Světem obchází strašidlo břidličného plynu
Zásoby zemního plynu rozptýleného ve vrstvách břidlic se jenom v Evropě odhadují na 17 až 18 bilionů m3 (přepočet z prezentace Richarda Newella z OECD, str. 31), v USA je to o 40 % více, celá Jižní Amerika v podzemí ukrývá dvojnásobek tohoto odhadovaného množství. Na území Číny, Indie a Pákistánu by zásoby v porovnání s Evropou měly být dva a čtvrt krát větší. Technologie těžby se rychle vyvíjí a za posledních deset let produkce jenom ve Spojených státech vzrostla 25 krát. Graf na 23. straně zmíněné prezentace znázorňuje odhad OECD nárůstu jednotlivých zdrojů pro výrobu elektrické energie do roku 2035. Podle něho přírůstek zemního plynu prudce stoupne, zatímco po roce 2015 nárůst zastoupení obnovitelných zdrojů výrazně zpomalí a podíl elektřiny z jádra by se po roce 2020 neměl zvyšovat. Již z toho je zřejmé, že se i s plynem z břidlic počítá.
Tento trend neobešel ani Českou republiku. Už před půl rokem média informovala, že hloubková těžba plynu z břidlic a ropy z písků – hit posledních let – se blíží i k nám, viz například článek Australští těžaři chtějí hledat u Trutnova plyn (LN 27.května 2011). Místní ale těžbu odmítají, viz například: Můj rozum zůstává stát nad tím, jak naši úředníci v tichosti povolí riskantní průzkum těžby ropy a plynu (Nase.Broumovsko.cz 23.1.2012). Strach ale panuje i v cizině. Na přelomu let 2011 a 2012 tento druh těžby zakázala Francie a Bulharsko. (France24.com; Rozhlas.cz).
K obavám a projevům nesouhlasu velkou mírou přispěl film „Gasland“ (2010), který varoval, že tato technika těžby může kontaminovat pitnou vodu. Těžaři do vrtu, kilometry pod povrch vhánějí galony vody s příměsí chemikálií. Břidličná hornina se tím rozpraská („fracking“) a plyn se z ní uvolní.
(Sestřih toho nejlepšího z filmu; Video, 45 min, bez cz titulků; Oficiální Foxův web)
Příběh filmu Gasland začíná v obci Milanville v Pensylvánii, kde má chatu mladý filmař Josh Fox. Většinu času tráví v New Yorku, sem se vrací se občas zrekreovat. V květnu 2008 mu těžaři nabídli sto tisíc dolarů za právo těžit na jeho pozemku. A to udělali osudovou chybu. Tehdy totiž vzal svoje bendžo a kameru a vydal se pátrat, co těžba obnáší. Výsledkem jeho pátrání byl film, který byl dokonce nominován na Oskara. (Mike Soraghan: Groundtruthing Academy Award Nominee "Gasland",New York Times, 24 únor 2011)
Těžaři ale protestovali (dokument: Debunking Gasland). Prý je film obviňuje z řady věcí neprávem. Která strana má pravdu? Je Josh Fox nová Erin Brockovich? Nebo je to jen další alarmistická mystifikace jako Al Gorův horor „Nepříjemná pravda“, který byl mimochodem také nominován na Oskara?
Bledé tváře přinášejí ohnivou vodu
Fox své pátrání začal v únoru 2009 v obci Dimock, která je asi 60 km od jeho chaty. Místní se mu stěžovali, že se v jejich vodě objevil hořlavý metan. Nedávno se díky tomu dostali i do zpráv, když studna Normy Fiorentino vybouchla (bylo to na Nový rok, takže ušetřila za ohňostroj). (Does Natural Gas Make Water Burn? ScientificAmerican, 27. duben 2009).
Nejslavnější scéna z filmu Gasland se ale odehrává v Coloradu v okrese Weld County. Filmaři nám předvádějí, že pitná voda je tak znečištěná metanem, že voda tekoucí z kohoutku u pana Markhama se dá zapálit.
Nejprve je nutno říci, že metan není zdraví škodlivý, je bez chuti a bez zápachu, proto ho také hygienické normy nesledují. V podzemí se vyskytuje přirozeně. Obec Dimock v Pensylvánii i okres Weld County v Coloradu měly ve studnách metan vždycky. Autor filmu Josh Fox to věděl, ale vymlouvá se, že prý nepokládal za „relevantní“ to ve filmu uvést. Přitom už v roce 1976 publikace Colorado Division of Water Resources uvádí, že pitná voda zde obsahuje „znepokojivé množství metanu”. Dávno před začátkem těžby. (Phelim McAleer: The Gasland movie: a fracking shame – director pulls video to hide inconvenient truths. WUWT 4.června 2011; Chris Salmon: Gasland director Josh Fox admits hiding facts from film audience. 28.října 2011).
Takže otázka by měla znít jinak. Zvýšila se po těžbě koncentrace metanu ve vodě? V Pennsylvánii proběhlo několik průzkumů. Studie S.G.Osborna z Duke University prý našla korelaci mezi vzdáleností studny do vrtu a mezi koncentrací metanu ve vodě. To však koncem roku 2011 zpochybnil jiný výzkum (Molofski et al. 2011, Boyer et al 2011). Termogenický metan totiž může pocházet i z přírodních zdrojů. Studně v okolí vrtů mají více metanu, protože jsou zpravidla v údolí a tam je přírodního metanu více než na kopcích. Studně v údolích, kde v okolí 1 km těžba není, nevykazují statisticky odlišné hodnoty.
(S.G.Osborn et al. Methane Contamination of Drinking Water accompanying gas well drilling and hydraulic fracturing. PNAS 2011;
Lisa J.Molofski et al.: Methane in Pennsylvania Water Wells Unrelated to Marcelus shale fracturing. Oil &Gas Journal 5.prosince 2011 - mezi autory je jak těžařská firma, tak ekologové z GSI Environmental Inc.;
Elizabeth W. Boyer et al.: The Impact of Marcellus Gas Drilling on Rural Drinking Water Supplies. Penn State, říjen 2011 .)
Žádná z těchto tří studií nenašla ve studnách stopy těžebních chemikálií (fracking fluids). Co říká studie Boyer et al. 2011? V Pennsylvánii 40 % studní nesplňuje jeden či více hygienických předpisů, to ale platilo už před začátkem těžby. Nebylo zjištěno zvýšení metanu ve studních před/po začátku vrtů ani žádná korelace mezi koncentrací metanu a vzdáleností studně od vrtu (Among these samples, there were no statistically significant increases in methane levels after drilling, and no statistically significant correlations to distance from drilling). Po začátku těžby vrtech se mírně zvýšil obsah bromu, ale v hygienicky bezpečné míře. „Před vrty byly hladiny metanu obecně hluboko pod povolenými limity, však už před těžbou docházelo ke sporadickým epizodám znepokojivého zvýšení metanu v některých studních.“
K filmu Gasland se kriticky postavilo ministerstvo životního prostředí státu Colorado. Dělali průzkum 28 studní a všude kromě studně Aimee Ellsworthové (která dostala odškodné) byl nalezen jen přírodní plyn. Metan v Markhamově studni byl přírodní a to platí i o Lise Brackenové, kde to není překvapením, protože bydlí v mokřinách. Byl nalezen ještě jeden případ, kdy na vině byli těžaři (tzv. West Divide Creek gas seep) a v roce 2004 zaplatili pokutu. Metan unikal díky poruše utěsnění.
Stanovisko ministerstva životního prostředí státu Colorado k filmu Gasland (Colorado Department of Natural Resources)
Ve Foxově filmu vidíme šéfa této komise coloradského MŽP, pana Neslina, jak odmítl na kameru vypovídat. Neslin tvrdí, že prý byl ochoten mluvit, ale Fox odmítl nechat mu rozhovor autorizovat.
Takže pokud je voda čerstvě odčerpána z podzemí „hořlavá“, neznamená to, že je otrávená. Jestli přirozeně obsahuje metan, jeho koncentrace se musí již kvůli nebezpečí výbuchu sledovat i v případě, že se nikde v okolí nic netěží.
Barevná voda
Lidé z okolí zahájené těžby často poukazují na zhoršení kvality vody. Joshi Foxovi smutně ukazují sklenici zakalené vody. Jak je možné, že oficiální studie (Pennsylvánie: Boyer, Molofski, Osborn…) kontaminaci těžebními chemikáliemi ve studních nepotvrzují? (Příklady - stránka Switchboard )
Pro jednoznačnou odpověď, která se ale nemusí v každém případě najít, je nevyhnutné analýzami stanovit, co konkrétně vodu zakalilo nebo změnilo její další senzorické vlastnosti – chuť, pach. Pokud se takový problém objeví po zahájení těžby v okolí, první co lidi napadne, bude obvinit těžaře. Shodou náhod přitom může jít o jiný, s vrtem nesouvisející druh znečištění, třeba průsak povrchových a plytkých podpovrchových vod po velkých deštích do chybně zabudované studny.
Otrávený vzduch
V obci DISH v Texasu si místní starosta stěžuje na to, co uniká do vzduchu například z kompresorů, které stlačují plyn. Lidé si stěžují na zápach a prý je bolí hlava. Starosta Calvin Tillman si objednal vlastní studii složení vzduchu od Wolf Eagle Environmental (15. září 2009). A ta nadměrnou koncentraci jedů ve vzduchu potvrzuje, stejně jako zápach a hluk od kompresorů. V obci žádný jiný průmysl není. TCEQ (Texaská komise pro životní prostředí) se v roce 2009 vyjádřila k té studii od Wolf Eagle Environmental a její závěry nijak nezpochybnila. (Odkazy: 1, 2, 3, 4)
Texaské ministerstvo zdravotnictví v květnu 2010 kontrovalo vlastní studií (DIHS report, May 12, 2010), že prý je všechno v pořádku. „Všichni čtyři lidé, u nichž byly zjištěny vyšší hladiny benzenu v krvi, jsou kuřáci.“ U některých dalších jedinců byly zjištěny vyšší hladiny chemikálií jako tetrachloroethen či 1,4-dichlorobenzen, to však jsou chemické látky běžně se nacházející ve spotřebním zboží. Na druhou stranu zdravotníci si při šetření všimli, že v oblasti opravdu je cítit zápach a od vrtů je slyšet hluk. Měření složení vody neodhalilo závady. Jen v jednom domě zvýšená koncentrace trihalometanů, to je ale produkt dezinfekce vody chlórem (str. 11).
Pokud ale umíte číst mezi řádky, tato studie vás nepřesvědčí. Jak se v ní uvádí, (a) neměřila znečištění vzduchu (ač právě na to si místní stěžují), (b) krevní rozbory těkavých látek nemohou odhalit dlouhodobé zdravotní vlivy.
Je tu ale jiná námitka. Je to znečištěné ovzduší opravdu od chemikálií pumpovaných pod zem? Nejsou to spíše zplodiny z výfukových plynů motorů od spousty kompresorů, které u obce běží dnem i nocí? Ve výfukových plynech se nacházejí právě ty látky, na které si tu stěžují: polyaromatické uhlovodíky (PAU) jako třeba benzo-a-pyren (BaP), aldehydy jako třeba formaldehyd, oxid uhelnatý, oxid dusný, těkavé organické uhlovodíky (VOC) jako benzen, dále styren, toluen atd. Dýcháme je dnes a denně podél silnic a nic nám není. Nesmí se ale překročit hygienické normy.
I zpráva EU z června 2011 jako jediný příklad ze světa uvádí DISH. Je to vskutku jediný dostupný příklad? (Impacts of shale gas and shale oil extraction on the environment and on human health.)
Děsivý seznam chemikálií
Josh Fox nás straší seznamem hrozivých chemikálií. Arsen (10 µg/l), benzen (1,0 µg/l), bromičnany (10 µg/l), kadmium (5 µg/l), pesticidní látky (0,50 µg/l), rtuť (1 µg/l), trihalometany (100 µg/l), tetrachlorethen (10 µg/l)…
Vyděsilo vás to? Dovolil jsem si chyták. Tohle nejsou příměsi užívané při těžbě plynu z břidlic. Tohle jsou látky a jejich limitní koncentrace stanovené vyhláškou 252/2004 Sb o pitné vodě. Nenechme se tedy děsit pouhým seznamem hrozivých karcinogenů, ptejme se po koncentraci.
V tom, co těžaři pumpují pod zem, je chemikálií méně než 1% a zbytek, víc než 99%, tvoří voda s trochou písku.
Homeopatií pak zavání tvrzení, že jisté látky jsou extrémně nebezpečné, i když jsou tak zředěné, že je nelze detekovat. (Ronald E.Bishop: Chemical and Biological Risk Assessment for Natural Gas Extraction New York, leden 2011, strana 9)
60 let bez nehody?
Evaluation of Impacts to Underground Sources of Drinking Water by Hydraulic Fracturing of Coalbed Methane Reservoirs Study (2004)
Těžaři veřejnost uklidňují, že vrstvy pitné vody jsou pár stovek metrů pod povrchem. K těžbě plynu z břidlic ale dochází někde jinde - o kilometry hlouběji. I praskliny z hydraulického štěpení (fracking) končí o kilometry hlouběji než je pitná voda.
Studie amerického ministerstva životního prostředí (EPA) z roku 2004 tvrdila, že za desítky let užívání techniky hydraulického štěpení není prokázaný případ, že by chemikálie z hlubin migrovaly k povrchu. A to se přitom až donedávna frackovalo jen do nižších hloubek a jen svisle, tedy blíže k hladině pitné vody. Těžaři se touto studií EPA rádi ohánějí. Oponenti myslí, že studie byla podplacená. Háček bude nejspíše v tom, že se tato práce zaměřila jen jeden z mnoha způsobů, jak těžba může vodu kontaminovat. Jenže ten kdo nehledá, nenajde.
Plýtvání vodou
Rozrušování horniny vysokým tlakem vody jí spotřebuje vskutku hodně. Nebudou tato kvanta vody chybět? Nevyschnou studny?
Těžaři spotřebu vody bagatelizují tím, že srovnávají její množství s tím, co spotřebuje menší město či větší fabrika. K vyvrtání jednoho vrtu se spotřebuje celkem 3,8 až 19 milionů litrů. V celé Pensylvánii těžaři spotřebují téměř 230 milionů litrů vody denně, zatímco domácnosti spotřebují asi 59 miliard litrů, necelých 64 miliard spotřebuje průmysl a něco přes 22 miliard výroba elektřiny. (Ridley, str. 22). Tam ale porovnání nekončí. Fracking, ať už má jakoukoli spotřebu, je asi za měsíc hotový.
Má to jeden háček. Voda použitá při tomto tlakovém rozrušování je pak kontaminovaná. Dá se recyklovat a vyčistit? Z vody pumpované do vrtu se k povrchu záhy vrací asi třetina. Jay Ewing z firmy Devon Energy se chlubí, že z této vody (flow-back water) dokáží recyklovat 90 až 100 %. Pomáhá k tomu mobilní evaporátor, který jedy odpaří a zachytí hned u vrtu. Zbude jen destilovaná voda.
Poté však po celou dobu existence vrtu může z hlubin země nějaká přírodní voda vyvěrat. Není ovšem pitná, mívá vysoký obsah rozpuštěných solí, může být radioaktivní od hornin atd. V tomto případu navíc obsahuje i něco chemikálií z těžby. Říká se jí „produced water“ a zpravidla se napumpuje zpátky dolů, odkud přišla.
The Future of Water Recycling.Basin Oil&Gas. July 2008
Gas Drilling Company Recycling “Fracking” Water.CBS 13.října 2011
Taking a Proactive Approachto Water Recycling in the Barnett Shale (2008)
Zásah do krajiny
Obrovská vrtná věž, která vypadá jako malá Eiffelovka, je podle fotografií dokumentujících těžbu plynu z břidlic typickou rekvizitou. Je v tom ale háček. Toto monstrum je na staveništi jen asi měsíc, než se vrt dokončí. To samé se týká i hejna ošklivých maringotek okolo, ty také po dokončení konstrukce vrtu zmizí. Firma by ale měla přispět do rozpočtu na budování a opravy silnic, protože zvýšení provozu těžkých nákladních aut se na ty v okolí jistě podepíše.
FAQ firmy Chief Oil&Gas: Vrtání od začátku do konce trvá 18-25 dnů. Poté je nutno provést „fracking“, aby se břidlice rozpraskaly a začal se z nich uvolňovat plyn. Ten se pak potrubím napojeným na vrt dopraví na trh. Celý proces od vrtání až k zákazníkovi může trvat 3 – 4 měsíce. Po skončení vrtání na povrchu zůstane jen tzv. „vánoční stromeček“ – kousek potrubí s ventily.
Samotná velikost vrtu je jen asi jako dům se zahradou – rozplývají se těžaři. Ale započteme-li i nádrže na odpadní kapalinu, rozloha se nám zvětší. A co když bude vrtů hned několik vedle sebe? Je to zásah do krajiny. Nesouvisí ale s chemikáliemi v těžební kapalině ani s technikou hydraulického štěpení. Stejný vliv na krajinu by měl příchod jakéhokoli průmyslu.
Pro srovnání: Abyste nahradili energii získanou z jednoho vrtu za dobu jeho životnosti, museli byste postavit asi 50 výkonných a tedy i vysokých větrníků (zdroj: Ridley). Co z toho je větším zásahem do krajiny?
Čerpání plynu z jednoho vrtu se odhaduje na 20 až 30 let. Vrt se pak zasype, nádrže zmizí a krajina se vrátí do původního stavu. Jistě to nelze srovnávat s měsíční krajinou při povrchové těžbě uhlí třeba na Mostecku.
Hluk
Hluk v počáteční fázi, než potrubím z vrtu začne proudit plyn, sice není příjemný, ale jde o problém dočasný, na několik měsíců, jako když vedle vašeho domu staví další. Ale lidé z obce DISH si stěžují na stálý hluk od kompresorů, které běží 24 hodin denně. Kompresor nikdy nespí. Jiní pozorovatelé (Ridley) naopak tvrdí, že z hotového vrtu žádný hluk neslyšeli. Jelikož však existují firmy jako eNoiseControl, které nabízejí zvukovou izolaci kompresorů, předpokládám, že nenabízejí izolaci něčeho, co neexistuje. Kdo by to jinak kupoval?
Faktem je, že protihlukové zákony jsou dost benevolentní. Když u vás na paloučku vznikne zdroj hluku o intenzitě cca 30 decibelů, je to v hygienické normě, ale rozhodně není ticho.
(Přehled firem, které nabízejí zvukovou izolaci pro plynaře: compressor sound enclosures. Kompresor lze obklopit izolační kabinou se stěnami 5 – 15 cm silnými s perforovanou vnitřní stranou. Hlučnost se tak sníží).
Toto ovšem nesouvisí přímo s „fracking“, ale s plynovody obecně. Už desítky let krajinu křižují tisíce kilometrů plynovodů a ty musí mít svoje kompresory. Míru hluku a odhlučnění v případě, že jsou v blízkosti lidská obydlí, měl řešit již projekt, aby nedocházelo k zbytečným sporům a problémům.
Povrchové úniky
I kdyby film Gasland nikdy nevznikl, tak jako tak víme, že v každé průmyslové výrobě tu a tam dojde k nehodě, třeba selháním lidského faktoru. Značnou publicitu si získala třeba havárie vrtu v Clearfield County v Pensylvánii 3. června 2010, kdy po 16 hodin odpadní voda s chemikáliemi stříkala do vzduchu. Uniklo asi 133 000 litrů. Naštěstí včasný zásah zabránil znečištění podzemních vod. Tentokrát.
Na druhou stranu, Josh Fox neprávem obvinil plynaře z otrávení ryb v řece Dunkard Creek v Pensylvánii. Zpráva americké obdoby ministerstva životního prostředí (EPA) z roku 2009 říká něco jiného. Řeku kontaminovala nedaleká těžba uhlí firmy Consol Energy, která svou vinu uznala. (odkazy 1, 2).
Spills and leaks Associated with Shale Gas Development. New York State Water Resources Institute. Cornell University 26.dubna 2011)
Nebo se podívejme na případ Nelson Water Well v coloradském okresu Logan County. Šetření v roce 2009 potvrdilo zhoršení kvality vody. Na příčině ale nebyl ani metan ani fracking, nýbrž úniky z nedaleké nádrže, kde se skladuje použitá odpadní voda (produced water) z těžby v letech 1954-1998. Nesouvisí tedy se současným boomem těžby metodou hydraulického štěpení (fracking) a není vinou současného provozovatele těžby. Ten přesto souhlasil, že nádrže opraví. (FY 2008-2009 report to the Water Quality Control Commission and Water Quality Control Division of the Colorado Department of Public Health and Environment, Ministerstvo životního prostředí, Colorado, str. 18)
Měli bychom si ale z toho vzít poučení. Únikům chemikálií se nelze v průmyslové civilizaci vyhnout. Například únikům z odpadních jímek. Chceme mít takové průmyslové provozy v oblasti významných rezervoárů pitné vody, jako je Polická pánev? Ta má pro svou ochranu dokonce samostatný zákon Nařízení vlády č. 85/1981 Sb.
Přestaneme pumpovat do země chemikálie?
Vyděšená negativní publicitou filmu Gasland, Firma Halliburton koncem roku 2010 představila CleanStim, tj. technickou kapalinu, takže do vrtu by se místo toxických látek pumpovaly látky užívané i v potravinářství. O rok později firma demonstrovala, že to myslí vážně a na tiskové konferenci se zástupce jejího managementu nové kapaliny napil. (M. J. Clark: Halliburton develops food-based fracking fluid, Wyoming Business Report 3. prosince 2010; CleanStim na webu Halliburton; Halliburton Exec Takes Swig of Fracking Fluid. Fox News 23.srpna 2011)
Je tu ale ještě zajímavější řešení. Místo vody se do podzemí dá pumpovat stlačený plyn LPG, jak to popisuje kanadská firma GasFrac Energy Services. Nebyla by zapotřebí žádná voda a tak by se ani nemohla kontaminovat. Veškerý plyn (propan), který se pumpuje dolů, aby rozpraskal horninu, se pak vypumpuje zase zpátky nahoru. Žádný odpad. Přesněji řečeno, dolů jde plyn ve formě gelu smíšeného s pískem, ale v hlubinách se vlivem velkého tlaku změní v páru a sám se vrátí nahoru k povrchu. Nehezké podzemní věci jako slaná voda či radioaktivita zůstávají dole (narozdíl od vodní metody). Firma GasFrac od roku 2008 tuto metodu použila už na 1000 vrtech. Nabízí tak řešení problému s obrovskou spotřebou vody a obsahem jedovatých příměsí ve vodě. (Mat McDermott: Propane Gel Could Eliminate Water Use In Fracking - Satisfy Opponents? Treehugger 7. listopad 2011; Q&A: Inventor of Waterless Fracking on Why His Method Will Be a Game-Changer. InsideClimateNews 14. 11.2011 - dlouhý rozhovor s vynálezcem LPG metody;
New Waterless Fracking Method Avoids Pollution Problems, But Drillers Slow to Embrace It. InsideClimateNews 6.11.2011)
Josh Fox ve svém filmu Gasland leckdy dává přednost uměleckému dojmu před fakty. Těžaři nám zase řeknou jen to, co je dobré pro marketing. Není vůbec snadné složit úplnou pravdivou mozaiku ze střípků faktům a argumentů. Přesto bychom se o to, co nového se chystá za našimi humny, zajímat měli. Než se ale rozhodnete, zda těžaře nadšeně vítat mávátky nebo naopak po nich házet rajčaty, je třeba zvážit všechny informace a důkazy a nepodlehnout nekritickému nadšení ani nekompromisnému odmítání.
Videa vysvětlující metodiku vrtání a získávání zemného plynu z vrstev břidlic uložených 2 – 3 kilometry pod povrchem země.
1. kratší video (2:41 min)
2/ delší video (7:25)
3/ a další možnost (4:42 min)
Autor má stránky www.klimaskeptik.cz