Jak si každý ví, sofistikované robotické vozítko Curiosity nedávno úspěšně přistálo na Marsu a pouští se tam do hledání geologických, fyzikálních a hlavně případných biologických pozoruhodností. Samotné přistání proběhlo v podstatě velmi hladce a i první týdny účinkování Curiosity na Marsu působí optimistickým dojmem. Zároveň se ale nedalo čekat, že tak odvážný a komplikovaný projekt proběhne bez jakýchkoliv problémů. Po nedávném vážném zpochybnění interpretace jílů, nalezených na Marsu předchozími výpravami, teď přichází další aféra, tentokrát se pro ni ale jen obtížně hledá jiné hodnocení, nežli „trapná záležitost“.
Jde o to, že půl roku před startem Curiosity k Marsu podle všeho došlo k narušení sterilizace vrtáků vrtného zařízení Curiosity a to je pro NASA, až komicky úzkostlivě střežící čistotu svých sond, velice závažným průšvihem. Pokud by totiž Curiosity nějakým omylem narazila na marsovskou vodu, mohla by prý být kontaminována pozemskými bakteriemi. Ve skutečnosti je to pochopitelně velice nepravděpodobné. Curiosity přistála ve zmrzlé a suché oblasti Marsu, která rozhodně nebyla vybrána jako možné místo výskytu vody. Jenže představitele NASA teď svírá hrůza, že by přece jenom Curiosity vodu našla. Namísto bujarých oslav pak možná přijde na řadu nějaké zkratovité řešení, aby Američané vyhověli článku IX Kosmické smlouvy z roku 1967, který mimo jiné hovoří o vyhnutí se škodlivé kontaminaci.
Jak k tomu všemu došlo? NASA si předsevzala vysterilizovat každý kousek Curiosity, který se dotkne Marsu. I dotyčné vrtáky byly původně uzavřené ve sterilizované schránce, z níž měly být vyjmuty až po přistání na Marsu. Jenže konstruktéři se začali bát tvrdého přistání sondy, které by eventuelně mohlo znemožnit nasazení vrtáků na vrtací zařízení, což by dost znepříjemnilo zamýšlený průzkum Marsu. Rozhodli se schránky s vrtáky otevřít ještě na Zemi a jeden z nich už před startem nasadit na vrtací zařízení, aby tak zlepšili vyhlídky na úspěch celé mise. Podle vnitřních předpisů NASA o tom měli dát vědět mikrobioložce Catharine Conleyové, zodpovědné za planetární ochranu Marsu, což neučinili. Dozvěděla se to až těsně před startem, kdy už s tím prý nešlo nic dělat.
Těžko říct, jestli je tohle spíš k smíchu anebo k pláči. V NASA teď vážně uvažují, že by snad mohli v případě objevu vody pokračovat v průzkumu na dálku lasery a spektrometry. Možná je právě tahle hypertrofovaná opatrnost důvodem, proč na Marsu stále jezdí osamělá vozítka a nestojí tam už celá města. Je samozřejmě pravda, že přistání Curiosity nejspíš přežily nějaké bakteriální spory. Odborníci odhadují, že by jich mohlo být kolem čtvrt milionu. Je také pravda, že některé pozemské organismy by zvládly dlouhodobě přežívat i v prostředí, které dnes panuje na povrchu Marsu.
Čeho se ale vlastně bojíme? Že se naše bakterie rozlezou po planetě a znehodnotí její esteticky narudlý odstín? Nebo že se snad zkříží s marsovskými organismy, což povede ke špatným koncům? Na Zemi je sice úspěšných biologických invazí známo víc než dost, ale na Marsu je taková hrozba opravdu jen velice teoretická. Co by vlastně v případě zmrzlého Marsu měla být „škodlivá kontaminace“? Ostatně, kdyby se pozemským bakteriím podařilo na Marsu založit trvalé populace, neměli bychom to vnímat spíš jako úspěch? Stejně už teď mnoho lidí uvažuje o kolonizaci Marsu a Curiosity by se mohla stát průkopníkem i v tomhle směru.
Takže, když Curiosity souhrou okolností najde vodu a dosáhne tím obrovského úspěchu, bude v NASA paradoxně smutno. Doufejme jen, že ze sklíčenosti neudělají nějakou hloupost. Snad Curiosity nemá pro podobné případy instalované autodestrukční zařízení, které by mohutným výbuchem zničilo robota i celé okolí?
Prameny:
Los Angeles Times 9.9. 2012, Wikipedia (Curiosity rover).