Leccos nasvědčuje tomu, že žijeme ve zvláštně napínavé době renesance výzkumu psychedelických substancí. Zkušeným středoevropským psychonautům to asi nepřijde jako až tak převratná změna, ale pro vědce ze států zavile válčících proti „drogám“ to je hotová revoluce.
Donedávna ještě absolutně zatracované sloučeniny se z klubů a vysokoškolských večírků nenápadně vrátily do univerzitních laboratoří, kde se o nich najednou zase dozvídáme podivuhodné věci. Legální experimentální výzkum rozličných aspektů psychedelik je v v zimě roku 2012 už relativně běžnou záležitostí.
Potvrzují to i dvě nové studie týmu proslulého odborníka na psychedelika Davida J. Nutta z londýnské Imperial College. První z nich analyzuje změněný stav vědomí funkčním zobrazováním magnetickou rezonancí (fMRI). Badatelé si domluvili 30 dobrovolníků v dobré fyzické i duševní kondici, kterým aplikovali infuze psilocybinu, psychedelického indolu ze skupiny tryptaminů z legendárních lysohlávek a mnohých dalších hub. Pak v průběhu psychedelického zážitku sledovali jejich mozky na skenerech funkční magnetické rezonance. Nakonec dospěli k poměrně překvapivému objevu, protože psilocybin kupodivu plošně nezvyšuje mozkovou aktivitu, ale v jistých oblastech mozku aktivitu naopak nápadně snižuje. Nejzřetelnější je to částech mozku, které fungují jako velmi hustě propojená spojovací centra, za normálních okolností přetékající frenetickou aktivitou neuronů.
Ve druhé studii Nutt a spol. sledovali s pomocí funkční magnetické rezonance 10 zdatných dobrovolníků, kteří si snažili zapamatovat dva soubory pozitivně laděných autobiografických, tedy na pokusnou osobu orientovaných odkazů, a to buď pod vlivem psilocybinu anebo placeba. Ukázalo se, že psilocybin posiluje autobiografické vzpomínky, a že je tedy možné ho využívat jako užitečný psychoterapeutický nástroj, například pro přivolávání příjemných vzpomínek z minulosti.
Nutt ve svých komentářích zdůrazňuje, jak jsme si až doposud mysleli, že psychedelika jsou látky „rozšiřující vědomí“, tedy zintenzivňující mozkovou aktivitu a jak je překvapivé, že psilocybin funguje vlastně opačně. Teď je zřejmé, že k psychedelickému vnímání okolního světa může naopak vést výrazné utlumení propojovacích center mozku, jako jsou mediální prefrontální mozková kůra (mPFC) a posteriorní cingulátní mozková kůra (PCC).
Psychedelické účinky psilocybinu, jako jsou pestré vize barev a geometrických tvarů, neobvyklé tělesné vjemy a pozměněné vnímání prostoru i času se přitom zvyšovaly s klesající mozkovou aktivitou v těchto regionech. Obě zmíněné oblasti lidského mozku jsou již dlouho v hledáčků neurovědců, kteří se dohadují o jejich účelu a považují je za extrémně zajímavé. Například posteriorní cingulátní kůra se možná významně podílí na konstrukci vědomí a vnímání sebe sama. Mediální prefrontální kůra je zase hyperaktivní během depresí, což by mohlo vysvětlovat občas popisované antidepresivní účinky psilocybinu.
Jak jistě ví každý obeznámený psychonaut, psychedelický účinek psilocybinu má ve skutečnosti na svědomí psilocin, na který se psilocybin v kyselém prostředí lidského organismu defosforyluje. Psilocin je velmi podobný významnému neurotransmiteru serotoninu a funguje tak, že se váže právě na serotoninové receptory nervových buněk. Tím zasahuje do činnosti nervové soustavy a vyvolává psychedelické zážitky. Oproti jiným psychedelikům je přitom psilocybin vnímaný jako relativně bezpečný a vhodný pro začátečníky, což ale samozřejmě neznamená, že by jeho využívání bylo bez rizika.
Prameny: PNAS 109: 2138-2143, Imperial College London News 24.1.2012, British Journal of Psychiatry online 26 1. 2012.Wikipedia (Psilocybin).