Kolektiv Italských výzkumných a klinických pracovníků se na specializovaném milánském gynekologickém univerzitním pracovišti dlouhodobě zabýval endometriózou. A protože šlo o Italy, kromě nemoci si všímali i atraktivnosti svých pacientek. Aby všemu dali vědecký ráz, hodnocení svůdnosti nechali z poloviny na přizvaných dobrovolnících. V každém z týmů se k atraktivitě jednotlivých žen vyjadřovaly čtyři osoby. Výsledky bádání nyní zveřejnil v zářiovém čísle vědecký časopis specializující se na lidskou plodnost a neplodnost - Fertility and Sterility.
Endometrióza
Slovo endometrióza pochází z latinského endometrium, což značí výstelku dutiny děložní. Při onemocnění se shluky buněk endometria vyskytují i tam kde nemají, tedy mimo dělohu. Často dělají neplechu ve formě srůstů v „břiše“. Jejich výskyt není omezen jen na pánevní oblast, kromě srdečního svalu a sleziny se mohou uzlíky těchto buněk objevit prakticky kdekoli. Statistiky uvádějí, že tímto onemocněním trpí 6 – 10 % žen a je nejčastější gynekologickou nemocí v reprodukčním věku ženy. Vyskytuje se u 20 – 50 % neplodných žen a u 50 % žen, které si stěžují na tzv. pánevní bolesti, což je také hlavní symptom onemocnění - nespecifické úporné bolesti v dutině pánevní, bedrech i oblasti konečníku přecházející někdy až do nohou. Odborníci „přes gyndu“ rozlišují čtyři základní typy nemoci:
Endometrióza peritoneální - zpočátku jsou ložiska tak nepatrná, že je pouhým okem nevidíme. Později k nim prorůstají zásobovací kapiláry krevního řečiště a endometriální tkáň se prokrvuje, podobně jako výstelka dělohy. Prodělává i podobný cyklus, jaký mají buňky v děloze, včetně jejich odlučování v době menstruace. Jen s tím rozdílem, že nemají kam odcházet a odloučené kousky tkáně tak místně aktivují imunitní systém, vznikají lokální zánětlivá ložiska, tkáň v těch místech vazivovatí a vznikají srůsty mezi tkáněmi různých orgánů. Pnutí v narušené tkáni je někdy tak silné, že se k problémům připojí perforace pobřišnice.
Ovariální – její specialitou bývají cysty na vaječnících a protože obsahují hnědou mazlavou substanci z rozpadlých erytrocytů, dostaly přezdívku „čokoládové“.
Adenomyóza. Při této formě není nouze o myomy - nezhoubné krvácivé novotvary v děložní svalovině a okolí.
Rektovaginální endometrióza bývá považována za nejtěžší formu. Postihuje přepážku mezi pochvou a konečníkem a nejen tu. Časté jsou uzlíky a vazivovatění prakticky všude. Na děloze i přilehlých pánevních kostech. Jak moc vazivových novotvarů v dutině břišní vzniká a jak složitý chirurgický výkon je tyto bolest způsobující srůsty rozrušit, ukazuje připojené video.
Výsledky studie
Statistické šetření u žen trpících těžkou formou endometriózy (rektovaginální) ukázalo, že na sto takto nemocných jich v této skupině připadalo atraktivních 31, což bylo nejvíce ve srovnání s ostatními ženami, které měly lehkou formu endometriózy, nebo žádnou. Ve skupině žen s lehčí formou endometriózy - peritoneální a ovariální, podíl atraktivních bytostí je čtyřikrát menší. Na sto jich připadá jen 8. V kontrolní skupině žen, které netrpí endometriózou, se počet atraktivních „kusů“ nelišil od skupiny s lehkou endometriózou (na sto jich bylo devět).
Proč výzkumníci sledovali atraktivitu?
Možná proto, že pro nás muže je atraktivita ženy něco velmi důležitého a těžko nám to mít za zlé. Tak nás zformovala evoluce, že se nám na ženách líbí hlavně jejich mládí a tvar těla. Logika je v tom, že jsou to atributy plodnosti. Ze stejného důvodu se nám atraktivnější zdají ženy s průměrnými obličejovými charakteristikami, neboť výjimky jsou často signálem přítomnost genetických anomálií. Pro muže je typické, že bez ohledu na své stáří preferují ženy věku okolo dvaceti let (většina prací udává vrchol preferencí mezi 18 až 22 lety). Asi proto, že nezávisle na kultuře je věk tím nejdůležitějším ukazatelem možnosti mít potomky a po třicítce to s nimi jde z kopce dost rychle. Atraktivita žen kolem padesátky pak v našich očích bere doslova kvapík, prý proto, že nám příroda dává na srozuměnou, že to je čas jejich menopauzy.
Další sledované parametry
Nejen, že preferujeme „průměrné“ obličeje, ale dáváme přednost ženám s průměrnou hmotností. Typické pro mužské pokolení je i vnímání poměru mezi pasem a boky. To má být dokonce hned po věku, druhý z nejdůležitějších výběrových faktorů. Říká se mu tzv. WHR (waist-hip ratio). U dívek před prepubertou, kterým se boky ještě nezaoblily, je poměr větší, okolo 0,85. Mladým ženám se WHR snižuje asi na 0,75. U starších žen, jimž pas znovu roste, roste i tento ukazatel na 0,85 a více. WHR muži vnímají zřejmě proto, že jim signalizuje optimální plodnost. Například o prostupnosti porodních cest. Dávno známým faktem je, že ženy s úzkými boky a obézní, mají problémy s porodem i otěhotněním. Navíc WHR jasně dokládá, kdy žena ještě není těhotná. Inu, není v naší snaze se starat o šíření cizích genů. Ženy to asi tuší a tak si ty s nízkým WHR na nás často „vymýšlejí“. V devatenáctém století nás mátly korzety.
Medián WHR parametru a krajní hodnoty se u tří sledovaných skupin žen pohyboval následovně: Skupina vážně nemocných endometriózou – rektovaginální (I): 0,75 (0,71–0,81). WHR s lehčí formou: 0,76 (0,71–0,81). U kontrolní skupiny zdravých žen se WHR pohyboval okolo hodnoty: 0,78 (0,73–0,83).
Další z parametrů, který výzkumníci u svých objektů sledovali byl index tělesné hmotnosti ( BMI). I když jde o statistický nástroj, který u konkrétního jedince je příliš jednoduchým prostředkem, ignorujícím velké množství důležitých faktorů (např. stavbu těla, množství svalstva), u veřejnost je oblíben, protože si myslí, že jím lze porovnávat tělesné hmotnosti lidí s různou výškou. V tomto parametru si jednotlivé skupiny žen vedly následovně: Skupina s těžkou formou nemoci 21,0 ± 2,5. Skupina s lehčí formou měla MBI 21,3 ± 3,3. U žen u nichž nemoc nebyla diagnostikována se BMI pohyboval okolo 22,1 se směrodatnou odchylkou 3,6.
Praktické zkušenosti se sexem
Tento výsledek se vlastně tak trochu dal i čekat, že podobně jako hodnocení přitažlivosti, dopadne i statistické vyhodnocení časnosti nástupu pohlavního života. Porovnání skupin těžce nemocných se skupinou s lehkou endometriózou dopadlo následovně. Před osmnáctým rokem věku v první skupině mělo pohlavní styk 53 % a ve druhé 39 % žen. Ve třetí, té „nejméně atraktivní“ skupině, si dívky s intimním životem dávaly na čas a před svými osmnáctinami s ním mělo praktickou zkušenost jen 30 % z nich.
Rozruch a pohoršení
Italové jsou nyní pod palbou odborné kritiky. Ta nezpochybňuje jejich výsledky, ale důvod proč práce vůbec vznikla a k čemu je takový výzkum dobrý. Na tu první část je odpověď jasná – výzkum byl financován z grantu University of Milan School of Medicine. Odpověď na druhou část - co studie odhalila, je, že nejspíš nic. Jen konstatovala, že ženy s rektovaginální endometriózou měly větší prsa než průměr a nižší index tělesné hmotnosti a to asi přispělo k jejich přitažlivosti. Vysvětlení těchto rozdílů studie nenabízí. Spekuluje se, že by za tím mohla být hladina estrogenů, o nichž se někteří odborníci domnívají, že v onemocnění endometriózou hrají roli.
VIDEO: Někdy nezbývá, než endometriózu řešit chirurgicky
Pramen: „ Attractiveness of women with rectovaginal endometriosis: a case-control study“. Fertility and Sterility 2012 September 14. pii: S0015-0282(12)02127-9. doi: 10.1016/j.fertnstert.2012.08.039.