Tento pátek se Evropská unie zabývala medem a přišla s nápadem, jak by se v něm měl posuzovat pyl. V návrhu se praví, že med patří k nejčistším potravinám a pyl je jeho přirozenou složkou. Proč se EU sladkostmi zabývala? Jde o reakci na rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie, který ve svém nedávném verdiktu vyjádřil na med poněkud jiný názor.
Vše začalo v loňském roce v Bavorsku, kde pěstovali jednu ze dvou povolených kukuřic. Plodinu, která je firmou Monsanto upravena tak, aby si sama tvořila látku, která ničí housenky jejího škůdce. Jde o substanci z bakterie Bacillus thuringiensis, kterou organicky hospodařící rolníci používají k ochraně již léta a EU kukuřici povolila jako zcela bezpečnou.
Strana zelených, která se ohání zásadou předběžné opatrnosti se s geneticky modifikovanými plodinami nemají moc rády a organizuje proti nim kampaně. Měly řadu příznivců v organicky hospodařících farmářích a našli podporu i u příznivců Hnutí duha. A tak se stalo, že se celá záležitost dostala až k soudu. Připomínalo to „banální historku okresního německého formátu“, hlavně proto, že odborná vyjádření k možné zdravotní škodlivosti takového pylu neexistují. Ve sporu šlo spíše o to to, zda bavorští včelaři, v jejichž oblasti se modifikovaná kukuřice pěstuje, by měli dostat kompenzace v důsledku možné „kontaminace“ jejich medu pylem a zda jim vznikla povinnost med označovat nálepkou GMO produkt. Lucemburští páni v talárech naznali, že med s příměsí GM pylu označován být musí.
Lucemburk versus Brusel
Nejvyšší soudní instituce Evropské unie, která má poslední slovo ve věcech právního řádu dala za pravdu těm, kteří chtějí potraviny nálepkovat. Proč tolik povyku kvůli pár nálepkám? Země Evropské unie ročně produkují asi 200 000 tun medu. K pokrytí požadavků trhu je ročně potřeba dovéz dalších asi 140 000 tun, většinou z Argentiny a Číny. Rozhodnutí Evropského soudního dvoru by totiž mělo ekonomický dopad nejen na naše včelaře, ale zprostředkovaně na všechny evropské farmáře a jejich konkurenceschopnost na světových trzích.
Na základě soudního verdiktu tedy včelaře čeká, že pokud budou mít v medu GM pyl, musejí tuto skutečnost na svém produktu deklarovat. A nejde jen o ty bavorské. To ale znamená, že když si včelaři nebudou jisti, co kde který pěstitel v jejich okolí má naseto či zasázeno, musejí svůj produkt označit jako potravinu s příměsí GMO, jinak by se vystavovali riziku porušení zákona a z toho plynou sankcím, o ztrátě důvěry odběratelů nemluvě. Nebo si musejí nechat provést rozbor na každou šarži medu, kterou budou dávat na trh (různé plodiny kvetou v různou dobu). Na včelaře by se tím přenesla zátěž živit bílé pláště s razítkem, kteří se v laboratořích takovými rozbory a vydáváním certifikátů budou zabývat.
Argument vyznavačů nálepkování, že včelaře nikdo k vícenákladům nenutí, obstojí jen těžko. Snad ani raději nedomýšlet, jak taková dobrozdání „GMO free“ bude pro dovozce ze zemí odkud se k nám med vozí, snadné získat...
Vykonstruovaný spor navíc proti sobě postavil včelaře a farmáře, kteří bez uplatnění nových výkonných odrůd nemají na světovém trhu šanci obstát. Těch, kteří budou kupovat organické potraviny nebude tolik, aby se na tento způsob hospodaření mohli vrhnout všichni farmáři. A pokud budou budou mít naši pěstitelé vyšší výrobní náklady, dovoz levnějších produktů je převálcuje.
Nažere se vlk a zůstane koza celá?
Komise se snaží precedens s povinností nesmyslného nálepkování zažehnat slovíčkařením. Hledá skulinu ve výkladu pravidel vztahujících se na pyl z geneticky modifikovaných rostlin. Nemůže si dovolit zpochybnit verdikt své nejvyšší instance a tak opatrně, aby se to judikatury nedotklo, vyjadřuje souhlas s jejich právním rozhodnutím, nicméně se snaží převést spor do roviny defininice co je to med. Podle nového výkladu by pyl měl být považován jako přírozená součást medu. Jde však zatím jen o návrh se kterým se musí zabývat všech 27 členských států EU. A pokud se k takové definici všichni přikloní, potom by se soudní výklad, který považuje pyl spíše za „složku v medu“, na med jako celek vztahovat nemusel. Tím by označování medu, že obsahuje pyl z GM rostlin, nebylo povinné.
Varování by se již nyní na etiketách mělo uvádět, pokud by GM pyl tvořil 0,9 procenta všech pylů. Návrhu Evropské komise vše zvrátit jdou naštěstí tak trochu na ruku formulace, které ve svých dokumentech používá Světová obchodní organizace (World Trade Organization). V jejích dohodách pyl jako „součást“ medu naštěstí uveden není. Jenže činovníci Greenpeace s takovým argumentem nesouhlasí, považují stanovisko EU za zametání problému pod koberec a za výsměch své vlastní nejvyšší právní autoritě.
Ačkoli včelaři sami nic ovlivnit nemohou, stali se jakýmisi rukojmí ve sporu v němž o ně ani nejde, ale spíš o to, zda Evropa bude zavádět výdobytky nových šlechtitelských metod, a nebo jich zůstane stranou. Jen aby nám mezitím, co se armády úředníků v Lucemburku, Bruselu a jejich domácí ministerské protějšky budou zaobírat sladkostmi, vlak konkurenceschopnosti neujel moc daleko.
Pramen:
Commission proposes clearer rules on status of pollen in honey