Na druhou stranu ženy se svým potenciálem atraktivity neplýtvají. Samy si podle obdobných znaků vybírají partnery, přičemž hodnotí současně jejich statusové postavení. V situaci, kdy je muž neznámý, dokonce jsou opatrné.
Je známo, že zvláště v období ovulace a tedy v období, kdy lze dojít k oplození, ženy krásnějí a muže intenzivněji přitahují. Samy také mění své preference. Obojí by podle předpokladů evolučních psychologů a biologů mělo směřovat k vzniku nového jedince, tedy zajištění reprodukce. U nás lidí zde samozřejmě hrají roli další sociálně a kulturně podmíněné zvyklosti a vzory.
Ambivalentnost signálů přitažlivosti a naopak opatrného a zdráhavého chování se projevila přesvědčivě ve výzkumu Nicolase Guéguena z Bretaňské univerzity ve Vannes. Celkem 96 žen vybraných na základě heterosexuální orientace a skutečnosti, že neužívají hormonální antikoncepci, se podrobilo experimentu, kdy si měly sednout v čekárně, kde již seděl neznámý muž (utajený spolupracovník) s pochybnými vnějšími znaky (měl neupravené a potrhané oblečení, třídenní strnisko na bradě a tetování v podobě pavoučí sítě). Ženy čekaly na jiné vyšetření a netušily, že hlavní zájem se týká jejich chování vůči muži v místnosti. Na výběr měly 7 různě vzdálených pozic k usednutí. U žen pak byla zjištěna hladina luteinizačního hormonu (LH) pro kontrolu fáze ovariálního cyklu. Byly rozděleny na 3 kategorie podle rizika možnosti oplodnění odvozeného od hladiny LH zjištěného ze slin. Hodnoceny byly videozáznamy dvěma nezávislými posuzovateli.
A ejhle, ženy s nejvyšším rizikem oplodnění, tedy v ovulaci, si sedaly od muže nejdále (236 cm v průměru) a ženy s nejnižším rizikem k muži nejblíže (asi 185 cm). Podobně ovulující ženy šetřily očním kontaktem a úsměvem oproti neovulujícím (ty takto kontaktovaly muže celkem 3x častěji). Nejvýraznější rozdíl byl v četnosti oslovujících verbálních kontaktů; z ovulujících žen pozdravila aktivně přítomného muže jen jediná z 15, u ostatních se odvážilo promluvit na něj kolem třetiny.
Čím je dána různá míra opatrnosti k neznámému muži, se lze jen domýšlet. Určitě nelze předpokládat, že by si ženy vědomě kontrolovaly stav ovulace a podle toho měřily, jak daleko si sednout. Bylo by zajímavé vědět, jak by se tyto rozdíly lišily podle míry atraktivity muže, neboť popis muže v čekárně spíše vyvolával chuť sednout si co nejdále (ale jak je vidět, nebylo tomu tak vždy).
Pramen: Letters on Evolutionary Behavioral Science, Vol. 3 (No. 1), 1-3.
Autorův blog zaměřený na zajímavosti z oblasti antropologických věd najdete ZDE.