V horké krajině španělské Andalusie je u cesty ze Sevilly do Cordoby, západně od města Écija, k vidění tak trochu mimozemsky blyštivé oko termosolární elektrárny, která jakoby prolínala do našeho světa z dimenze plné oslnivých zrcadel Je to pouhá horká novinka mezi obnovitelnými zdroji anebo produkt ryzí technologické magie, silou odraženého Slunce zastrašující oxid uhličitý, aby nám už tolik neškodil?
Ať je to tak či onak, futuristická elektrárna Gemasolar je dílem Torresol Energy, společného podniku španělské strojírenské skupiny Sener a exotického kapitálu, poskytnutého z Abú Dhabí (Spojené arabské emiráty), prostřednictvím firmy Masdar, orientující se na technologie obnovitelných zdrojů. Španělsko je vůči obnovitelným zdrojům energie velmi štědré a velkorysé. Solární a větrná energetika tu prožily intenzivní rozkvět, se všemi nešvary a průšvihy, které státní dotace prakticky nevyhnutelně přinášejí. Česká republika by ostatně mohla vyprávět. Španělsko je teď světová dvojka v solární energii a zároveň největších producent větrné energie v Evropě, který strčí do kapsy i Německo.
Žhavé oko Gemasolaru tvoří 140 m vysoká centrální věž, obklopená kruhem sestaveným z celkem 2650 zrcadel. Každé z nich přitom odráží plochou 120 čtverečních metrů. To by samo o sobě nebylo až tak převratné. Vtip je ale v tom, že tahle solární elektrárna je vůbec první, která běží i v noci, a během léta dodává elektřinu 24 hodin denně. Podle Santiaga Ariase, technického ředitele Torresol Energy, je to celé velice prosté. Panely zrcadel házejí prasátka na centrální věž a přenášejí tak energii tisíckrát intenzivněji, než běžné sluneční paprsky, dosahující na povrch Země. Ulovenou energii uchovává nádrž s 6250 tunami roztavených nitrátových solí, při teplotě přes 500 stupňů Celsia. Uskladněná energie posléze vytváří páru, která pohání turbíny a produkuje tak elektrický proud. Bez pomoci Slunce to zvládne celých 15 hodin.
Je to právě schopnost uskladnit energii Slunce a použít ji pro výrobu elektřiny během noci, co činí andaluskou termosolární elektrárnu tak zajímavou. V jejím případě už Slunce není tím, kdo určuje pravidla hry, což je pro operátory elektrárny a provozovatele rozvodné sítě velmi zajímavé. Gemasolar, jehož výkon činí 19,9 MW, může pracovat cca 6400 hodin ročně, což je několikanásobně víc oproti solárním elektrárnám neschopným skladovat sluneční energii. Nakonec to v porovnání s nimi dělá o nějakých 60 procent vyrobené elektrické energie navrch. Podle Ariase jejich elektrárna ročně uspokojí požadavky 30ti tisíc španělských domácností a také ročně ušetří 30 tisíc tun oxidu uhličitého.
Poněkud stinnou stránkou této technologie je závratná výše potřebných investic. V případě andaluské elektrárny šlo o více než 200 miliónů euro. Na druhou stranu, pokud se nějak radikálně nezmění klíčové parametry trhu s energiemi, tak by se termosolární elektrárna měla zaplatit za necelých 20 let a pak by se podle lidí z Torresol Energy měla stát doslova tiskárnou na peníze. Proč tedy podobné projekty nerostou jako houby po dešti? Utěšený rozvoj obnovitelných zdrojů v poslední době zmrazila úřadující ekonomická krize. Samotná Andalusie inkasovala velmi tvrdý úder a celé Španělsko se potácí na pokraji recese, možná i horších zážitků. I kdyby ale nedošlo na nejhorší ekonomické scénáře, postupující krize vcelku logicky otrávila ochotu obyvatelstva i úřadů experimentovat s obnovitelnými zdroji. Opět se ukázalo, že zelené technologie i myšlenky jsou luxusem, který si můžeme dovolit jen v rozjeté a optimistické ekonomice. Torresol Energy má připravené tři další projekty s technologií Gemasolar, které museli pozastavit kvůli potížím se státní pomocí. Zároveň se rozhodli tuto novou technologii vzhledem ke složité mezinárodní ekonomické situaci zatím neprodávat do ciziny, i když je o ni prý veliký zájem.
<
Prameny:
AFP 19.3. 2012, Wikipedia (Gemasolar Thermosolar Plant, Solar thermal energy, Molten salt).