat a po celém světě se dostala na přetřes bezpečnost jaderné energetiky. Není divu, že v Japonsku teď elektřina z jádra není zrovna populární.
Japonsko odstavilo všechny své jaderné reaktory až na dva a rozhodlo se zrušit některé projekty nových bloků jaderných elektráren. K ledu také nejspíš půjde celý plán zavádění rychlých reaktorů, který stejně už delší dobu provázely značné těžkosti. Jenže, vypnutí jaderných elektráren znamenalo pro Japonsko ztrátu 30 procent zdrojů elektrické energie. Co s tím? Stresované japonské úřady apelovaly na obyvatele i firmy, aby šetřili, kde se dá a zároveň rozpoutaly podporu obnovitelným zdrojům energie. Mnohem víc teď prý budou spoléhat i na sílu větru, který tu silněji fouká na moři.
Letos by měla být zahájena stavba veliké příbřežní větrné farmy v lokalitě vzdálené 16 kilometrů v moři od pobřeží nešťastné Fukušimy. V roce 2020 by tu na plovoucích platformách, stabilizovaných balastem a ukotvených v hloubce kolem 200 metrů ke kontinentálnímu šelfu, mělo stát celkem 143 větrných elektráren, které by měly mít dohromady výkon 1 GW. Dnes je nejvýkonnější příbřežní větrnou farmou světa Greater Gabbard, rozkládající se 23 kilometrů od pobřeží anglického hrabství Suffolk. Celkem 140 turbín tu poskytuje 504 MW. Brzy by ji ale měla předstihnout čerstvě vybudovaná farma London Array v deltě Temže se 175 elektrárnami schopnými poskytnout 630 MW. Větrná farma ve Fukušimě by měla předstihnout obě dvě, těžko ale říct, jestli se stane největší větrnou farmou ze všech i ve chvíli svého spuštění.
Pokud bude větrná farma Fukušima zprovozněna podle současných plánů, tak nahradí pouze zhruba jednu pětinu výkonu odepsané jaderné elektrárny Fukušima I. Nic se nedá dělat, obnovitelné zdroje energie za současného stavu technologií nahrazují jádro, uhlí, ropu, či plyn jen velice těžce. Podle manažera projektu větrné farmy Takeshiho Ishihary z Tokijské univerzity ale bude místní větrná farma velmi odolná vůči zemětřesení, vlnám tsunami a dokonce i řádění tajfunů. Ostatně, všechny japonské větrné elektrárny, až na jednu jedinou, zemětřesení i tsunami v březnu 2011 přežily. Včetně sedmi elektráren pobřežní větrné farmy Kamisu, které ustály plný úder tsunami a zůstaly v provozu. Ishiharův tým si to také ověřil na počítačových simulacích a experimentech ve vodní nádrži. V Japonsku to jistě rádi slyší a spokojení by měli být i místní rybáři, kterým nehoda ve Fukušimě pokazila živnost. Větrná farma tu prý bude fungovat jako pastvina pro mořské ryby, což by mělo obměkčit lidi alergické na slovo elektrárna. Na projektu se kromě Tokijské univerzity podílí skupina významných japonských korporací, jako jsou Marubeni, Mitsubishi, IHI Marine United, Mitsui Engineering & Shipbuilding, Nippon Steel, Hitachi, Furukawa Electric a Shimizu.
Literatura
NewScientist 16.1. 2013, Wikipedia (Fukushima Daiichi nuclear disaster, Wind farm).