Situace v elektrárně
Od začátku havárie se do září roku 2012 na pracích souvisejících s likvidací jejich následků v samotné elektrárně vystřídalo 24 118 pracovníků. Podařilo se plně stabilizovat situaci v elektrárně a připravit podmínky, aby se v roce 2013 začalo s reálnou likvidací zničených bloků a vyklízením palivových článků zatím alespoň z bazénů vyhořelého paliva.
V jednom z předchozích článků se psalo o využití balónu při průzkumu vyšších pater prvního bloku. V té době se bohužel balón zachytil o visící kabely a nedostal se do potřebné výšky, aby viděl na páté patro, kde je bazén s vyhořelým palivem a systémy pro manipulaci s palivovými články. Koncem října 2012 proběhl průzkum pomocí úplně nového balónu a ten byl úspěšný. Balón měl čtyři kamery a dozimetry pro měření radiace. Podařilo se prozkoumat stav pátého patra, kamery zachytily i bazén s vyhořelým palivem a poničené systémy pro manipulaci s palivovými články. Důležité bylo zjištění, jak jsou dostupné různé části tohoto patra a radiační situace. Získané informace by měly umožnit vypracovat strategii pro vyčištění patra a následné vyklizení bazénu.
Stále častěji se k pracím uvnitř poškozených bloků používají roboty. V nedávné době se prozkoumal stav systému pro kontrolu plynu uvnitř reaktoru na třetím bloku. Při průzkumu bylo využito několik modelů průzkumných robotů, které zatím na elektrárně pracují. Jednalo se o robota FRIGO-MA firmy Mitsubishi, Packpbot a Quince 2.
Všechny japonské firmy pracující v oboru jaderných technologií se snaží vyvíjet nové, stále lepší roboty pro práci v radiací zasažených místech. Jedním z jejich příkladů je kráčející čtyřnohý robot firmy Toshiba poháněný elektřinou. Ten je sice malý, ale jeho výhodou je, že se dokáže pohybovat i ve velmi komplikovaném terénu se schody a překážkami. Díky svým malým rozměrům se dostane téměř všude. Je ideální pro průzkum. Akumulátorová baterie mu vydrží dvě hodiny. Jeho asistence dovolila prozkoumat stav komory potlačení u druhého bloku. Zkoumal potrubí propojující komoru potlačení z částí kontejnmentu, která obsahuje reaktorovou nádobu. Jedná se o místa, která by mohla být "slabinami", v nich by se mohly vyskytovat poškození vzniklá při havárii a kudy by mohla unikat radioaktivita. Robot prohlížel také stav potrubí a ventilů. Dostal se i do míst, kam se zatím nebylo možné podívat jiným způsobem. Žádná viditelná poškození nenašel. Na pořízených záběrech je vidět i pás špíny na zdech, který ukazuje, kam před začátkem odčerpávání sahala hladina vody.
V novém roce by měl začít odstraňovat trosky a intenzivně pomáhat s dekontaminačními pracemi i nový robot firmy Hitachi s označením ASTACO SoRa. Kompaktní robot na pásech, který se protáhne i úzkými prostory a poradí si i s těžkými předměty do hmotnosti 150 kg má řadu výměnných ramen. Jeho šířka je pouhých 98 cm, ale "dosáhne" až do vzdálenosti 2,5 m. Robot je ovládán na dálku ale byla mu svěřena částečná autonomie. Má šest kamer, které pomáhají při jeho ovládání. Dále lasery, které mu umožňují prostorovou orientaci a měření vzdáleností. Je vybaven řadou dozimetrů pro sledování radiační situace. Právě kvůli své hmotnosti a schopnosti vypořádat se s těžkými předměty byl vybaven výkonným dieselovým motorem.
Svého robota představila také firma Mitsubishi Heavy Industries. Robot MEISTeR (Maintenance Equipment Integrated System of Telecontrol Robot) je přímým následníkem robota RaBOT, kterého firma vyvinula v roce 1999. Pomáhal tehdy likvidovat následky havárie v závodě na produkci jaderného paliva v Tokaimuře (blíže o nehodě zde). Robot je také na pásech, zvládá sklon až 40 stupňů a schody o výšce 22 cm. Jeho šířka je 70 cm. Pro pohon využívá elektromotor a jeho akumulátor mu umožňuje dvouhodinový intenzivní provoz. Má dvě „ruce“, pro které existuje velice široká škála nástavců s nástroji a měřicími přístroji. Robot tak může řezat, vrtat, obrušovat čí otáčet ventily. Zvládne i tak jemnou práci, jakou je oprava světel.
Situace s bazény pro vyhořelé palivo
Pokrok je vidět i okolo bazénů s vyhořelým palivem. Nejvíce jich je v bazénu čtvrtého bloku ( 1331 vyhořelých článků a 204 nových nepoužitých). Jak jsme již popsali, dva z nich byly vytaženy k testování jejich stavu. V bazénu třetího bloku je 514 použitých a 52 čerstvých článků, v bazénu druhého bloku 587 použitých a 28 čerstvých článků a v bazénu prvního bloku pak 292 použitých a 100 čerstvých článků.
Postupně by se měly přemístit do společného bazénu. Tam je jich možné uskladnit 6840. Ovšem v tomto bazénu je zaplněno 6375 pozicí a tak je třeba nejdříve část pozic uvolnit a články z nich přemístit. Pokud jsou články dostatečně dlouho v bazénu, mohou být umístěny do suchého ocelového kontejneru. Ty pak mohou obsahovat 37 nebo 52 článků. Ve Fukušimě se připravuje sklad těchto kontejnerů. V nich bude možné uskladnit část palivových článků ze společného bazénu. V současné době je v areálu pouze menší sklad pro 20 kontejnerů. Ten se využíval pro jejich přechodné uskladnění před odvozem. Než dojde k vyklízení části společného bazénu a uvolňování místa pro palivové články z jednotlivých bloků, je potřeba provést podrobnou kontrolu zde uložených článků a všeho zařízení. Ta již byla zahájena a předpokládá se, že bude hotova v polovině roku 2013.
U čtvrtého a třetího bloku bude potřeba vybudovat nový kryt nahrazující zničenou horní část budovy. Nejdříve bylo potřeba odstranit všechny trosky zničených částí. U čtvrtého bloku se to již podařilo. Stavba nové hermetické horní části budovy už probíhá. Po jejím dokončení se postaví zařízení a jeřáby, které umožní manipulaci s palivovými články. Poté vyprázdnění bazénu může začít bez rizika, že by se ven mimo budovu bloku dostala radioaktivita, která se při této práci může uvolnit. Předpokládá se, že vyklízení bazénu čtvrtého bloku bude možné zahájit již v roce 2013.
U třetího bloku se vyklízení trosek ze zničené horní části budovy ještě dokončuje. Začaly se již vyklízet i kusy popadané do bazénu s vyhořelým palivem. Jako první se vytahovala část ocelové traverzy 7 m dlouhé a 470 kg těžké. Spadla tam při rozebírání zbytku zničené horní části budovy, jak jsme vás také informovali zde. Intenzivní filtrací vody v bazénu se zlepšila dohlednost ze dvou na pět metrů. V listopadu společnost TEPCO zveřejnila plány na stavbu krytu, k němuž dojde po úplném vyčištění od trosek. Nová budova nebude upevněna na původní části ale bude mít vlastní základy zapuštěné do země. Její výška bude 54 m, délka 57 m a šířka 19 m. Bude se skládat z ocelové kostry a výplně zajišťující hermetičnost. Filtrační zařízení zajistí ventilaci v objektu a bude zabraňovat úniku radiace do vnějšího prostředí. Uvnitř bude velký jeřáb a další zařízení potřebné k manipulaci s palivovými články a vyklízení bazénu. Předpokládá se, že k výstavbě krytu dojde v roce 2013 a vyklizení bazénu má dojít v roce 2014.
Vývoj v zasažených oblastech
V minulých článcích se psalo o postupném otevírání částí bývalé zakázané a evakuované zóny, která se rozprostírala do vzdálenosti 20 km od elektrárny. Postupně jednotlivé samosprávné celky z těchto zón uveřejnily rozdělení svého území podle dozimetrické situace a plány na rekonstrukci a dekontaminaci. Mohly se tak otevřít. Z jedenácti postižených samosprávných celků se pět otevřelo do konce listopadu. Uzavřené zůstaly části města Kawamata a vesnice Katsurao v evakuované oblasti ležící v nejvíce postiženém severozápadním směru. V zakázané zóně pak jde o města Namie (ta částí zasahuje i do evakuované oblasti), Futaba, Okuma a Tomioka, které jsou nejblíže elektrárně. Před koncem roku v prosinci představitelé města Okuma, které patří mezi tyto města nejblíže elektrárně Fukušima I a z jihu k ní těsně přiléhá, zveřejnily schválené rozdělení zasažených oblastí města do již několikrát zmiňovaných tří kategorií a i toto město se otevřelo. Připomeňme rozdělení území podle dozimetrické situace.
Zeleně jsou označovány plochy bez omezení, ve kterých je radiace taková, že nemůže vést k hodnotě roční dávky větší než 20 mSv. To umožňuje trvalý návrat, pohyb a práce zde mohou probíhat bez omezení a bez dozimetrického sledování a ochrany. Jen je požadováno, aby v těchto oblastech zatím nezůstávali lidé přes noc. Toto doporučení bude platit, než se dokončí rekonstrukce infrastruktury a dekontaminace oblastí. To by mělo proběhnout právě v následujícím roce, i když někdy to bude náročnější i delší. To se týká hlavně přímořských oblastí, třeba u města Naraha nebo Minami Soma, které byly silně zasaženy a poničeny samotným cunami. Dekontaminací by se zde měla hodnota dávky postupně snížit až k roční dávce pod 1 mSv.
Oranžovou barvou jsou označeny oblasti s omezením, kde radiace vede k hodnotám roční dávky mezi 20 až 50 mSv za rok. V tomto případě je dovoleno provádět specifické potřebné práce bez monitorování a ochranných prostředků. Je však potřeba nepohybovat se zde zbytečně, omezovat práci venku, pro přepravu používat auto místo pěší chůze a umívat se po každém pobytu venku. K pití by se neměla používat voda s potoků a řek, voda z vodovodního hřadu by však měla být v pořádku. Zde se má postupně dekontaminací dosáhnout v následujících dvou letech radiace vedoucí k roční dávce pod 20 mSv, která by umožnila trvalý návrat obyvatel.
Fialovou barvou jsou označeny oblasti náročné, kde radiace vede k hodnotám roční dávky nad 50 mSv. Tam se nepředpokládá, že by se podařilo i intenzivní dekontaminací dosáhnout situace s roční dávkou do 20 mSv před březnem 2016, tedy do pěti let od havárie. Vstupovat do této oblasti je možné pouze ve veřejném zájmu, což jsou hlavně dekontaminační a rekonstrukční práce. Musí se však přitom používat ochranné oděvy a probíhat dozimetrické monitorování.
Postup dekontaminace v různých oblastech
Je vidět, že u nově otevřeného města Okuma došlo k rozdělení území zhruba na třetiny, i když fialová zóna obsahující právě i elektrárnu Fukušima I je největší. Zelená zóna je však dostatečně velká, aby vytvářela potřebný prostor k zázemí pro rekonstrukční a dekontaminační práce v nejvíce zasažených oblastech. Pro obyvatelé silně zasažených částí se předpokládá postavení náhradních sídlišť v méně zasažených částech. Předpokládá se výstavba 500 domů například v městech Iwaki, Koriyama a Aizuwakamatsu, které by měly být připraveny pro nastěhování v roce 2014. Je snaha udržet komunity z jednotlivých evakuovaných míst pohromadě. Proto polovina domů bude v severní části Iwaki, která je blízko evakuovaných míst. Bude tak možné, aby se členové komunit mohly podílet na dekontaminačních pracích svých domovů a tím urychlení návratu do nich. Zdržení a dlouhodobější evakuace má silný dopad hlavně na rodiny, které jsou silně vázané k rodné hroudě. Právě ve městě Okuma se jedná třeba o farmářské rody, které na stejné farmě hospodaří i devět až jedenáct generací.
Zajímavý je rozdílný přístup zastupitelstev dvou sousedních měst. Představitelé města Okuma se rozhodli postupovat v otevření a zpřístupňování města co nejrychleji. Naopak představitelé města Tomioka, které je na jih od něho, se rozhodli rozdělení svého města na zóny podle stupně kontaminace a jeho otevření odložit. Důvodem je obava, že by pak obyvatelé, kteří mají svá obydlí v méně kontaminovaných oblastech, kam by se mohli vrátit dříve, dostali menší odškodnění než obyvatelé, kteří jsou v těžce zasažených oblastech, kam se bude muset návrat v každém případě o několik let odložit. Bude zajímavé sledovat, co se ukáže být pro obyvatele s dlouhodobějšího hlediska výhodnější.
Ještě je možné zmínit, že nový upřesněný rekonstrukční plán vyhlášený představiteli prefektury Fukušima předpokládá návrat všech evakuovaných do roku 2020.
Dekontaminační práce
Pokrok dekontaminačních prací by se měl zrychlit i tím, že společnost TEPCO otevřela nové hlavní sídlo zaměřené na problémy evakuovaných, odškodnění, dekontaminace a rekonstrukce postižených oblastí přímo v prefektuře Fukušima. Je v tzv. J-vesnici, která leží v městě Naraha 20 km na jih od elektrárny a od počátku sloužila jako zázemí pro pracovníky podílející se na likvidaci následků havárie. Plně do provozu bude uvedena od 4. ledna 2013. Počet pracovníků stoupl z 80 na nynějších 500 a zhruba do roku bude řídit postupně až 4000 zaměstnanců. Další kanceláře se zřizují ve městech Iwaki, Koryiama, Aizuwakamatsu a Minami Soma. Zvyšuje se postupně nejen počet personálu ale hlavně počet pracovníků, kteří se podílejí přímo na dekontaminaci. Společnost předpokládá, že na rekonstrukčních pracích by se mělo postupně podílet až 38 000 jejích pracovníků a spolu se spolupracovníky z jiných organizací by celkový počet pracovníků podílejících se na rekonstrukci měl přesáhnout počet 100 000. Zvýšení intenzity prací v zakázané zóně vedlo i k nečekaným dopadům. Jedním byl v roce 2012 zvýšený počet střetů vozidel se zatoulanými zvířaty opuštěnými během rychlé evakuace po havárii. Předpokládá se, že v zóně bylo ještě v létě okolo 300 zatoulaných krav. Postupně se tato zvířata odchytávala.
Zatím není otevřena i vesnice Katsurao, která je mimo zakázanou oblast a evakuována byla kvůli silnému zasažení až později. Problém je, že se jedná o velmi řídce osídlenou horskou a lesnatou oblast s pouhými 1600 obyvateli, která je pro dekontaminaci náročná.
Postup v této oblasti bude nejspíše značně ovlivněn zkušenostmi z dekontaminace vesnice Iitate, kde jsou značně podobné terény. O otevření této vesnice jsme psali zde. Nyní se podařilo na základě průběhu dekontaminačních prací upřesnit dobu, kdy se budou trvale vracet obyvatelé do více zasažených oblastí této vesnice. Do 16 administrativních obvodů, včetně centrálních oblastí vesnice, se obyvatelé vrátí již v březnu 2014. Do nejvíce zasažené jižní části, kterou je obvod Nagadoro, se natrvalo vrátí až v březnu 2017. Do tří obvodů Hiso, Maeta-Yawagi a Warabidaira pak o rok dříve v březnu 2016. Toto rozhodnutí umožňuje evakuovaným lepší plánování své budoucnosti a dovoluje i stanovení výše kompenzací za evakuaci.
Koncem roku 2012 se do stavu, který umožňuje návrat evakuovaných, dostala také dekontaminace 128 domů ve městě Date. Ty leží 50 km od elektrárny mimo evakuovanou zónu, ale vytvořila se tam skvrna s vyšší radioaktivitou a domy musely být evakuovány. Nyní se po intenzivní dekontaminaci mohl příkaz k evakuaci zrušit. Dekontaminace stále pokračuje, pro její ulehčení městské úřady poskytují obyvatelům kontejnery na odpad z této činnosti. Ten umožňuje bezpečnou manipulaci s ním a jeho shromáždění. Dekontaminují se tak postupně i další jednotlivá místa se zvýšenou radiací, která leží mimo evakuovanou a zakázanou zónu.
Dekontaminace intenzivně probíhá i v oblastech, které byly zasaženy daleko méně a radiační situace nevede k roční dávce překračující 10 mSv. Tam se organizují se státní pomocí práce, které by postupně snížily vliv radiace z havarované Fukušimy I na roční dávce pod 1 mSv. Jedním z nich je i stejnojmenné hlavní město prefektury Fukušima. To leží zhruba 65 km od elektrárny a má 290 000 obyvatel. Prioritními cíli dekontaminace byly školy. Úplné vyčištění všech 202 školských zařízení se podařilo do srpna roku 2011. Do prosince roku 2011 se podařilo vyčistit všech 68 městských parků a do května 2012 všech 5700 ha městských polí a sadů. Nyní se práce soustřeďuje na jednotlivé domy a obydlí. Pomocí proudu vody pod tlakem se omyjí fasády a střechy a pečlivě se vyčistí okolní plochy, umyjí se okrasné dřeviny a odstraní pár centimetrů půdy. Prozatím se pečlivě podařilo takto ošetřit okolo 4 000 domů. Jako příklad úspěšnosti metody lze jmenovat takto vyčištěnou městskou část, kde se původní radiaci vedoucí k celoroční dávce 7 mSv podařilo srazit na hodnotu vedoucí k roční dávce 2 mSv. Jako poslední stupeň se vyčistí všechny cesty, cestičky, strouhy podél nich a kanalizace. To by mělo radiaci snížit k hodnotě vedoucí k roční dávce pod jeden milisievert. Metody jsou vylepšeny použitím horké vody a čisticích prostředků. Použitá voda se nechá prosakovat vrstvou zeolitu, která absorbuje cesium je tak možné ji vyčistit. Předpokládá se, že úplné vyčištění všech 110 000 domů ve městě bude trvat ještě několik let. Radioaktivní odpad, který se při dekontaminaci nahromadí, se shromažďuje v přechodném úložišti ve městě. Vyřešení nakládání s tímto odpadem a vybudování společného dlouhodobějšího úložiště pro něj je důležitým úkolem, který je třeba vyřešit.
Celkově se dekontaminace týká 58 měst a vesnic v sedmi prefekturách. Zatím se podařilo dokončit dekontaminaci 69 % škol a dalších dětských zařízení. Také 51 % silnic a cest i 38 % parků a sportovních zařízení. U domů, kterých je největší počet, se zatím podařilo dekontaminaci dokončit pouze u 18 %. Je tedy vidět, že je stále větší část práce před dekontaminačními týmy.
Právě vyřešení nakládání a uložení radioaktivního odpadu, hromadícího se při dekontaminačních pracích v zasažených prefekturách, nebude vůbec jednoduché. Hledání míst pro potřebná uložiště naráží na silný odpor obyvatelstva v daném místě. Týká se to i oblastí v evakuovaných zónách, například města Futaba. Tam se obyvatelé bojí, že by rozhodnutí o přijetí umístění úložiště mohlo zpozdit možnost jejich návratu. Právě vstřícný přístup starosty Katsutaka Idogawa města Futaba k umístění uložiště radioaktivního odpadu v blízkosti tohoto města je jedním z hlavních důvodů snahy o jeho odvolání. Speciálně se musí zacházet s odpadem, jehož radioaktivita překračuje 8 000 Bq/kg. Takového odpadu se v pěti zasažených prefekturách zatím nashromáždilo zhruba 150 000 tun. Nejvíce je ho v prefektuře Fukušima, zhruba 70 000 tun. Následuje ji prefektura Niigata se zhruba 56 000 tunami.
Vědci pomáhají hledat metody, jak stavět uložiště levné a bezpečné. Jedna z nich pochází z University v Kitakyushu. Využívá materiál na bázi polyetylénu, který je formován do 15 cm vysokých panelů. Panely se vyplňují zeminou a pískem. Radioaktivní odpad se obloží těmito panely. Ty pohltí více než 97 % radiace. Takto vybudované úložiště umožní skladování radioaktivního odpadu po dobu delší než padesát let.
Důležité je průběžné měření radiační situace v co největším počtu míst a informování obyvatel. Síť měřících zařízení se zahušťuje, i když i s ní není vše bez problémů. Na podzim se zjistilo, že hodnoty u některých měřáků byly standardně o deset procent nižší než reálné. Problémem bylo umístění napájecího zdroje, který jej částečně odstiňoval od země, odkud záření přicházelo. V současnosti už byla provedena opatření, která zmíněnou závadu odstranila.
Další důležitou činností je sledování zdravotního stavu obyvatelstva a pronikání radioaktivity do potravinového řetězce. Jde například o kontrolu štítné žlázy u dětí a mladistvých v zasažených oblastech. Toto celoživotní sledování se týká zhruba 360 000 dětí do 18 let. Zároveň s tímto rozsáhlým programem se podobné zkoumání štítné žlázy začalo provádět i v oblasti v prefektuře Nagasaki, která je mimo dosah spadu z elektrárny ve Fukušimě, aby byl získán kontrolní vzorek a dal se zjistit případný vliv radiace od normálních podmínek. Testování je totiž prováděno velice citlivými ultrazvukovými metodami, které se ve velkém doposud nevyužívaly.
Dalším programem je dobrovolné testování mateřského mléka u novopečených maminek. Ani u jedné z prozatím 378 testovaných se nenašla měřitelná aktivita. Kontrola by se měl rozšiřovat a hlavně pomocí propagace dosáhnout co největší pokrytí maminek ze zasažených oblastí. Předpokládá se zhruba 18 000 maminek ročně, kterých by se mohl program týkat.
Důležité je udržet nezávadnost potravin. Systém kontroly zemědělské produkce už je velice dobře zavedený a pomáhá to i při získávání důvěry zákazníků k produktům pocházejícím z prefektury Fukušima. Rýže z této prefektury se dováží například i do Tokia. Zároveň se využívá i ve školních jídelnách ve Fukušimě. Umožnil to opětný plný rozjezd produkce této plodiny zde. Intenzivní vyčištění rýžových polí se ukázalo být úspěšným a výskyt rýže nebo dalších potravin s aktivitou překračující limitu 100 Bq/kg je minimální. I když platí zpřísněné limity a probíhá velmi intenzivní kontrola, jen u jednoho procenta případů testované produkce ze zasažených oblastí se našlo překročení limitů. Překročení bylo většinou malé a ve většině případů šlo o houby nebo vodní živočichy. Všechny výsledky kontrol jsou vystavovány na internetu.
Vesnice Kawauchi, která má velkou část svého území v bývalé zakázané zóně, nahrazuje některé zasažené farmy hydroponickou produkcí. Tyto hydroponické farmy budou využívat podzemní vodu a vytvořený systém koloběhu vody bude téměř uzavřený. Pěstovat se budou salát a různé druhy bylin.
Japonská energetika
V současné době jsou v činnosti pouze dva jaderné reaktory jaderné elektrárny Ohi. Japonsko se tak stále více musí spoléhat na dovoz fosilních paliv, zkapalněného plynu, ropy a uhlí. Všechny elektrárenské společnosti musí přistupovat ke zvyšování cen elektřiny překračující deset procent, a pokud se nespustí jaderné bloky v dohledné době, bude třeba další zvýšení. To znamená problém nejen pro běžného spotřebitele, ale také pro konkurenceschopnost japonského průmyslu, který má silné exportní zaměření.
Došlo však nejen k nárůstu ceny elektřiny, ale také intenzity emisí nejen oxidu uhličitého. V minulém fiskálním roce (od léta roku 2011 do léta roku 2012) došlo i přes pokles produkce elektřiny k nárůstu emisí oxidu uhličitého o 17 %. A to ještě v té době dodala docela slušnou část elektřiny jaderná energetika. Japonsko muselo opustit Kjótský protokol a veškeré aspirace na snižování emisí.
Je otázkou, kdy se podaří spustit některý z dalších reaktorů. Nově ustavený nezávislý orgán dozorující nad jadernou bezpečností musí nejdříve dokončit a schválit pravidla, která musí být pro spuštění splněna. Nyní se zdá, že to nebude dříve než v polovině roku 2013. To znamená, že spuštění alespoň některých dalších reaktorů nelze očekávat před touto dobou. Týká se to také největší japonské jaderné elektrárny Kashiwazaki-Kariwa, která patří stejně jako Fukušima společnosti TEPCO. Elektrárna by v polovině roku měla mít dokončena požadovaná opatření na zvýšení bezpečnosti při zemětřesení a cunami. Jedná se například o val proti cunami s výškou 15 m. Ten je dokončen kolem nových reaktorů číslo 5, 6 a 7. Kolem čtyř starších reaktorů se teprve dokončuje. Je hotový rezervoár s 20 000 tunami zásobní vody pro případ potřeby. Na kopci nad elektrárnou jsou připraveny mobilní stříkací zařízení i mobilní elektrické agregáty. Dokončují se hermetická vrata a utěsnění reaktorových budov proti vodě. Přesto je otázkou, zda bude možné alespoň některé z jejich reaktorů spustit.
Ještě otevřenější je otázka spuštění u elektráren, které leží v blízkosti puklin v zemi, u kterých vzniklo podezření, že jsou aktivním zlomem. Zatím nejvíce se v této souvislosti mluví o jaderných elektrárnách Tsuruga, Higashidori, ale také i o elektrárně Ohi, kde jsou jediné dva v současnosti běžící reaktory.
Specifický problém s novým spuštěním bude mít pátý reaktor v elektrárně Hamaoka. U něho se při neplánovaném odstavování v květnu 2011, dostala mořská voda do chladicího systému reaktorové nádoby. O odstavení požádala vláda, která reagovala na fakt, že tato elektrárna je nejblíže zlomu souvisejícího se zdrojem zemětřesení v březnu 2011. Průběžně byla voda odsolena a vyčištěna. Z reaktoru bylo odebráno palivo. Bude potřeba zkontrolovat, zda nedošlo k poškození reaktoru korozí, a opravit případná poškození před znovuspuštěním reaktoru.
V roce 2013 se pořád předpokládá znovuspuštění experimentálního rychlého reaktoru Monju chlazeného sodíkem. I když ani v tomto případě není situace jasná. Lze tak opravdu jen těžko předvídat, kdy se jaderné reaktory spustí a kolik jich bude. Zajímavé bude sledovat, jak vývoj v jaderné energetice ovlivní výsledky nedávných voleb. V nich zvítězila Liberální demokratická strana, která v energetice zastává mnohem pragmatičtější a realističtější pohled, než většina nyní opozičních stran. Ve svém předvolebním programu prohlašovala, že je nyní nezodpovědné rozhodnout o budoucnosti jaderné energetiky v budoucím japonském energetickém mixu. Předpokládá, že během následujících deseti let připraví návrh nejvhodnější podoby tohoto mixu. O znovuspuštění reaktorů a jeho podobě chce rozhodnout do tří let. Nyní nebude muset být chování nejen této strany tak populistické, jak tomu bylo u stran před volbami. Je tak možné, že se spuštění jaderných bloků pochopitelně při dodrženích všech bezpečnostních požadavků nastane přece jen i dříve.
Závěr
Na prahu nového roku 2013 dostává průběh likvidace havárie v elektrárně jasnější obrysy a termíny. A to zvláště v oblasti vyklizení bazénů s vyhořelým palivem u čtyř zničených bloků. Pomalu začíná být jasněji i v termínech průběhu dekontaminace a rekonstrukce zasažených oblastí. Evakuovaní tak mohou lépe plánovat svou budoucnost. Někteří se mohli vrátit a velká část z nich už může alespoň volně navštěvovat svá rodná obydlí či farmy a pracovat na jejich dekontaminaci a rekonstrukci. Je jasné, že nutnost evakuace a často i několikaletá cesta k návratu k normálnímu životu znamená značné psychické trauma a měly a budou mít značné dopady na řadu rodin. Pokud však budeme hodnotit rizika přinášená využíváním jaderné energetiky, je třeba dopady nejen havárie Jaderné elektrárny Fukušima I porovnávat s dopady přírodní katastrofy, která byla její příčinou, a haváriemi spojenými s jinými energetickými zdroji. Detailnější rozbor takových srovnání je v článku na Ekolistu.