Extrémně zajímavý gigantický asteroid 4 Vesta na první pohled zrovna neoplývá vodou. Naopak, je to na kost promrzlý svět kamení, kde by vodu nejspíš nikdo nehledal. Přesto je však historie Vesty spojená s vodou je. Je to další pozoruhodnost ve sbírce fakt o Vestě, která vlastně vůbec není obyčejným asteroidem a to nejen kvůli velikosti. Dnes si myslíme, že Vesta je ve skutečnosti protoplaneta, vesmírné embryo terestrické planety, kterou souhra okolností uchovala v této podobě až do dnešních dnů. Pokud to platí, tak je Vesta nejspíš posledním tělesem svého druhu ve Sluneční soustavě. Její cena v očích astronomů každopádně nesmírně stoupla.
Záplavu nových informací o asteroidu Vesta, kterou v posledních měsících zažíváme, má na svědomí vesmírná sonda Dawn, kterou NASA v září 2007 vyslala na průzkum dvou nejhmotnějších těles Hlavního pásu planetek, tedy Vesty a Ceresu. V červenci 2011 se Dawn dostala na oběžnou dráhu kolem Vesty a právě před pár dny (září 2012) vyrazila na cestu k asteroidu Ceres, k němuž by měla dorazit v únoru 2015. Během 14ti měsíčního pobytu celý asteroid detailně zmapovala a získala množství dat, které ještě bude nutné důkladně přehrabat.
Před pár dny se v časopisu Science objevily dvě studie, podle nichž se na utváření povrchu Vesty podílela voda. Jedna z nich (Prettyman a spol. 2012) analyzovala data ze zařízení GRaND (Gamma Ray and Neutron Detector), které z paluby Dawn měřilo obsah vybraných chemických prvků do přibližně jednometrové hloubky pod povrchem Vesty. Badatelé poměrně překvapivě objevili poblíž rovníku Vesty místa s nápadně vysokou koncentrací vodíku. Z jeho množství lze odvodit, že se tam vyskytuje voda, a to v koncentraci kolem 400 ppm.
Vysoké koncentrace vodíku byly přitom zachyceny v regolitu starších oblastí povrchu Vesty, zatímco nejnižší koncentrace vodíku sonda zaznamenala v relativně mladším kráteru Rheasilvia, obrovité dominantě Vesty o průměru 505 kilometrů a podobných oblastech. Zdá se, že zdrojem vody na Vestě by mohly být uhlíkaté chondrity plné vody, které dopadaly na povrch asteroidu z okolního vesmíru takovým způsobem, že se všechna jejich voda neodpařila, a jejich pozůstatky pak byly převrstveny při úderech dalších meteoritů.
Ve druhé ze zmíněných studií (Denevi a spol. 2012) vědci zkoumali neobvyklé díry o průměru 30 až 500 metrů, které jsou patrné na snímcích Dawn. Mají nepravidelné tvary, rozhodně se nepodobají drobným meteoritickým kráterům a vyskytují se v blízkosti i uvnitř kráterů naopak zřetelně impaktového původu. Podobné terénní prvky známe kolem mnoha různých impaktních kráterů na Marsu, kde je odborníci přisuzují výronům těkavých látek z materiálu na povrchu Marsu v důsledku uvolnění ohromného množství tepla po dopadu meteoritu. Takovým materiálem by na Vestě mohla být právě drť z uhlíkatých chondritů bohatá na vodu. Co všechno se ještě o tomhle asteroidu dozvíme?
Prameny:
Nature News 20.9. 2012, NewScientist 21.9. 2012, Science online 20.9. 2012, Wikipedia (Vesta, Dawn/spacecraft).