Jak můžeme poznat, že je umělá inteligence opravdu inteligentní? Je to samozřejmě velice zapeklité, především proto, že sami pořádně nevíme, co to vlastně inteligence je. Klasickým nástrojem pro řešení tohoto úkolu je legendární Turingův test. Alan Turing na to šel v roce 1950 tak, že navrhl porovnat testovanou strojovou inteligenci s lidmi.
Test probíhá tak, že testující klade normální otázky v lidské řeči, které řeší buď počítač anebo jiný člověk a testující pak obdrží neutrálně vyobrazené odpovědi. Pokud testující nedokáže ve statisticky rozumné míře rozpoznat, s kým má právě tu čest, pak strojová inteligence prošla Turingovým testem.
Na tomto místě jistě nebude od věci podotknout, že oficiálně to doposud žádná UI nedokázala a je ve hvězdách, kdy se tak stane. Futurista Ray Kurzweil se vsadil, že to bude do roku 2029, uvidíme. Samotný koncept Turingova testu je široce kritizován, je otázkou co vlastně testuje a nakolik je smysluplný. Jeho nedostatky ilustruje například argument čínského pokoje a další podobné námitky, které se vesměs točí kolem toho, co to vlastně je inteligence a jak ji měřit. Turingův test je ale zároveň velice slavný, zakořeněný v popkultuře a dnes už má mnoho různých variant a následovníků. Některé z nich jsou v podobné duchu, jiné zase extravagantnější. Existuje například test inteligence, anebo prostě lidství, v adrenalinovém boji střílečky z pohledu první osoby (First-person shooter).
Tímto testem je pozoruhodné každoroční klání BotPrize, v němž se programátoři, badatelé a především každým coulem nadšenci snaží při hraní akční střílečky nikoliv sejmout co nejvíce protivníků, i když i to jistě potěší, ale naprogramovat bota, čili počítačem řízeného hráče tak, aby hrál co nejvíce lidsky.
Soutěží se od roku 2008 a letošní ročník pořadatelé navíc spojili s oslavami stého výročí narození výše zmíněného geniálního matematika a zakladatele moderní informatiky Alana Turinga. BotPrize se odehrává v prostředí kultovní hry pro více hráčů Unreal Tournament 2004 od Epic Games. O kvalitách a takříkajíc filozofickému náboji téhle akční hry, která byla v době svého vzniku hodnocena jako jedna z nejlepších vůbec, svědčí i to, že se i po osmi letech stále objevuje v nejrůznějších výzkumech, od medicíny až po umělou inteligenci.
BotPrize probíhá tak, že v několika kolech hrají lidští hráči se soutěžními boty, všichni proti všem v jedné bitevní aréně a nikdo neví, kdo je kdo. Po skončení boje lidští hráči posoudí míru lidskosti jednotlivých oponentů. Letošní vítěz je už zřejmě neoficiálně znám, veřejně bude vyhlášen na letošní konferenci IEEE Conference on Computational Intelligence and Games (CIG), která se uskuteční ve španělské Granadě 11-14. září 2012. Je skvělé, že v této soutěži celkem sedmi týmů máme hned dvě želízka v ohni, totiž dva týmy Karlovy univerzity s AMISBotem a GladiatorBotem. Jedním z účastníků je i Neurobot týmu Imperiální koleje Londýn, kterého ovládá biologií inspirovaný model umělého vědomí se 20 tisíci virtuálními neurony. Jejich model vychází z konceptu vědomí jako globálního pracovního prostoru (Global Workspace Theory), do něhož z autonomních oblastí mozku pro paralelní zpracování dílčích informací vstupují jen ty nejvýznamnější věci, které jsou pak přístupné i pro další mozková centra. Podle oblíbené metafory, jako když reflektor v divadle zviditelní klíčovou událost na jevišti. Loňsky vítěz, bot ICE-CIG2012 týmu kjótské Ritsumeikan University zase funguje tak, že se průběžně programuje podle chování předchozích lidských soupeřů.
Cenu 7 tisíc dolarů od herní společnosti 2K se sídlem v Kalifornii si rozdělí boti, kteří budou hodnoceni stejně a lépe, než průměrně hodnocený lidský hráč. Pokud se takový bot nenajde, což se stejně doposud žádnému nepovedlo, tak si nejlépe hodnocený bot odnese 2 tisíce dolarů. O peníze ale v tomhle případě samozřejmě skoro vůbec nejde.
Účastníci BotPrize kromě hojné sklizně prestiže také posouvají hranice ve vývoji umělé inteligence. To je příjemné pro vývojáře her, protože právě natvrdlé chování oponentů je častým terčem kritiky hráčů. S lidsky se chovajícím botem, který není vypočitatelný jako kalkulačka, nemusí se vždycky trefit či použít stejnou zbraň a do zhloupnutí opakovat stále stejné chyby, je mnohem větší zábava. Není to ale jenom o hrách, realističtěji se chovající boty využijí i filmaři, modeláři chování davu v krizových situacích a také konstruktéři robotů. A jak je to vlastně s tou inteligencí? Co když Neurobot a jemu podobní už vlastně mají vědomí?
Prameny:
NewScientist 2881: 17-18, Wikipedia (Turing test, Chiness room, Unreal Tournament 2004).