Asi nepřekvapí, že chemická substance nazývaná aristolochová kyselina pochází z rostlin rodu Aristolochia. Hezky česky jim říkáme podražce. Řadíme k nim více než 500 druhů a bez jejich listů, stonků a kořenů se čínská medicína prakticky neobejde. Předepisuje je na hubnutí, zmírnění bolestivosti kloubů, žaludeční nevolnosti i celou řadu dalších neduhů. Z výzkumu ale vyplývá, že kromě neduhů nás zbavuje i „duhů“, neboť rostlina obsahuje látku silně karcinogenní. Lékaři na konto tamní léčby připisují v tom lepším případě zničené ledviny, v horším rakovinu močového ústrojí. Těžko uvěřit, že používání těchto rostlin ve formě čajů, tinktur, prášku či drcených semen, má kořeny už ve starověku. Nejde přitom jen o "moudrost" čínských léčitelů, ve svém arzenálu je mají i jejich evropští kolegové. I když kyselinu aristolochovou mají všechny podražce stejnou, těmi našimi se léčí dna a poporodní problémy.
Výsledky laboratorních pokusů s kyselinou aristolochovou musí vyděsit každého toxikologa. Kyselina nejenže je toxická, ale je i genotoxická. To znamená, že se váže na lidskou DNA a tím některé geny vyřadí z provozu. Průšvih je v tom, že jde zrovna o ty, které není radno vypínat. Dokládá to čtyřikrát větší výskyt jinak řídce se vyskytujících nádorů močového ústrojí u těch, kteří si léčbu podražcem oblibují.
Arthur Grollman, vedoucí farmakolog z Stony Brook University v New Yorku, který se výzkumu na Tchaj-wanu účastnil tvrdí, že tato země je v incidenci zhoubného onemocnění v žebříčku všech zemí světa suverénně na prvním místě právě díky léčebným praktikám založeným na tradiční čínské medicíně. Prohlásit něco takového o tisícileté tradicí v níž věří miliony, je hodně silná káva. K nařknutí alternativní medicíny se zdravotníci odhodlali, až když měli v ruce výsledky vyšetření 151 pacientů s rakovinou močových cest. Obvinění zní: 60 % z těchto případů jsou nádory se specifickými mutacemi, k nimž dochází právě po konzumaci „léčivých“ bylinných prostředků s příměsí podražců. O tom, že nemluví do větru a že v síti jim uvízl ten pravý viník, svědčí vícero věcí. Například změny na ledvinách. Aristocholová kyselina má naší DNA tak „ráda“, že se s ní nerozlučně spojuje. Takový komplex pak koluje v krvi a tělo se jej nedokáže zbavit. Zatímco mnoho jiných škodlivin vyčuráme, tato se zasekne v ledvinách, lze jí tam najít ještě řadu let poté, co jsme léčbu podražcovým lektvarem absolvovali. Ucpávání základních stavebních a funkčních filtračních jednotek zvaných nefrony se ledvinám moc nepozdává. Léčivka sice nechává dřeň ledvin napokoji, zato kůru (sídlo nefronů) nekrotizuje.
Tchajwanci, kteří nedají na alternativní bylinkovou léčbu dopustit, mají hodně rakovin i jinde, nejen v ledvinách. S tím souvisí další náplň práce podražcových lektvarů - mutace v genu TP53. Pod tímto párem velkých písmen s čísly je potřeba si představit gen pro tvorbu tumorového proteinu tp53. Tentokrát psáno malými písmeny, protože jde o produkt genu - protein. I když jeho název „tumorový“ svádí k představě, že jde o bílkovinu způsobující tumory, opak je pravdou. Molekuly tohoto pomocníka „pracují“ uvnitř buněčného jádra. V řídícím centru buňky vykonávají činnost podobnou, jako provádí likvidátor pojišťovny. Má na starost prohlížet poškozená místa na DNA. K nechtěným poruchám v molekulách kódu života (DNA) dochází u nás dnes a denně. Stačí se například jen chvilku opalovat a ultrafialové paprsky vykonají své. Škodí nám i jiná záření, toxiny obsažené v kouři,... Kontrolor posoudí, zda se oprava bude konat, nebo zda je poškození tak rozsáhlé, že se nevyplatí. Je to významná funkce, protože spolu s rozsahem poškození narůstá riziko, že se oprava nepodaří jak má a buňka bude mít tendence se zvrhnout v rakovinou. U velkých škod se kontrolor tp53 mění v posla smrti - buňce naordinuje prostřednictvím enzymu kaspáza sebevraždu. Ke zdravým buňkám se ale chová jako milující otec a dopřává jim tu nejlepší dostupnou péči zajišťovanou celou hordou opravářských čet.
Kyselinu aristolochovou si rostliny netvoří z plezíru a ti chytřejší tvorové se takto vyzbrojeným rostlinám obloukem vyhýbají. Jen my si myslíme, že když jde o tradici, bylinky a přírodní látku, že nám může přinést dobro a podražce užíváme i když nám nechutnají. Není vinou rostliny, že pak s námi jedná jako s každým jiným kdo jí okusuje. Vyřazuje nám gen (TP53), kterému genetici říkají "anděl strážný našeho genomu" a jehož produkt si překřtili na "člena ochranky". Z obou dobrodinců nám kyselina aristocholová udělá invalidy a jsme to my, kdo ve sporu s podražcem o právo na život začne tahat za kratší konec. Souboj kdo z koho rostlina vede potichu a nenápadně a tak nám souvislost uniká. Skoro se chce říci, že to je od podražce podraz, nedat nám šanci se poučit. Proto i v našich končinách není vyřazení ledvin z provozu toxinem léčivky neznámým pojmem, jen tomu říkáme balkánská endemická nefropatie. Poprvé byla popsána v roce 1956. Týká se venkovanů a farmářů v Bosně, Hercegovině, Bulharsku, Chorvatsku, Rumunsku a Srbsku. Dříve byla na vině mouka, do níž se z nouze mlelo kde co, i semena plevelů, jako je podražec křovištní (Aristolochia clematitis). Dnes už nejde o dílo hladu, ale víry v pověry a hloupost. A ta, jak tvrdí skeptikové, je věčná. Za pravdu jim dává i mediálně známý případ z Belgie. V posledním stadiu náhlého selhání ledvin si dámy vzpomněly, že se jen snažily za pomoci čínské medicíny s látkami z Aristolochie zhubnout.
Z některých představ chodí až mráz po zádech. Když domyslíme, proč se asi anglicky rostlině lidově říká birthwort, a že si jí rodičky, aby byly po porodu zase štíhlé jako dřív, dopřávají zřejmě ještě dnes... Kořeny omylu s touto rostlinou sahají hodně hluboko do historie. Latinské rodové jméno je odvozeno od slov ariston=nejlépe a lochos=šestinedělka. Aristolochia se z řečtiny zase někdy překládá jako vznešený a urozený, no nekupte to!
Urozených je asi dost i v Americe, protože proč jinak by jejich instituce bdící nad zdravím lidu (Food and Drug Administration, FDA) již od roku 2001 důrazně varovala před léčivými přípravky z podražce. Jenže znáte to, zákaz dovozu vyhlásit můžete, ale když si na internetových stránkách se "zdravím" za své peníze někdo něco objedná a nechá poslat, nic s tím nenaděláte. V poslední době sílí hlasy proti všemu umělému i počty těch, kteří genetikům nevěří. Boom prožívá vše, co není geneticky modifikováno, ale je bio, přírodní a alternativní. Proto se pytlíky s práškem z pravých perel, pavích penisů a pupenů z podražců tak překotně prodávají po celé planetě. Co k tomu dodat? Snad jen pověrčivým pacientům požehnej pánbůh.
Pramen: Aristolochic acid-associated urothelial carcinoma in Taiwan by Chung-Hsin Chen et al. PNAS.