Celkové množství odpadu, které hlavně cunami vytvořila, se odhaduje na něco mezi 20 až 25 milióny tun. Musí se třídit, co jde recyklovat, zbytek spálit či uložit na skládky. Představa, že zbývajících 95 % se podaří zlikvidovat do konce roku 2014, jak je v plánu, je asi příliš optimistická. Kvanta odpadu včetně nebezpečných chemických látek byla spláchnuta do oceánu. Předpokládá se že pět procent ze zhruba dvou milionů tun, které se drží při hladině, by mořské proudy mohly zanést k pobřeží Havajských ostrovů, Aljašky, USA a Kanady. I když se u břehů Aljašky objevil tucet velokých bójí, které by mohly pocházet z japonských ústřičných farem, podle výpočtů týmu Nikolaje Maximenka z Havajské university by hlavní část trosek měla dorazit až začátkem příštího roku. Počítačové modely naznačují, že opad by měl být rozeset na ploše mnoha tisíc kilometrů, od východního pobřeží Japonska až po oblast ležící asi 1600 kilometrů severně od Havajského souostroví.
Také rekonstrukce měst zasažených a poničených cunami nepostupuje tak rychle, jak by si asi jejich obyvatelé představovali. Mnoho lidí žije v přechodných ubytovnách. V mnoha případech není dořešeno jak, kdy, a jestli vůbec se budou zničené části měst obnovovat. Například ve městě Minami-Sanriku bylo vlnou zničeno 95 % budov a z 19 000 obyvatel jich byla těsně po zemětřesení postrádána téměř polovina, v polovině roku pak bylo potvrzeno přes 1200 mrtvých. Před rekonstrukcí je třeba řešit, zda je možné zajistit ochranu před případnou další živelnou pohromou obdobného rozsahu. V únoru byl vyhlášen poslední stav počtu obětí. Identifikovaných je 15 787. K tomu je pohřešováno 3 302 dalších osob. Také dopad na japonskou ekonomiku je extrémní a bude trvat dlouho, než se s ním vypořádá.
Postup likvidace následků havárie ve Fukušimě I
Koncem roku bylo dosaženo studeného odstavení reaktorů. Ten je v tomto případě definován tak, že teplota reaktorů je stabilní a pod teplotou 100 oC a úniky radioaktivity z elektrárny mimo její areál jsou zanedbatelně nízké. Tedy takové, že nepřispějí k celkové roční dávce za hranicí elektrárny více než jedním milisievertem.
Podařilo se dosáhnout plné stabilizace situace v elektrárně. Reaktory jsou chlazeny tak, že chladící voda se odsoluje, dekontaminuje a znovu využívá k chlazení. Současný tepelný výkon, který se uvolňuje rozpadem radioaktivních prvků v palivu je 0,6 MW u prvního reaktoru a 0,9 MW u druhého a třetího. Aby se toto teplo odvedlo, vhání se nyní do prvního reaktoru zhruba 6 tun vody za hodinu, do druhého skoro devět a u třetího pak sedm tun. Tím se daří udržovat teplotu většinou pod 50 oC. V průběhu tohoto roku se předpokládá zkrácení a zlepšení kvality systému, který tuto vodu dekontaminuje a čistí. Vyřeší se tak problémy s praskáním potrubí a úniky, které se projevovaly hlavně teď v extrémních mrazech. Posílí se také dekontaminační systém, který tak začne odstraňovat efektivně i jiné radioizotopy než jsou izotopy cesia 137 a 134. Třetí reaktor byl poslední, u kterého se podařilo v únoru spustit systém řídící atmosféru uvnitř primárního kontejnmentu. Tato zařízení nyní u všech tří zničených reaktorů umožňují udržovat dostatek dusíku, aby nehrozila vodíková exploze, pokud by se tam vodík objevil. Zajišťují filtrování vnitřní atmosféry kontejnmentu od radioaktivity a prověřují jaké izotopy se v ní vyskytují. Z množství xenonu 135 lze určovat, zda nedochází k obnovování řetězové reakce (podrobněji o vzniku tohoto izotopu a významu jeho sledování zde). Pomocí průmyslového endoskopu se podařilo nahlédnout do primárního kontejnmentu druhého reaktoru (zde). Bohužel se zatím nepodařil zjistit stav reaktorové nádoby a paliva. Ve zjišťování stavu vnitřních částí kontejnmentů se bude již brzy pokračovat. Snahou je určit přesnou úroveň hladiny vody, její teploty i teploty různých částí v koontejnmentu, radioaktivitu a složení atmosféry v něm. Na základě zkušeností by se pak stejné zařízení využilo i u prvního a třetího reaktoru.
Stav bazénů a příprava jejich vyprázdnění
Po stabilizaci bude možno přikročit k postupné likvidaci zničených bloků. Ta má probíhat ve třech fázích (podrobněji jsou popsány zde). Hlavním cílem první etapy by měla být příprava vyvezení paliva z bazénů čtyř zasažených bloků. Samotné vyprázdnění bazénů by mělo proběhnout nebo se alespoň připravit v následujících třech letech a dokončit pak během druhé etapy.
V současné době jsou bazény chlazeny. Voda v bazénech čtvrtého a druhého bloku byla zbavena radioaktivity a odsolena. V bazénu třetího bloku probíhá odstraňování radioaktivity a po jejím dokončení začne odsolování. Odstranění solí a dalších nečistot je spolu s přidáním antikorozních inhibitorů důležité pro ochranu vnitřního zařízení bazénů. U prvního bloku se pro havarijní chlazení nepoužila mořská voda a odsolovat není potřeba.
Je třeba bazény vyčistit od trosek, instalovat zařízení na manipulaci s vyhořelými palivovými články a jejich dopravu. K tomu, aby se k tomu mohlo přistoupit, je potřeba vyčistit a odstranit zdevastované části horních budov čtvrtého a třetího reaktoru. Odstranění trosek a celkové vyčištění okolí bazénů snižuje i radioaktivitu. V okolí bazénu čtvrtého bloku se podařilo vytvořit podmínky k tomu, aby se do něj mohla spustit podvodní kamera a zkontroloval se stav palivových článků, které jsou tam uložené. Ukázalo se, že jsou nepoškozené (viz zde). Odstraňování trosek v horních částech budovy čtvrtého bloku by mělo být dokončeno do poloviny tohoto roku a mělo by umožnit zahájení stavby nové horní části, podobné té, která je už u první budovy. V příštím roce pak zahájit vyvážení palivových článků z bazénu. Do konce tohoto roku by se mělo dokončit odstranění trosek u třetí budovy, aby se náhradní konstrukce horní části mohla instalovat i tady a postupně začít koncem roku 2014 i s vyvážením palivových článků z bazénu třetího reaktoru.
Druhý blok neměl horní část budovy poškozenou. Koncem února byl do jejích horních pater vyslán robot Quince 2, který byl vyvinut v Technologickém ústavu v Čibě. Dva takový roboti (Quince 2 a 3) byly do elektrárny dopraveni v únoru. Jsou pokročilejšího typu než jejich předchůdce (Quince 1), který pracoval v elektrárně od června. Ten musel být napojen na ovládací kabel, do kterého se v říjnu ve třetím patře zapletl a byl tak vyřazen z činnosti. Teprve nový robot se dostal až do pátého patra a měřil tam aktivitu a pořizoval videa i fotografie. Připravuje tak podmínky pro zahájení prací v této části budovy a tím i možnost připravovat odstraňování palivových článků z bazénu u druhého reaktoru.
Reaktorová budova i vnitřní zařízení je bez viditelných poškození. Ukázalo se však, že na pátém patře je radioaktivita velmi vysoká a tamní dávkové příkony jsou stovky milisievertů za hodinu. Podrobnější informace jsou na připojeném plánku pátého patra. Bude třeba provést velmi intenzivní dekontaminaci a opatření, aby se zde dalo pracovat. Pozitivní naopak je, že aktivita sebraných vzorků vzduchu byla velmi malá. Časový plán na vyvezení palivových článků z bazénu tohoto bloku se vypracuje až na základě výsledků průzkumu. Stejně je tomu tak i v případě bazénu u prvního bloku. Před začátkem vyvážení palivových článků z bazénů reaktorů je nutné nejdříve opravit a dobudovat společný bazén, do kterého se budou přemísťovat.
Pracovní podmínky v elektrárně
Ke zlepšení došlo zprovozněním kritických prvků cirkulačních systémů a jejich lepší tepelnou ochranou. V poslední době přispělo ke zlepšení situace i oteplení. Zabránit šíření radioaktivity z areálu elektrárny by mělo zajištění zeminy, která se nahromadila v zálivu vytvořeném vlnolamem. Obsahuje značné množství radioaktivity. Proto se dno a břehy v některých místech pokrývají fixační vrstvou. Práce se rozběhly v únoru a měly skončit zhruba za čtyři měsíce. Zároveň lodě s dekontaminačním zařízením filtrují a čistí vodu mezi vlnolamy.
V samotné elektrárně se stále odklízí trosky, hlavně v těsném okolí budov třetího a čtvrtého reaktoru, i když tam je stále vysoká intenzita radioaktivity. Čistí se povrchy od polétavého prachu i usazenin. Je to důležité i pro to, aby se například i při současných intenzivních pracech v druhém reaktoru uvolňovala radioaktivity z elektrárny co nejméně. V areálu a nad takto vyčištěnými místy poklesla radioaktivita vzduchu pod bezpečnostní limity, takže v některých případech nemusí pracovníci používat ty nejjemnější filtry proti aerosolům a práce je pro ně méně náročná.
Zlepšení situace v elektrárně umožnilo pozvat do jejího areálu na druhou prohlídku japonské a zahraniční novináře. Tentokrát již nemuseli zůstat v autobusech, ale mohli z nich v některých místech vystoupit i se rozhlédnout po okolí. Snížení radioaktivity a stabilizace situace v elektrárně zároveň umožnily odvolat uzavření vzdušného prostoru okolo elektrárny do vzdálenosti 20 km a zmenšit prostor jen na tři kilometry, což jsou údaje pro standardní ochranné pásmo okolo takových objektů. Rozhodnutí padlo po pečlivém proměření radioaktivity vzduchu ve výšce 300 m nad elektrárnou. Nad původně uzavřenou oblastí nevedou žádné pravidelné letecké linky, ale japonské televizi NHK umožnilo odvolání zákazu natočit z helikoptéry velice zajímavé video areálu elektrárny z ptačí perspektivy.
Radioaktivní odpad vzniklý dekontaminací se musí někam ukládat, což zvyšuje náklady na budování bezpečných přechodných úložišť. Skladování velkého objemu vyčištěné vody se věnovaly předchozí články o Fukušimě. Nyní se zvyšují kapacity nádrží na vyčištěnou vodu o 40 000 tun. Vybudování zázemí potřebného pro dekontaminaci a likvidaci elektrárny je nutnou podmínkou pro splnění úkolu. Nesrovnatelně jednodušší je likvidace neradioaktivního odpadu – beden, krabic a běžného odpadu. K tomu byla nedávno instalována v areálu elektrárny malá spalovna.
Situace v zasažených oblastech v okolí elektrárny
Stabilizace situace v elektrárně a postupná dekontaminace umožňuje postupný návrat obyvatel do zasažených oblastí. Již koncem roku byla odvolána omezení v oblastech ve vzdálenosti od elektrárny mezi 20 a 30 km. V místech, kde to dovoluje dozimetrická situace, se otevírají školy, nemocnice, kulturní a další veřejná zařízení. Obnova infrastruktury a návrat firem, které poskytují pracovní místa, je pro obnovu normálních podmínek v daných regionech zásadní.
V únoru například byly otevřeny čtyři školy ve městě Minami-Soma. Jednou z nich je základní škola Ishigami Daini, která je zhruba 25 km od elektrárny. Do té se ale z původních 497 žáků vrátilo zatím jen 193. Před otevřením škol se provádí jejich velmi pečlivá dekontaminace, aby radioaktivita byla na takové úrovni, že celoroční dávka z ní je menší než jeden milisievert.
Do vesnice Kawauchi, jejíž část je uvnitř zakázané zóny do dvaceti kilometrů od elektrárny, se začali obyvatelé vracet již v září minulého roku. Zatím tak ze 3000 obyvatel učinilo 200.
Návrat by se měl zrychlit po otevření úřadů, škol a zajištění chodu infrastruktury, k čemuž má dojít v dubnu. Tamní samospráva jako první z jedenácti dalších, které spravují území zasahující do evakuovaných částí, vypracovala plán dekontaminace a návratu svých obyvatel. Podrobněji o kriteriích rozdělení zasažených oblastí se lze dočíst zde. Do oblastí, jejichž radioaktivita způsobí roční dávku nižší než 20 mSv, se mohou vracet obyvatelé. Zároveň se však bude provádět intenzivní dekontaminace tak, aby se co nejdříve dospělo k roční dávce pod jeden milisievert. V oblastech, kde je roční dávka z radiace mezi 20 a 50 mSv, se bude provádět intenzivní dekontaminace, tak aby se co nejdříve, ale nejpozději do dvou let, dosáhlo hranice umožňující návrat obyvatel. Pro oblasti s předpokládanou roční dávkou přesahující 50 mSv se budou teprve vypracovávat intenzivní metody dekontaminace a trvalý návrat do nich lze očekávat až v dlouhodobějším horizontu. Jedná se většinou o území blízká k elektrárně. Proto se jedná o vykoupení části pozemků a jejich využití pro zázemí potřebné k likvidaci zničených reaktorů. Jako první zkouška metod intenzivní dekontaminace je projekt vyčištění asi pětikilometrového úseku rychlostní silnice, která protíná silně kontaminovanou část zakázané zóny a je důležitou spojnicí mezi územími na sever a na jih od elektrárny. Rozložení jednotlivých typů území podle radioaktivity je na mapě. Je vidět, že nejhůře byly zasaženy oblasti v severozápadním směru. Jistou výhodou je, že od určité vzdálenosti od moře se jedná o horské málo osídlené regiony.
Rozložení radiace v zasažených oblastech okolo jaderné elektrárny Fukušima I měřené v říjnu a listopadu minulého roku. Odstupňovanou šedí jsou vyznačeny oblasti s různým stupněm zamoření. Nejsvětlejší odstín šedé je radiace v místě, která vede k celoroční dávce mezi 10 až 20 mSv za rok, středně tmavá šeď je u oblastí, jejichž radiace vede k celoroční dávce mezi 20 až 50 mSv, a téměř černá barva pak u oblastí, kde roční dávka překračuje 50 mSv. Čerchovaná čára ohraničuje dvacetikilometrovou zakázanou zónu, přerušovaná čára pak ohraničuje oblast doporučené evakuace. Evakuovány byly také domy v oblasti Date, kde předpokládaná roční dávka překročila 20 mSv.
Dekontaminační a rekonstrukční práce probíhají i v zakázané zóně. Stejně jako v případě evakuované zóny se začíná se školami a důležitými veřejnými budovami, které pak slouží jako základny pro další práci. Pokračuje pátrání po obětech cunami z minulého roku. A to nejen v těchto oblastech blízko jaderné elektrárny, ale i v řadě jiných míst japonského pobřeží, které cunami zasáhlo. Jedno z nejvíce zasažených měst Minami-Sanriku bylo zmíněno na počátku článku. V perfektuře Myagi, kde leží, se nedávno hledaly oběti okolo základní školy Okawa v Ishinomaki. Tam během cunami zahynulo 70 z jejich 107 žáků. Vraťme se do zakázané zóny okolo Fukušimy I. Tam nezahynul nikdo v důsledku havárie elektrárny, ale značný počet lidí zahynul přímo ve vlnách cunami. Ze 120 obětí ve městě Namie je řada stále nezvěstných a i po nich pátralo koncem února v zakázané zóně na 300 policistů. Posilují se počty policistů v oblasti aby se předešlo krádežím v opuštěných objektech. Návrat do zakázané zóny by měl začít v první polovině tohoto roku.
Pro pomoc při dekontaminaci ve vzdálenějších oblastech s nižší radioaktivitou, kterou provádějí z velké části samotní obyvatelé, se zřizují dekontaminační centra. Půjčují potřebná zařízení, poskytují potřebné informace, případně zajistí pomoc odborníků. Pracuje už řada monitorovacích systémů, které sledují dávku hlavně ve školách, nemocnicích, parcích a dalších zařízeních, kde se pohybují děti. Japonské ministerstvo školství zprovoznilo systém, který on-line posílá informace o dozimetrické situaci ze 2700 míst a zveřejňuje je na internetu.
Studie, které zkoumají, jakou dávku obdrželi jednotliví obyvatelé zasažených oblastí v prvních měsících po havárii ukazují, že hodnoty byly relativně malé. Například studie zkoumající téměř 10 000 obyvatel ze tří obcí blízko Fukušimy I ukázala sice, že 40 % testovaných obyvatel obdrželo v prvních čtyřech měsících dávku přes jeden milisievert, ale jen 71 obyvatel obdrželo dávku přes 10 mSv. Nejvyšší dávka byla 23 mSv. Sledování v pozdějších měsících je ještě přesnější, neboť velké skupiny obyvatel dostaly své dozimetry. Jako příklad může posloužit sledování zhruba 36 767 lidí z nejvíce zasažených oblastí poslední tři měsíce minulého roku. Pouze 110 lidí obdrželo dávku větší než jeden milisievert a jenom deset z nich pak obdrželo dávku mezi 1,8 mSv a 2,7 mSv. Ta však většinou vznikla tak, že se dozimetr zapomněl venku nebo nechal projít kontrolou zavazadla rentgenem na letišti. I z toho je vidět, že obdržená dávka bude srovnatelná s hodnotami z přirozeného pozadí a její zdravotní následky budou velice nízké a zanedbatelné vůči jiným vlivům.
Důležité je zabránit, aby se radioaktivita dostávala do potravinového řetězce. Sledování potravin, hlavně instalace velmi citlivých detektorů měřících i velmi malé aktivity, a malý výskyt těch kontaminovaných, umožňuje od dubna ještě zpřísnit limity. Aktivita nesmí překročit 100 Bq/kg a ještě striktnější jsou pravidla pro dětské mléko a výživu. Připravuje se rozsáhlé sledování zemědělské výroby i života lesních ekosystémů v zasažených oblastech a šíření radioaktivity tak, aby se zabránilo jejímu pronikání do potravin.
Japonská jaderná energetika
Pro zabránění opakování podobných havárií, je třeba zanalyzovat všechna pochybení, která k ní vedla a chyby systému i jednotlivců, ke kterým došlo. Také je třeba navrhnout nejen systémová opatření, která by zvýšila bezpečnost jaderné energetiky. K tomu slouží jednak vládní komise a také komise z nezávislých odborníků. Devítičlenná vládní komise plánuje uveřejnit druhou zprávu v červenci. Nezávislý panel publikoval výsledky své práce nedávno. Šestičlenný panel vyzpovídal okolo 300 účastníků událostí a odborníků. Ukázal řadu pochybení jak u vedení firmy TEPCO, tak i u vládních orgánů. Hlavní výtky byly k pozdní reakci na události. Kritizuje zdržení při zahájení alternativního havarijního chlazení a ventilace kontejnmentů. Probíhající analýza všech okolností okolo havárie již ovlivňuje provoz dalších jaderných elektráren v Japonsku.
V současné době zůstaly v činnosti pouze dva reaktory, všechny ostatní zůstaly po pravidelné kontrole odstaveny. Mezi posledními, které se nedávno zastavily byl i pátý reaktor v elektrárně Kashiwazaki-kariwa firmy TEPCO. Všechny reaktory budou odstaveny do konce dubna. Než budou znovu spuštěny, musí projít stress testy, které zadala vláda. Těmi už například prošly dva reaktory elektrárny v Ohi. Tuto elektrárnu navštívil i tým odborníků z Mezinárodní atomové agentury, který posuzoval připravenost tohoto zařízení a jeho personálu na mimořádné živelné katastrofy. Japonští odborníci vypracovávají nová pravidla, která mají zajistit vyšší bezpečnost provozu jaderných elektráren. Uvažují se i možnosti násobného zemětřesní, které by zasáhly objekt současně a dopad na něj by byl adekvátně zesílen. Nedávno se taková možnost rozebírala u elektráren Tokai II a Tomari. Je třeba zkontrolovat, že i v tomto případě je zajištěna bezpečnost reaktorů. Přesná pravidla pro zajištění náhradních zdrojů energie, zabránění zaplavení klíčových zařízení a přesných postupů při úplném výpadku dodávek elektřiny do elektrárny mají odborníci dokončit do konce března. I to má být jedním z kroků k opětnému zprovoznění japonských jaderných elektráren. Vypracovávají se také nová pravidla pro evakuaci a opatření při havárii a úniku radioaktivity, která by umožnila efektivnější činnost záchranných systémů při takto kombinovaných a velkých katastrofách.
Pro opětné spuštění je však klíčové přesvědčit místní komunity v okolí elektrárny, které dávají konečné schválení. U nich jsou názory velmi různorodé. Některé by byly ochotné povolení pro spuštění jaderných bloků dát, ale většina trvá na jasných nových vládních pravidlech a podmiňují své rozhodnutí dokončením úplného šetření havárie ve Fukušimě I. Jiné, a pochopitelně se to týká hlavně komunit v perfektuře Fukušima, jsou pro úplný zákaz jaderných elektráren na jejich území. Je proto stále úplně otevřenou otázkou, kdy se alespoň některé z jaderných bloků znovu spustí. Je také možné, že to nebude ani v energeticky nejnáročnějším letním období. V takovém případě to bude pro Japonsko velmi náročná situace. Už nyní extrémně narostla spotřeba ropy a kapalného plynu, který se vozí ze zahraničí. Vzhledem k mezinárodní situaci je hlavně ropa nyní drahá a kvůli nedostatku energií a jejich ceně tak řada japonských firem přesunuje výrobu do zahraničí.
Jaderná energetika ve světě po Fukušimě
Nyní se zdá, že události ve Fukušimě nebudou mít na jadernou energetiku tak dramatický dopad, jak se zpočátku zdálo. Kvůli nim probíhá ve všech zemích, které využívají jadernou energii řada komplexních testů a analýz, které mají zkontrolovat bezpečnost reaktorů a jejich odolnost v krizových situacích. Analýza havárie by tak mohla přispět k celkovému zvýšení bezpečnosti jádra.
Kvůli zničení čtyř japonských reaktorů a odstavení osmi německých zaznamenala jaderná energetika v loňském roce značný úbytek výkonu. Na druhé straně se v minulém roce připojilo k elektrické síti sedm nových reaktorů, což je největší roční počet za více než patnáct let. Podrobnější popis událostí v jaderné energetice v minulém roce je zde). Tato tendence pokračuje i v tomto roce. V Jižní Koreji byl v lednu připojen k elektrické síti reaktor Shin Kori 2, který už byl spuštěn v prosinci minulého roku. V lednu 2012 byl spuštěn i připojen k elektrické síti první reaktor elektrárny Shin Wolsong. Druhý reaktor Shin Wolsong 2 by měl být spuštěn do konce tohoto roku. U obou se jedná o jihokorejskou konstrukci s výkonem 1000 MW a po jejich spuštění bude mít Jižní Korea v provozu 23 reaktorů.
Ve Spojených státech byly v únoru uděleny první licence na stavbu nových jaderných bloků, jedná se o reaktory typu AP-1000. Jde o první novou licenci ve Spojených státech po třiceti letech, která byla vydána pro stavbu dvojice reaktorů v elektrárně Vogtle. Nebudou však prvními reaktory, které budou po dlouhé době v USA dokončeny. Těmi by měly být staré projekty, které byly rozestavěny v osmdesátých letech a nyní se po dlouhém pozastavení a zakonzervování stavby dokončují. Popsány byly v již zmíněném přehledu jaderné energetiky v minulém roce.
V únoru začala také první rozsáhlejší betonáž základové desky reaktorového ostrova v Jaderné elektrárně Baltik v Kaliningradské oblasti. Podle představitelů RosEnergoAtomu je kvalita betonářských prací velmi pečlivě sledována a jsou zajištěny všechny podmínky, aby ji nízké teploty neohrozily. Je dost možné, že spěch a úsilí, které Rusko výstavbě této elektrárny věnuje, je zvýšeno reakcí Německa na Fukušimu. Dva reaktory, které se v této elektrárně staví, budou dominantně vyvážet elektřinu do Evropské unie. Nedostatek elektřiny je v pobaltských státech, v Polsku bude třeba nahradit staré uhelné elektrárny a v Německu začíná být velký nedostatek stabilních základních zdrojů. Firma RosEnergoAtom tak zvažuje možnost vybudovat vedení, které by umožnilo transportovat 800 MW výkonu z této elektrárny do Německa. Rusko tak chce získávat z Německa peníze nejen za svůj plyn ale i elektřinu. V každém případě, ať už bloky nahradí polské nebo německé uhelné bloky, bude to mít i jisté pozitivní dopady na ekologickou situaci u nás (o některých ekologických aspektech evropské energetické politiky zde). Jedná se o bloky VVER1200 a jejich spuštění se plánuje v letech 2017 a 2018.
V Evropě se tak nyní buduje devět reaktorů. Po značných potížích a zdrženích už nyní relativně úspěšně pokračuje stavba EPR reaktoru v Olkiluoto 3. Snad už si většinu problémů a zdržení vybral. Dokončen má být v příštím roce a uvedení do komerčního provozu by mělo proběhnout v srpnu 2014. V současné době se dokončilo připojení turbínového ostrova k síti 110 kV, mechanické práce jsou tam dokončeny z 90 % a probíhá jeho postupná revize. Průběh spouštění tohoto bloku je velmi důležitý i pro Českou republiku, protože blok EPR firmy AREVA soutěží v tendru o dostavbu jaderné elektrárny Temelín.
Závěr
Havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě I se řadí k jedněm z největších průmyslových havárií. Ovšem hlavně v počtu obětí je zanedbatelná vůči jiným a hlavně vůči přírodní katastrofě, která ji způsobila. Nedošlo k žádné přímé oběti havárie a radiace. Jako nepřímé oběti lze sice pokládat některá předčasná úmrtí, která nastala při vynucených evakuacích nemocnic a léčeben pro přestárlé. Stejně tak i několik obětí, které byly nedávno nalezeny v oblastech u elektrárny zasažených cunami, a které patrně přežily cunami a nějakou dobu ještě žily. Pokud by nebyla provedena evakuace a záchranné týmy by měly větší čas pro prohledání zničených obydlí, třeba by je zachránily. Staly se i případy, že farmář, který musel opustit své hospodářství a nevěděl, kdy se bude moci vrátit, spáchal sebevraždu. Ovšem daleko více takových případů nesouvisejících ani nepřímo s Fukušimou I bylo v celé severovýchodní části Japonska, která byla vlnou cunami zasažena. Ekonomické ztráty jsou už sice srovnatelnější, ale přesto ta průmyslová havárie před přírodní katastrofou bledne. Je jasné, že ztráta každého života je nezměrná škoda a že farmáře, který ví, že bude trvat řadu let, než se jeho farma znovu obnoví, příliš neutěší, že jiné dopady průmyslu a nejen při havárii mohou být i horší. Ovšem vždy je bohužel třeba racionálně srovnávat a vážit různá rizika a negativa.
Analýza důvodů, které k havárii vedly, a jejího průběhu ukazují, že bylo možné se ji vyhnout. Poučení, které přinesla, umožní zvýšit bezpečnost jaderné energetiky. Je zřejmé, že by bylo dobré nahradit staré reaktory těmi novějšími a bezpečnějšími typy. Existující jaderné elektrárny jsou nyní podrobovány přísným testům a jejich bezpečnost bude dále posílená. Ani havárie v jaderné elektrárně Fukušima I však nic nezměnila na tom, že jaderných zařízeních patří k těm s nejméně oběťmi na jednotku vyrobené elektřiny. Je jasné, že žádná výroba energie není úplně bez rizika a negativních dopadů. Ani do budoucna možnost havárie u jaderných zdrojů nelze vyloučit úplně. Ovšem při úvahách, které zdroje a kdy je vhodné využívat, je třeba vycházet z racionálního srovnání. Alespoň podle mého názoru se naše civilizace bez jaderné energie neobejde.