V posledních desetiletích se poměrně usilovně snažíme najít mimozemské civilizace v našem blízkém okolí. Se zatajeným dechem nasloucháme tichu kosmického prostoru, jestli nám někdo náhodou neposílá emotivní rádiové vzkazy a také pozorujeme hvězdy, jestli nám na nich někdo nenačmáral vzkaz. Pokud je známo, tak jsme zatím nic takového nenašli a zároveň se stále častěji objěvují námitky proti poměrně naivním očekáváním. Je ovšem také pravda, že v naší bezprostřední blízkosti jsou a budou objeveny velmi zajímavé a pestré planetární systémy, které zase pátrání po rafinovaných mimozemšťanech přiživují.
Popularizátor vědy o vesmíru a šéf zpravodajství Hubbleho vesmírného dalekohledu Ray Villard v čerstvé analýze pro kanál Discovery poměrně odvážně navrhuje odhlédnout od blízkého vesmíru, kde jsme stejně utopeni mezi hejnem podobných hvězd a se soudobými technologiemi pozorování vesmíru tady nic moc rozumného nenaděláme. Měli bychom si troufnout hledat cizince v sousedních galaxiích. Na první pohled to vypadá hodně bláznivě. Úplně nejbližší trpasličí galaxie jsou od nás vzdálené desítky tisíc světelných let a nejbližší pořádnou spirální galaxií je Galaxie v Andromedě ve vzdálenosti přibližně 2,5 miliónu světelných let. S někým v cizí galaxii je tudíž dost nesmyslné komunikovat, takže na nějaké blikání rádiovými signály můžeme zapomenout.
Podle Villarda by ale šlo pátrat po stopách megatechnologických civilizací, něco jako dálkový archeologický průzkum vesmíru. Taková civilizace by na Kardašovově škále rozvoje civilizací dosáhla zhruba druhého stupně, čili by byla schopná zachytit a zužitkovat veškerou energii své mateřské hvězdy, v případě Slunce by to dělalo řádově 1024 wattů. S trochou fantazie lze předpokládat, že civilizace tohoto druhu nejspíš zvládají mezihvězdné kosmické lety, mezihvězdnou komunikaci, hvězdné inženýrství a že svými aktivitami ovlivňují prostor o rozměrech hvězdokupy. Právě jejich stopy bychom snad mohli objevit v blízkých galaxiích.
Pokud se nějaká civilizace odhodlá využívat veškerou energii své hvězdy, mohla by k tomu použít některou z variant Dysonovy technologie. Navrhl je v roce 1959 stále žijící matematik a fyzik Freeman Dyson, jako řešení pro velmi energeticky náročné civilizace. Technologie funguje tak, že hvězdu v určité vzdálenosti obklopují objekty Dysonovy sféry , které zachycují co největší část jejího záření a vyrábějí z něj potřebou energii. Asi nejpopulárnější podobou je Dysonova skořápka, kdy hvězdu obklopuje tenká kulovitá schránka.
Na výrobu takové skořápky by možná padla celá planeta, zachytila by ale veškeré záření hvězdy. Také by bylo možné ji osídlit a její tvůrci by tak získali zajímavý prostor k expanzi. Villard předpokládá, že právě takové stopy technologicky velmi vyspělých civilizací bychom mohli najít. Jistý háček je v tom, že naše představy Dysonovy skořápky poměrně slušně pasují na hvězdy uvězněné v kosmickém prachu, což celou záležitost komplikuje.
Richard Carrigan z Fermilabu i přesto navrhuje hledat Dysonovy sféry mezi infračervenými zdroji na obloze. Prý už teď je mezi nimi známo několik podezřelých objektů. A pokud by jsme takové věci nalezli v nějaké blízké galaxii, uspořádané v těsné blízkosti, jako korálky na provázku, není prý vyloučeno, že pozorujeme stopy pradávné megatechnologické civilizace, která postupně postavila Dysonovy sféry u sobě blízkých hvězd. Podle Carrigana bychom v dalekohledu uvnitř cizí galaxie pozorovali zvláštní prázdná místa bez běžných hvězd, která by naopak žhnula v infračervené části spektra, od zahřátých Dysonových sfér. Villard ve své analýze navrhuje zapojit amatérské vědce, kteří by na detailních snímcích blízkých galaxií hledali jehly v kupce sena. Předběžný pohled na snímky Galaxie v Andromedě a Vírové galaxie v souhvězdí Honících psů byl ale prý zklamáním a žádné tajemné struktury na nich nejsou vidět. Struktura spirálních galaxii je sama o sobě komplikovaná, přehlednější obří eliptické galaxie jsou ale vesměs daleko.
Science-fiction miluje právě uzavřené Dysony skořápky, jedna se objevila dokonce i ve Star Treku, Nové generaci (epizoda Relics). Takové Dysonovy sféry by se hledaly asi nejlépe. Problém je v tom, že Dyson původně myslel něco dost odlišného. Uvažoval o Dysonových rojích, kdy kolem hvězdy létají menší objekty v husté formaci anebo by takové objekty mohly hvězdu obklopovat na stálých místech a vytvářet Dysonovu bublinu.
Dysonova skořápka je ve skutečnosti dost problematická a je otázkou, jestli by se s něčím takovým technologicky zázračná civilizace obtěžovala. Anebo jsou třeba naše úvahy o Dysonových technologiích úplně scestné a problém s energií lze ve hvězdném měřítku řešit i jinak, nenápadněji. Každopádně to zatím vypadá, že v našem okolí nepůsobí žádná civilizace schopná těžit energii z hvězd. Cizincům možná schází motivace, potřebné technologie anebo prostě nemají dost pružný rozpočet.
Prameny:
DiscoveryNews 31.7. 2012, Wikipedia (Dyson sphere, Kardashev scale).