Ve dnech úžasného vedra, které žhaví střední Evropu, začala za intenzivního zájmu médií pracovat nová a velmi zajímavá sonda NASA, zkonstruovaná k pozorování hodně žhavého vesmíru. Jde o orbitální rentgenový teleskop NuSTAR (čili Nuclear Spectroscopic Telescope ARray), jedenáctou misi programu NASA Small Explorer (SMEX-11). Je dost průzračné, jak se NASA s tímto programem snaží uhrát co nejvíce muziky za co nejméně peněz, což se ji ostatně v případě NuSTAR zatím dost slušně povedlo. Na druhou stranu, je to samozřejmě z nouze ctnost a média by jistě mnohem raději sledovala fantastické výpravy k jiným planetám a dobrodružná přistání na měsících, asteroidech či kometách, ale v této mrzuté době musejí vzít zavděk i laciným rentgenovým teleskopem.
NuSTAR ovšem rozhodně stojí za pozornost, bez ohledu na úspornou povahu celé mise. Na programu se podílí řada výzkumných institucí, především tým Caltechu s šéfkou programu Fionou Harrison, Jet Propulsion Laboratory, University of California - Berkeley, Danish Technical University a mnohé další. Výrobu teleskopu a jeho dopravu na oběžnou dráhu měly na starost Orbital Sciences Corporation a ATK Space Systems – Goleta. NuSTAR používá optiku založenou na Wolterově teleskopu typu I, který zachycuje rentgenové záření z astrofyzikálních zdrojů a získaná data dále zpracovává jadernou spektroskopií. Vzhledem převratné konstrukci dovede ulovit rentgenové záření o vlnové délce odpovídají 5 až 80 keV a poráží tak v tomto ohledu slavné orbitální rentgenové observatoře Chandra i XMM-Newton. Hlavní úkolem mise NuSTAR bude hledět do žhavého světa běsnících černých děr, pozorovat aktivní jádra galaxií, dramatické vysokoenergetické výtrysky hmoty, pitvat rozházené vnitřnosti gigantických hvězd v pozůstatcích supernov a také se tu a tam podívat mnohem blíž, na povrch našeho Slunce.
NuSTAR se po několika odkladech vydal do vesmíru 13. června 2012. Na oběžnou dráhu ho vynesla nosná raketa Pegasus XL, odpálená z nosného letounu L-1011 „Stargazer“, jižně od atolu Kwajalein s kosmodromem, kde Stargazer vzlétl. Od té doby je NuSTAR na oběžné dráze ve výšce 550 kilometrů, kde se mu 22. června kompletně rozvinul desetimetrový stěžeň, bezpochyby velmi nápadný prvek konstrukce 350kilového satelitu. Právě tento stěžeň rozmisťuje zrcadla a detektory teleskopu ve vzdálenosti, která je nezbytná pro jeho provoz. Po týdnu testování ovládání teleskopu a jemného ladění přístrojů se jeho obsluha odhodlala nafotit první snímky. Zachycují dnes již naprosto legendární zdroj rentgenového záření v naší galaxii Cygnus X-1, což je masivní rentgenová dvojhvězda ve vzdálenosti přibližně 6100 světelných let. Jednou její složkou je se vší pravděpodobností nenasytná černá díra o hmotnosti 14,8 Sluncí, která hltá hvězdný materiál z modrého veleobra a v akrečním disku ho zahřívá na miliony stupňů Celsia. Přitom vzniká mohutný proud rentgenového záření, jeden z nejsilnějších rentgenových zdrojů na naší obloze. Cygnus X-1 je tak jasný, že si na něm tým NuSTARu pohodlně rozběhne pozorování rentgenového vesmíru.
V příštích dvou týdnech čekají NuSTAR dva další jasné rentgenové objekty, na nichž si bude jemně ladit všechny detaily. Bude to pozůstatek supernovy s mladým pulzarem G21.5-0.9 ze souhvězdí Štítu Sobieského (Scutum), vzdálený od nás zhruba 16 tisíc světelných let, a pak kvasar 3C 273 v souhvězdí Panny, který je mnohem dál, takřka dvě a půl miliardy světelných let.
Až bude NuSTAR pozorovat kvasar 3C 273, tak se na tentýž zdroj zacílí i orbitální observatoře Chandra a XMM-Newton, které tak příjemně přispějí k (doufejme) úspěšnému nastavení přístrojů NuSTARu. Odborníci se na krásně rozlišené obrázky vesmíru vysokých energií už teď těší jako malé děti.
Prameny:
NASA NuSTAR News 28.6. 2012, Universe Today 29.6. 2012, Wikipedia (NuSTAR, Cygnus X-1).