Ochota platit desetitisíce korun za měření koncentrace azbestu ve třídách a následně milióny za sanaci těchto tříd vypadá velmi logicky. Vychází z konceptu předběžné opatrnosti a z představy, že udělat něco je spojeno s menším rizikem, než neudělat nic.
Takže rodič, který se pudově bojí o své dítě, ochotně zaplatí ze svých daní zisk měřícím a sanačním firmám, jakož i médiím, které o katastrofické situaci nezištně informují, případně bude v okrese s největší nehodovostí ve státě vozit své dítě po rozbitých silnicích, na jejichž opravu nejsou peníze, o několik kilometrů dál do školy. To vše bude dělat s pocitem, že redukce zdravotních rizik, jimž je vystaveno jeho dítě, stojí za jakékoli peníze. Uvážlivý rodič se možná pokusí zjistit, o jak velké riziko se skutečně jedná.
Podle internetových stránek www.deník.cz bylo v jednotlivých třídách příbramských škol naměřeno zhruba 1000 až 5000 azbestových vláken na metr krychlový vzduchu. S využitím metodiky EPA (Americká agentura pro ochranu životního prostředí) se riziko vzniku rakoviny související s inhalací azbestových vláken dá zhruba odhadnout podle vztahu
ECLR = EPC*TWF*IUR
Kde ECLR je přírůstek počtu onemocnění rakovinou v důsledku inhalace azbestu, EPC je naměřený počet vláken na centimetr krychlový vzduchu, TWF je časový váhový faktor popisující, jakou část roku je vzduch s azbestem vdechován a IUR je rizikový faktor zohledňující počet let, po které se člověk vyskytuje v zamořeném prostředí a věk prvního kontaktu s azbestem.
Pro výpočet rizika zvolím nejhorší možné varianty všech veličin:
EPC = 5 000 vláken.m-3 tedy 5.10-3 vláken.cm-3
TWF = (počet hodin v zamořeném prostředí za den/24)*(počet dní v zamořeném prostředí za rok/365) = (8/24)*(252/365) = 0,228
IUR - pro počátek expozice v 5-ti letech a při trvání expozice 10 let je odpovídající hodnota IUR = 0,070 (toto číslo udává počet případů rakovin, které vzniknou v důsledku vdechování vzduchu s koncentrací 1 vlákno.cm-3 za 10 let)
Tedy
ECLR = 5.10-3*0,228*0,07 = 8.10-5
Vypočtená hodnota nám tedy říká, že během 10 let studia v nejvíce zamořené učebně přibude zhruba 0,8 případu rakoviny na 10 000 žáků.
Za modelové zařízené postižené nadlimitním výskytem azbestu mohu zvolit např. základní školu Pod Svatou Horou v Příbrami. Tuto školu navštěvuje podle její výroční zprávy z roku 2010 520 studentů ročně, tedy 5 200 studentů za 10 let. Předpokládaný počet případů nemocných rakovinou, kteří na této škole onemocní navíc v důsledku inhalace azbestu, bude tedy zhruba 0,4 případů za 10 let. Přemýšlel jsem s jakým relevantním číslem toto riziko srovnat. Napadlo mě např. toto – podle údajů ČSÚ byl zhoubný nádor příčinou 26 % všech úmrtí, k nimž došlo v 1. - 3. čtvrtletí roku 2011.
Výše uvedená rovnice ovšem nezohledňuje riziko speciálně ohrožených populací. Podle práce Beska T a kol. (Sozial und Preventivmedizine (2006) 51(2),110-116.) shrnující výsledky programu WHO GYTS je mezi žáky v 7. až 9. třídách zhruba 1,5 až 4,5 % těžkých kuřáků, kouřících více než 10 cigaret denně. Podle Lottiho a kol. ( Clinical Toxicology 2010) 48, 485–496) lze na základě výsledků mnoha epidemiologických studií učinit závěr, že souběžná expozice tabákovému kouři a azbestu má silnější než aditivní a slabší než multiplikativní efekt. Jinými slovy společné účinky obou expozic jsou o něco málo silnější, než když je člověk vystaven každému efektu zvlášť. Výsledný efekt pak výrazně závisí na typu azbestového vlákna – chrysotyl je v tomto kontextu mnohem nebezpečnější než amfibol. V daném kontextu je jistě prevence kouření vedená osvícenými rodiči strachujícími se o zdraví svých potomků, mnohem efektivnějším opatřením, než změna školy.
Další více ohroženou populací jsou samozřejmě déle sloužící učitelé – pro ty by bylo nutné ve výpočtu použít odpovídající hodnotu IUR. O tyto lidi se ovšem strachovat nemusíme. Ti totiž vyfasovali kýbl a hadřík a zdraví si tuží při otírání zamořených učebních pomůcek….