Podle Geralda Crabtree, ze Stanfordovy univerzity k rozvoji našich intelektuálních schopností a optimalizaci tisíců genů inteligence došlo již v době, kdy jsme byli rozptýleni ve skupinkách a komunikovali spolu neverbálně. Tedy ještě než se naši předci vydali na cestu z Afriky. Vědci si myslí, že právě tehdy byl tlak na inteligenci umožňující přežití tím nejdůležitějším a rozhodujícím, což vytvářelo obrovský selekční tlak a tak vznikla síť genů určujících náš duševní rozvoj. Tehdy vznikla naše inteligence.
A kdy začal náš sestup? Podle vědců ze Stanfordu zřejmě již v době, kdy se z nás začali stávat usedlí zemědělci. Taková společnost totiž oslabuje sílu přirozeného výběru - nedochází v ní k vyřazování mutací vedoucí vedoucích k mentálnímu úpadku. Na základě výpočtů četnosti, s jakou škodlivé mutace se objevují v lidském genomu a za předpokladu, že 2000 až 5000 genů je spojeno s našimi intelektuálními schopnostmi, Crabtreemu vychází, že v průběhu 3000 uplynulých let, tedy asi za 120 generací, se u každého z nás vyvinuly dvě nebo více mutací, které mají na intelektuální nebo emoční stabilitu neblahý vliv. Správnost takové úvahy a možná i podhodnocení Crabtreemem předpokládaných „škod“ na našem intelektu, podtrhují i nedávná zjištění neurovědců z jiných konců světa. I oni potvrzují, že geny zapojené do mozkových funkcí jsou k mutacím zvláště citlivé.
Crabtree tvrdí, že na neblahém trendu se podepisuje jak menší selektivní tlak, tak velký počet genů často postihovaných mutacemi. Oba faktory mají mít vinu na úbytku našich intelektuálních a emocionálních schopností.
Poněkud uklidňující na této tak trochu eugenikou zavánějící zprávou je, že tento pokles je pomalý a tempo rozvoje nových technologií je mnohem rychlejší a náprava by neměla být problém. Časem bychom měli být schopni každou z těch milionů mutací, které ohrožují naše duševní funkce, opravit a nebo alespoň zajistit, aby je vnější prostředí nevyvolávalo. Jakmile to zvládneme, obavy ze směru vývoje brutální společnosti se stanou bezpředmětné. Autor ale nezmiňuje další věc - opravy mutací jsou většinou komplikovanější, než vkládání nových genů. Mluvíme-li tedy o době, kdy si lidstvo bude genom opravovat, bude v jeho schopnostech si do něj přimíchávat geny lepší - komunikativnější, intelektuálnější, altruističtější, ale i ty, které své nositele budou upřednostňovat v jejich případné snaze se prosadit. Zda se vydáme cestou jedinců „v kolektivu oblíbených“, nebo geniálních autistů, si budou rozhodovat již naše ratolesti.
Pramen: Crabtree et al.: "Our fragile intellect. Part I." Trends in Genetics Crabtree et al.: "Our fragile intellect. Part II." Trends in Genetics