Orangutany sumaterské (Pongo abelii) obvykle považujeme za příkladné vegetariány, kteří si pochutnávají na pestrých tropických plodech. Z široké nabídky pralesního světa si nejčastěji utrhnou různé druhy fíků anebo žakie, plody chlebovníku různolistého. V porovnání se svými početnějšími a méně ohroženými příbuznými orangutany bornejskými (Pongo pygmaeus) jsou prý dokonce ještě více vegetariánští. Kupodivu to ale neznamená, že by vůbec nejedli maso. Rozhodně to nejsou zarostlí pralesní vegani a v jejich pozoruhodném životě občas přicházejí chvíle, kdy si smyslnou na ptačích vajíčkách, hmyzu a někdy i na pořádné flákotě. Už nějakou dobu o orangutanech víme, že si občas rádi vylepší jídelníček menšími obratlovci, mimo jiné i rozkošným outloněm. Outloni váhaví (Nycticebus coucang, anglicky Sunda slow loris) jsou samozřejmě poloopice a orangutani jejich konzumací potvrzují zneklidňující sklony primátů pojídat své vzdálenější, anebo také bližší příbuzné. Že by velké mozky a barevné vidění naváděly ke kanibalismu?
Orangutani své predátorské sklony velmi dovedně skrývají, takže jsme je zatím přistihli jen v několika vzácných případech. Madeleine Hardus z Amsterdamské univerzity a jejím kolegům se nedávno povedlo pozorovat a také zdokumentovat nové 3 případy ulovení a labužnického snězení outloně orangutany. Bylo to také zřejmě vůbec poprvé, kdy někdo detailně zaznamenal žvýkání masa lovícími orangutany. Lovila vždy samice orangutana sumaterského jménem Yet, která se pohybovala po pralese s dcerou Yeni. V jedné z těchto situací Yet náhle zaútočila na outloně, což vzhledem k jeho legendární hbitosti jistě nebylo příliš obtížné. Outloně nejprve srazila na zem, pak se mu zakousla do hlavy a bezvládné tělo kořisti si nakonec vzala zpátky do korun stromů, kde ho dychtivě snědla. Kus žvance dostala i její úpěnlivě žadonící dcera Yeni. Hardusová prostudovala data o celkem 6 loveckých útocích orangutanů na outloně a zjistila, že jejich průběh bývá vždy stejný. Lovící orangutan se snaží outloně nejprve omráčit, snad aby předešel jejich kousnutí, o němž si mnozí myslí, že je toxické. Rozdíl byl jen v tom, že v předešlých případech se orangutani outloňů nejprve lekali, protože na ně narazili nečekaně. Yet se podle všeho naučila outloně vystopovat po čichu.
Ukazuje se, že orangutani loví outloně v době, kdy je v jejich pralese méně dostupného ovoce. Je to pro ně jistě zajímavé přilepšení ke kůře a kořínkům, kterými si během nepříznivých období musejí nahrazovat chybějící tropické plody.
Naproti tomu šimpanzi nadšeně loví, i když je ovoce dostatek. V jejich případě je motivace k lovu očividně poněkud jiná a bližší té naší. Šimpanzi také jedí maso více dvakrát rychleji než orangutani. Podle Hardusové a spol. je možné, že skupinový životní styl funguje v evoluci lidem blízkých primátů jako zesilovač konzumace masa. Přechod na pojídaní masa je lidské historii stále zahalen tajemstvím a proto jsou nové informace o lovících orangutanech velmi zajímavé i pro naši vlastní minulost. Pozorované případy lovu outloňů orangutany se odehrály v oblasti o průměru pouhých 40 kilometrů a jejich průběh byl vždy podobný. To Hardusové poměrně neodbytně nabízí představu, že lov roztomilých outloňů může být dokonce rysem kultury, která je typická pro orangutany v oblasti výzkumné stanice Ketambe. Outloni to tu rozhodně nemají snadné, když se k jejich obvyklým predátorům krajtě mřížkované (Python reticulatus) a orlu proměnlivému (Nisaetus cirrhatus) přidávají ještě lstiví stromoví příbuzní lidí.
Prameny:
International Journal of Primatology online 7.1. 2012, NewScientist 18.1. 2012, Wikipedia (Bornean orangutan, Sunda slow loris)