V současné době jsou ve vesmíru asi dvě třetiny dobře viditelných galaxií spirálního tvaru. Uspořádaná do spirály je například důvěrně známá a blízká Galaxie v Andromedě (M 31), rozverná galaxie Větrník v souhvězdí Velké medvědice (M 101), anebo také naše domovská galaxie Mléčná dráha. Hvězdy a mezihvězdná hmota se v rotujících spirálních galaxiích pohybují vůči sobě jen pomalu, což podporuje vytváření galaktických spirálních ramen. Když byl ale náš vesmír ještě v plenkách, tak to tu vypadalo úplně jinak. Tehdejší galaxie byly mlsné, neforemné a pro našince zhýčkané moderními galaxiemi asi dost směšné. Jejich hvězdy se navzájem pohybovaly vcelku svižně a to tvorbě spirálních ramen nepřeje. Odborníci si až doteď mysleli, že mezi spirálními galaxiemi a Velkým třeskem uplynulo hodně vody.
Jenže, Hubbleho vesmírný dalekohled se zase jednou podíval k okraji pozorovatelného vesmíru a v pravěkých temnotách na něho jako syrový květ vykoukla doposud nejstarší známá spirální galaxie. Astronom David Law z Torontské univerzity a jeho tým s Hubbleho dalekohledem pozorovali celkem 306 extrémně vzdálených galaxií, vesměs víceméně chuchvalcovitého vzezření. Pak si ale všimli, že jedna z těch největších má tvar docela zřetelné spirály, se třemi spirálními rameny, navzdory tomu, že její hvězdy víří vůči sobě vcelku velkou rychlostí. Byla to galaxie Q2343-BX442 ze souhvězdí Pegase. Badatele naprosto šokoval její rudý posuv z=2,18, který znamená, že tahle galaxie na nás pomrkává ze vzdálenosti 10,7 miliard světelných let a že tedy existovala pouhé 3 miliardy let po Velkém třesku. Doposud nejstarší známou spirální galaxii tím předběhla o celé 2 miliardy let.
Když se otřepali z toho zděšení, tak Law a spol. použili spektrograf OSIRIS (OH-Suppressing Infrared Integral Field Spectrograph) na havajském teleskopu Keck II a s využitím rudých posuvů celkem 3600 míst v této galaxii i jejím blízkém okolí určili, že rotuje přibližně stejně rychle, jako Mléčná dráha. Napříč měří zhruba 50 000 světelných let, čili necelou polovinu rozměru Mléčné dráhy, za to ale obsahuje víc mezihvězdné hmoty a zažehuje mnohem víc nových hvězd. Komentátoři jsou překvapení podobně, jako samotní badatelé. Podle některých jde o možná zcela nový typ spirality galaxií, který je navíc v našem koutu vesmíru hodně vzácný.
Jak mohla galaxie Q2343-BX442 přijít ke svým poněkud nezvyklým spirálním ramenům? Vysvětlení nám možná nabízí rovněž velmi slavná Vírová galaxie (M 51) ze souhvězdí Honících psů (Canes Venatici). Její krásnou spirálu podle všeho roztáčí nápadná satelitní galaxie NGC 5195 a možná se právě to stejné děje s galaxií na okraji vesmíru a historie, která má asi také malého souputníka.
Ne každý s tím ale souhlasí. Spirální galaxie, o nichž tušíme, že je rozvířila blízká satelitní galaxie, totiž obvykle mívají dvě spirální ramena a nikoliv tři. Viníkem by také mohla být mezihvězdná hmota, které má dotyčná galaxie spoustu. Přesto, že hvězdy v této galaxii pobíhají jako splašené, působení gravitace velkého množství mezihvězdného plynu a prachu by mohlo galaxiíí zařídit spirální vzhled. Napovědět by mohla další pozorování, které by Law a spol. rádi uskutečnili v dalších vlnových délkách.
Ať už spirála galaxie Q2343-BX442 vznikla tak nebo onak, v dnešní době už jistě nebude tak pěkná jako kdysi. Vířivý efekt způsobený dotěrnou malou galaxií nejspíš relativně rychle pominul. Je taky docela dobře možné, že se během 11 miliard historie vesmíru srazila s nějakou další velkou galaxií a z obou se nakonec stala nudná, nakynutá eliptická galaxie. Něco podobného čeká i Mléčnou dráhu a Galaxii v Andromedě, které se nejspíš čelně srazí za 4 miliardy let.
Prameny:
ScienceNOW 18.7. 2012, Nature 487: 338–340, UCLA Newsroom 18.7. 2012, Wikipedia (Spiral galaxy).
Obrázky
TitulniObr & Obr1 – Složený snímek galaxie Q2343-BX442. Kredit: David Law, UCLA.