Po desetiletí byli za nejstarší dinosaury považováni primitivní zástupci teropodů, sauropodomorfů i ptakopánvých dinosaurů, jejichž zkameněliny byly objeveny v sedimentech argentinského souvrství Ischigualasto. Stáří těchto vrstev bylo datováno asi na 231,4 milionu let, obvykle se však udává rozmezí kolem 232 – 226 milionů let. V této době obývali území někdejší centrální Pangey (dnes severozápadní Argentiny) tvorové jako byl Eoraptor lunensis, Herrerasaurus ischigualastensis, Panphagia protos nebo Pisanosaurus mertii. Někteří z těchto „pradinosaurů“ však vykazují již pokročilejší znaky vývoje a již od jejich objevení bylo jasné, že rozhodně nejsou těmi nejranějšími formami dinosaurů. Nedávno přišel objev, který možnost dřívějšího vzniku dinosaurů významně podporuje. V polských Svatokřížských horách byly objeveny stopy dinosauromorfů nebo dokonce velmi starobylých teropodů, pocházející již z doby staršího spodního triasu! Jejich geologické stáří činí asi 249 – 245 milionů let, takže pochází až ze samého počátku druhohor. Možnosti, že dinosaurům podobné formy archosaurů kráčely po jižní části Pangey již krátce po největším masovém vymírání v dějinách planety na přelomu permu a triasu, nyní nasvědčuje další významný objev.
Tím objevem je zkamenělina, pocházející z území východoafrické Tanzanie (vrstvy Manda Beds), jejíž stáří činí asi 243 milionů let (stupeň anis). Tím pádem je o dobrých 10 až 15 milionů let starší než zkameněliny ze souvrství Ischigualasto (stupeň karn). Otázkou však je, o jakého tvora se v případě tohoto vývojově pokročilého plaza s dlouhým ocasem jedná. Obdržel vědecké jméno Nyasasaurus parringtoni a podle podrobného anatomického rozboru jde nepochybně buď o nejstaršího známého dinosaura nebo dinosauromorfa, který má k pravým dinosaurům dosud nejblíže ze všech. Sterling J. Nesbitt z Washingtonské univerzity je vedoucím vědeckého týmu, který nového „proto-dinosaura“ popsal začátkem prosince v odborném periodiku Biology Letters. Podle jeho názoru se jedná o první hmatatelný důkaz dlouho předpokládané možnosti, že se praví dinosauři vyvinuli již ve středním – nikoliv až svrchním – triasu. Stopy podobné dinosauřím byly sice známé z této doby již dříve, ale vzhledem k podobnosti chodidel dinosaurů a dalších archosaurů nejsou tyto ichnofosilie brány jako nezpochybnitelný důkaz. Podobně tomu je i s izolovanými a fragmentárními fosíliemi domnělých dinosaurů, staršími než zhruba 235 milionů let.
Nový nález podporuje také domněnku, že původ celé extrémně úspěšné skupiny těchto obratlovců je nutné hledat v jižních částech někdejšího superkontinentu Pangey (resp. budoucí Gondwany). Zajímavé je, že nyasasaurus nebyl malým zvířátkem velikosti kočky, jak se o prvních dinosaurech vědci obecně domnívali. Podle objevených fosilizovaných pozůstatků – kosti pažní a šesti obratlů – odhadli jeho délku na 2 až 3 metry, výšku v kyčlích na jeden metr a hmotnost asi na 20 až 60 kilogramů. Zkameněliny jsou přitom známy velmi dlouho, byly totiž objeveny již ve 30. letech minulého století. Z Tanzanie coby tehdejší britské kolonie se fosílie dostaly do Britského přírodovědeckého muzea v Londýně, kde je také první exemplář dodnes uložen (druhý, rovněž využitý pro studii, se v podobě čtyř obratlů nachází v Jihoafrickém muzeu v Kapském městě). Již v roce 1956 pro něj ve své doktorské dizertaci stanovil britský paleontolog Alan Charig jméno Nyasasaurus, ale nepopsal jej formálně a na tohoto veledůležitého triasového archosaura se na další půlstoletí takřka zapomnělo. Rodové jméno odkazuje k jezeru Nyasa (dnes Malawi), nacházejícímu se nedaleko místa objevu zkamenělin. Druhové jméno „parringtoni“ je ovšem zcela nové a představuje poctu Rexi Parringtonovi z Univerzity v Cambridgi, který fosílie původně vykopal. Nový výzkum nyasasaura zjistil zajímavé podrobnosti o jeho vnitřní tělesné stavbě a anatomických znacích, které jej spojují s dinosaury.
Například kostěná tkáň vykazuje strukturu podobnou stavbě kosti všech rychle rostoucích tvorů s vysokým stupněm bazálního metabolismu, jakým jsou zejména „teplokrevní“ savci a ptáci. Zdá se, že Nyasasaurus je v tomto ohledu krásnou ukázkou přechodné formy, vykazuje totiž jakýsi střední stupeň mezi primitivnějšími plazi a později žijícími pokročilými dinosaury. Dalším důležitým poznávacím znakem je výrazný hřeben na kosti pažní, který sloužil k ukotvení silných svalů horní části přední končetiny. Tento anatomický znak, zvaný prodloužený deltopektorální hřeben, je přitom u primitivních dinosaurů běžný. Ať už je ale Nyasasaurus skutečným dinosaurem nebo představuje jen vysoce pokročilého dinosauromorfa, jeho význam pro pochopení evolučních trendů prvních dinosaurů je bezpochyby obrovský. Dokazuje totiž, že formy podobné dinosaurům žily již ve středním triasu a samotní vládci jury a křídy tedy nevznikli nějakým extrémně rychlým vývojovým procesem až během svrchního triasu. Zároveň se ukazuje, že dinosauři stejně jako mnohé další skupiny obratlovců měli za sebou na konci triasu již poměrně dlouhý vývoj, který započal nedlouho po odeznění následků permo-triasové katastrofy před 252-250 miliony let. Celková doba existence neptačích dinosaurů se tedy díky tomuto výzkumu může protáhnout až na úctyhodných 180 milionů let. Pokud ale započítáme i recentní ptačí formy, pak jsou dinosauři obyvateli naší planety již téměř čtvrt miliardy let.
Prameny:
https://en.wikipedia.org/wiki/Nyasasaurus
https://news.discovery.com/animals/oldest-dinosaur-found-121204.html
https://www.nature.com/news/earliest-known-dino-relative-found-1.11959
Psáno pro: DinosaurusBlog a Osel.cz