Blyštivý svět Star Treku v dnešní době může iritovat nespoutaným idealismem a nepříliš realistickým zobrazením blízkého vesmíru, hustě obydleného mnoha civilizacemi, které jsou podezřele často nápadně humanoidního vzezření i chování. Jistě se na tom podílí i zklamání, že to tak ve skutečném světe nefunguje a že pokud nějaké mimozemšťany najdeme, tak to nebudou ušatí Vulkánci, ale nějaké pofiderní buňky zalezlé pod ledem. Nicméně, mýtus Star Treku mohutně zasáhl celou naši civilizaci a dodnes inspiruje popkulturu i vizionáře, kteří odmítají propadnout tichému zoufalství.
Jedním z nich je uživatel BTE Dan, sám sebe popisující jako inženýra přední technologické společnosti, který spustil projekt BuildTheEnterprise. Je to osvěžujícím způsobem bláznivá záležitost, která zaujala znuděnou světovou síť. Ostatně, koho by nelákalo být svědkem konstrukce sebevědomé vesmírné lodi už za dvacet let? Ve světě Star Treku byla původní vesmírná loď Enterprise (NCC-1701), čili těžký křižník třídy Constitution, vypuštěna ze sanfranciských doků na oběžné dráze Země roku 2245. Jak je reálné pomýšlet na konstrukci velké vesmírné lodi, samozřejmě prozatím bez warpového pohonu a dalších snových technologií, které nám geniální mozky zatím ještě dluží, už v roce 2032?
Dotyčný vizionář navrhl projekt vesmírné lodi o rozměrech a tvaru odpovídající startrekovské Enterprise, která by disponovala umělou gravitací, vytvářenou rotací uvnitř přední talířovité části o průměru 536 m, a iontovým motorem, poháněným jaderným reaktorem o výkonu 1,5 GW. Další tři jaderné reaktory by poskytovaly nezbytnou energii pro palubní systémy. Podle představ BTE Dana je to zvládnutelné s již existujícími technologiemi během 20 let. Reálná vesmírná Enterprise Gen1 by měla být smontována na oběžné dráze a tak, jak je navržena, působí praktickým dojmem. Se zhruba tisícičlennou posádkou by fungovala jako vesmírná loď, vesmírná stanice a také jako základna pro vypouštění menších lodí. Enterprise Gen1 by se zatím nepohybovala napříč galaxií, ale brázdila by blízké končiny Sluneční soustavy, kde by na ní čekalo poměrně dost práce. Za 3 dny by se dostala k Měsíci, za 90 dní k Marsu, mohla by operovat u Venuše, rozličných asteroidů a třeba i u pozoruhodných měsíců našich plynných obrů, jako jsou Europa s Titanem. Všude tam by mohla vypouštět spousty robotických sond, satelitů a dalších strojů, třeba i s lidskou posádkou a také na příhodných místech stavět podzemní základny. Pokud by taková Enterprise měla na palubě účinné lasery, nepoužívala by je prý jako zbraní, ale spíše jako zařízení k průniku pod povrch zkoumaných těles.
1976: setkání dvou světů. Původní posádka Enterprise s raketoplánem stejného jména. Kredit: NASA. |
Kde na to vzít? Autor projektu to vidí optimisticky. Největší překážkou je prý naše dobrovolně spoutaná představivost, která náš drží při Zemi. Stačí ji překonat, rozhodnout se vyměnit stesky za chuť konat velké činy a je vyhráno. Projekt Enterprise by podle něj ekonomiku USA nepoložil. Vlastně plánuje stavět více takových lodí, vždy za 33 let, tedy pro každou následující generaci jednu. Je to docela elegantní řešení, jak se konečně vydat alespoň do Sluneční soustavy. Ostatně, „Enterprise“ znamená podnikavost, s přídechem odvahy a dobrodružství. Mezi námořníky je tohle jméno populární a nesl ho i první testovací raketoplán NASA, který se původně měl jmenovat Constitution, ale početní fanoušci Star Treku s tím nesouhlasili.
V poslední době se v oblasti dobývání vesmíru objevuje řada projektů, které spojuje ambice vytvořit zdánlivě nedosažitelnou konstrukci s využitím již zcela reálně dostupných technologií. Jako by naše dovednosti předběhly vůli objevovat okolní svět a dosahovat úžasných úspěchů. Zdá se, že nám to začíná docházet a to je moc, moc dobře.
Prameny: Universe Today 11.5. 2012, Wikipedia (USS Enterprise, NCC-1701).