Vědecké časopisy než něco otisknou, dají článek zkontrolovat kvůli správnosti. Takové recenzi se říká peer-review. Někdy ale přesto do tisku projde něco, co by nemělo. Pak se stane, že článek už publikovaný je stažen (retrakce).
Situaci v medicíně mapuje studie Ferric C. Fang a kol. „Misconduct accounts for the majority of retracted scientific publications”vycházející v PNAS na podzim 2012.
O jejích výsledcích informoval Guardian: Tenfold increase in scientific research papes retracted for fraud (Guardian 1 October 2012)
Autoři provedli podrobnou analýzu 2 047 vědeckých článků z medicíny a příbuzných oborů, které jsou v rejstříku PubMed evidovány jako stažené. Doposud se obecně soudilo, že drtivá většina článků je stažena a odvolána jen kvůli tomu, že autoři se nechtěně dopustili v textu chyby. Je tomu ale jinak.
Jen 21,3 % stažených článků bylo staženo kvůli chybě.
67,4 % stažených článků bylo staženo, protože autoři porušili kodex chování vědce
- podvod či podezření z podvodu (43,4 %)
- duplicitní publikování (14,2 %)
- a plagiát (9,8 %).
Stažení článků bývá oznamováno většinou s odůvodněním, které je příliš stručné, mlhavé a zavádějící. Role podvodů v právě probíhající epidemii stažených článků byla proto doposud podceňována.
Od roku 1975 procento vědeckých článků stažených kvůli podvodu stouplo desetkrát.
V roce 1976 byly staženy jen 3 články z celkového počtu 309 800 (0,00097 %).
V roce 2007 bylo staženo 83 článků z celkového počtu 867 700 (0,0096 %).
Stažené články monitoruje web Retraction Watch. James Parry, ředitel UK Research Integrity Office, komentuje, že zásady počestné vědy jako otevřenost a objektivita jsou příliš často pokládány za samozřejmost. “Studie jako tato však ukazují, že dodržování zásad vědecké poctivosti by sice mělo být samozřejmostí, ale ve skutečnosti není.”
Casadeval, jeden ze spoluautorů studie, říká, že vědce do podvodů tlačí motivace z mnoha zdrojů. Zejména tvrdá konkurence v boji o finanční zdroje na výzkum. Navíc jsou dávány disproporčně vysoké odměny vědcům, kteří publikují v časopisech s velkým impakt faktorem. Takže někteří podlehnou pokušení a snaží se, aby jejich výsledky vypadaly působivější než jaké ve skutečnosti jsou.
Nejznámějším případem je korejský vědec Hwang Woo-suk, který byl odhalen a potrestán za falšování výzkumu kmenových buněk. Taková je situace v medicíně. Pojďme si na vybraném příkladu ukázat, jak probíhá proces stahování vadných článků v jiném zajímavém oboru, v klimatologii. Dosáhnout stažení článku není vůbec snadné.
Například badatel Doug Keenan svého času objevil chyby v článku Phila Jonese a Wei Chyunga Wanga o měření vlivu městských tepelných ostrovů v Číně. Autoři ztratili údaje o umístění meteorologických stanic a uniklo jim, že se stěhovaly. Což zkreslilo výsledky.
Keenan autory vyzval v dubnu 2007: „Vyzývám vás, abyste stáhl svůj článek v GRL a abyste stáhl svá tvrzení z Nature o čínských datech. Pokud tak neučiníte, vznesu obvinění z podvodu u vaší university v Albany.“
Vědci ale článek nestáhli, naopak chtěli potížistu zastrašit, aby mlčel.
Klimatolog Michael Mann v Climategate e-mailu 2007 píše kolegům: „Wei Chyung by je měl zažalovat, nebo aspoň pohrozit žalobou. Pokud to neudělá, bude to nebezpečný nový precedent. Mohu ho kontaktovat s předním právníkem, který to udělá zdarma. Samozřejmě je nutno jednat rychle. Už pouhá hrozba soudem může stačit k tomu, aby je odradila od publikování té studie, takže na rychlosti záleží."
Climategate intensifies: Jones and Wang apparently hid Chinese station data issues (WUWT 1. ledna 2010)
Fred. Pearce. Strange case of moving weather posts and a scientist under siege (Guardian. 1. únor 2010) . Keenanovo podezření bylo však správné. V srpnu 2007 Wigley (Jonesův šéf z doby psaní čínského článku) přiznává v emailu Jonesovi: „Zdá se, že ten Keenan má v něčem pravdu. Tvrzení z vašich článků, na která poukazuje, se zdají být nesprávná tvrzení a někdo (minimálně Wang) už tehdy musel vědět, že jsou nesprávná.“
Keenan žádal Wangova zaměstnavatele (University of Albany), aby věc prošetřil. Universita provedla interní šetření za zavřenými dveřmi a pak oznámila, že žádné pochybení nezjistila. Wang byl očištěn (exonerated). Nezveřejnila ale žádnou vyšetřovací zprávu, takže nevíme, jestli opravdu něco zkoumali nebo zda místo šetření hráli karty.
Universita odmítla Keenanovi ukázat svoje důkazy, dokumenty a záznamy z vyšetřování, ačkoli podle zákona na to jakožto stěžovatel má samozřejmě právo.
Lynn Videka, vicepresidentka pro výzkum, Keenanovi napsala v srpnu 2008: „Informuji vás o výsledku šetření, protože jste byl stěžovatelem v tomto případu. Předpisy university však zakazují sdílet informace případu s osobami, které nebyly přímo zapojené do vyšetřování.“
Fascinující. Universita porušila vlastní předpisy tím, že do vyšetřování nezapojila stěžovatele, dr Keenana. Pak navíc sepsala zprávu tak, že se v ní pečlivě vyhnula jakékoli zmínce o Keenanovi. Aby mohla tvrdit, že se ho zpráva netýká a nemá právo ji vidět. To je snad ještě vtipnější než burleskní průběh vyšetřování Michaela Manna či Phila Jonese v aféře Climategate (FOIA email to Jones, Freeborn John).
Mimochodem, Jonesův-Wangův článek dodnes stažen nebyl.
Další prameny:
Douglas Keenan. How scientific is climate science? (Wall Street Journal 5.dubna 2011)