490 milionů let po svém vzniku byl náš vesmír ještě nezřízeně mladý a hodně odlišný od toho, jak ho známe dnes. Podle toho co víme, tak někdy v téhle době dozníval Temný věk a na plné obrátky se rozbíhala Éra Reionizace, v níž se Temnota prozářila světlem prvních galaxií. Teoreticky to už víceméně tušíme, ale uvidět něco z téhle doby na vlastní oči, to je pro soudobé technologie opravdu na samotné hranici možností. Teď se to povedlo a máme k dispozici snímek doposud nejvzdálenější a jakžtakž spolehlivě doložené galaxie, která k nám září z pradávných hlubin prostoročasu.
Dokázal to Wei Zheng z Univerzity Johnse Hopkinse, který spolu s dalšími odborníky využil mocné pozorovací schopnosti orbitálních observatoří NASA – Hubbleho vesmírného dalekohledu a Spitzerova vesmírného infradalekohledu. Ani ty by ale k pozorování tak strašlivě vzdáleného objektu nestačily. Šťastnou náhodou je mezi námi a pradávnou galaxií velká kupa bližších galaxií MACS J1149+2223, jejíž gravitace pro nás příznivým způsobem kroutí časoprostor a tím zhruba 15krát zesiluje slabou záři galaxie z úsvitu vesmíru. Gravitační čočky by zasloužily metál za zásluhy o astronomii.
Pravěká galaxie dostala jméno MACS 1149-JD, na první pohled odvozené od gravitačně čočkující kupy galaxií. Astronomové se očividně vyžívají v nezapamatovatelných kombinací písmen a číslic a bylo by politicky nekorektní spekulovat o tom, proč tomu tak je. Světlo galaxie MACS 1149-JD k nám letělo 13,2 miliardy let a její rudý posuv činí obdivuhodných z=9,6. Odborníci se v podstatě shodují na tom, že je to opravdu nejvzdálenější a tudíž i nejstarší, přímo pozorovaný a solidně podložený objekt ve známém vesmíru. V lednu 2011 sice Hubbleho dalekohled při infračerveném pozorování zahlédl v souhvězdí Pece (Fornax) přibližně stejně vzdálenou a starou strukturu, snad minigalaxii UDFj-39546284 s rudým posuvem asi 10,3, ta ale byla pozorována jenom na jedné vlnové délce a jsou kolem ní stále pochybnosti. Galaxie MACS 1149-JD byla oproti tom zachycená na celkem pěti vlnových délkách, což umožnilo kvalitnější odhad jejího rudého posuvu a vůbec zvýšilo její důvěryhodnost. Hubble ji v rámci programu CLASH (Cluster Lensing And Supernova survey with Hubble) pozoroval na čtyřech vlnových délkách a Spitzer pak s pomocí zařízení IRAC (Infrared Array Camera) dodal pásmo páté, které ještě přidalo na věrohodnosti oznámených výsledků.
Šťastní objevitelé mají za to, že tahle galaxie vznikla dokonce méně než 200 milionů let po Velkém třesku. Pokud to tak skutečně je, tak výrazně starší galaxie už v našem vesmíru ani nemohou být. Červený flíček na zveřejněných snímcích si rozhodně zaslouží velký respekt. Podle všeho jde o očitého svědka Éry Reionizace, který se aktivně podílel na zahánění Temnoty. Zároveň je docela dobře možné, že když jsme takovouhle galaxii našli na poměrně malém kousku oblohy, můžeme jich podobným způsobem objevit ještě celou řadu. Jejich stáří už ale podle všeho bude víceméně stejné. Když si tohle uvědomíme do důsledků, tak jsme se vlastně s našimi přístroji velmi přiblížili ke hranici pozorovatelné historie vesmíru. A to rozhodně stojí za slavnostní přípitek, i když to bude v době divoké prohibice poněkud problematické.
Prameny:
Johns Hopkins University HUB 19.9. 2012, Nature 489: 406–408, NASA Spitzer Mission News 19.9. 2012, Wikipedia (UDFj-39546284).