Když si někdo vypálí běžný datový disk, nejspíš nepočítá s tím, že by mu vydržel déle než pár let a pokud ano, tak bude velmi zklamaný. Myšlenka vyrobit trvanlivé datové médium je ale svůdná a láká nejednu laboratoř. Nejstarší egyptské písmo a klínové písmo Sumerů nastavily laťku hodně vysoko. Kdyby tehdejší písaři tušili, že jejich zápisky budeme číst po tisících let, nejspíš by se dmuli pýchou. V současné době se je vícero výzkumných týmů snaží předhonit, není to ale úplně jednoduché. Co kdybychom ale z nějakého důvodu chtěli datové médium, které vydrží stovky milionů let?
Kupodivu právě na tomhle teď pracují vývojáři Hitachi. Před pár dny představili médiím technologii zápisu dat na plátky křemenného skla, které jsou natolik odolné vůči veškerým možným nepravostem okolního prostředí, že nejspíš vydrží navěky. Přesněji řečeno do první dramatičtější kosmické nehody, která tuhle planetu potká anebo prvního velkorysejšího konfliktu s nasazením destruktivních zbraní velkého dosahu. Na první pohled to zní bláhově, ale soudobá média jsou tak křehká, že dotek věčnosti vůbec nebude na škodu. Žijeme v době překotného nárůstů objemu zapisovaných dat, která je nutné nějak ukládat. Zároveň se tak rychle rozvíjejí technologie zápisu a čtení dat, že nejeden z nás už prožil explozi stresu ve chvíli, kdy pohřbíval nečitelná data. Technologie Hitachi tenhle problém řeší s nečekanou elegancí. Jejich zařízení zapisuje informace na křemenné sklo tak, že v něm femtosekundovým laserem vytváří body podle prostinkého binární kódu, které pak lze přečíst i obyčejným světelným mikroskopem.
Prototyp datového média Hitachi je čirá destička 2 x 2 centimetry, jejíž tloušťka je pouhé 2 milimetry. Křemenné sklo, čili prakticky čistý oxid křemičitý, představuje naprosto fantastický materiál. Vyrábí se energeticky poměrně náročným tavením toho nejčistšího křemene v elektrické peci při teplotě 2000 stupňů Celsia, protože jeho teplota tání je 1610 °C. Vzhledem k tomu není právě levné a využívá spíš jenom při zvláštních příležitostech. Je k vidění ve speciálních halogenových žárovkách, rozličných chemických aparaturách anebo optických vláknech. Křemenné sklo zdatně odolává vysokým teplotním šokům, velmi dobře propouští krátkovlnné záření, výborně izoluje a je značně chemicky odolné vůči vodě, vodným roztokům a kyselinám.
Samotný záznam v křemenném skle přežije působení mnoha agresivních chemikálií, zvládne rádiové vlny a může být minimálně dvě hodiny žhaven v plamenech o teplotě 1000 °C, aniž by ho to vážněji poznamenalo. O magnetismu, který je dnes podstatou mnohých záznamů dat ani nemluvě. Je samozřejmě zcela vodovzdorný a může tudíž čelit většině běžných přírodních katastrof, které ho mohou postihnout. Vývojáři Hitachi jsou si prakticky jistí, že by jejich záznam zůstal čitelný, i když by se skleněné médium nějakým způsobem rozbilo. V současné době dovedou ukládat data ve čtyřech vrstvách mikroskopických bodů, čímž dosahují hustoty záznamu několika desítek megabajtů na jedno médium. Do budoucna prý nebude problém přidat další vrstvy.
V Hitachi zatím nevědí, kdy a v jaké podobě pustí křemenné médium do světa, ale už teď vidí jeho možné využití pro vládní agentury, muzea anebo snad náboženské organizace, které by chtěli oslovit věčnost moudry počátku jednadvacátého století. Schválně, jestli je bude za pár set milionů let opravdu někdo číst a jestli bude anebo nebude mít čelo, aby si na něj poklepal.
Prameny:
AFP 24.9. 2012, Wired UK 25.9. 2012.