Pokud by Rákosníček hledal na tělesech Sluneční soustavy atmosféru hustou skoro tak, že by se dala krájet, určitě by neměl vynechat Titan, naprosto snový měsíc planety Saturn. Titan je s průměrem 5150 km druhý největší měsíc našeho hvězdného systému, těsně po Jupiterově Ganymedu. Shodou okolností je větší než rozpálená planeta Merkur, zároveň má ale několikanásobně nižší hustotu. Rákosníček by se tu cítil skoro jako doma, krémově zbarvený Titan má totiž opravdu hustou atmosféru, převážně z dusíku a metanu, jejíž tlak při povrchu je oproti pozemské atmosféře o cca 60 procent vyšší.
Snílci říkají, že na Titanu by lidé mohli poletovat s mechanickými křídly, je tu totiž asi vůbec nejlepší prostředí k létání ve Sluneční soustavě. Je to prostě magický svět, přetékající organickými látkami, který intenzivně svádí ke kosmickým cestám. Podle mnohých nejzajímavější cíl planetárního výzkumu široko daleko. Právě teď se rodí koncepty rozličných misí robotických sond k Titanu, z nichž se snad některé dočkají realizace - doufejme, že už ve 20tých letech tohoto podivného století.
Třeba to bude mise AVIATR (Aerial Vehicle for In-situ and Airborne Titan Reconnaissance), kterou v časopise Experimental Astronomy nedávno popsal Jason Barnes z University of Idaho s početným týmem spolupracovníků. Pokud se tahle představa prosadí, tak bude AVIATR tvořit kosmická loď (Space Vehicle), sestupový modul (Entry Vehicle) a pak vlastní letadlo do atmosféry Titanu (Air Vehicle). Se lstivým využitím gravitace planet by se AVIATR měl za 7,5 pozemských let dostat k Titanu, kde by pak letadlo projektu AVIATR pracovalo minimálně jeden pozemský rok. Pokud se mise uskuteční, tak bude 120ti kilový stroj naditý přístroji detailně zkoumat povrch Titanu a také jeho lákavou atmosféru. Ohledně Titanu se uvažuje například i o robotických balonech, AVIATR by ale oproti nim nejspíš dovolil operátorům víc. Měl by být schopen létat ve výšce 3,5 až 14 km, kdekoliv nad povrchem zajímavého měsíce. Čekají tam na něj podivuhodná uhlovodíková jezera a moře, pláně plné balvanů, pohyblivé duny a kdoví co ještě.
| Porovnání letadla projektu AVIATR s nadzvukovým cvičným letounem Northrop T-38 Talon. Kredit: NASA/Keri Bean/Mike Malaska. |
Titan vlevo dole. Kredit: NASA, Wikimedia Commons. |
Autoři konceptu počítají, že letadlo AVIATR, bude pohánět tlačná vrtule, živená dvěma radioizotopovými termoelektrickými generátory nové generace ASRG, které spotřebují oproti dosavadním RTG menší množství radioaktivního plutonia 238Pu. V atmosféře Titanu není zrovna moc slunečního záření, takže si tu naši roboti musí vystačit s vlastními zdroji energie. Titan a tudíž ani AVIATR se bohužel nedostali mezi priority NASA pro příští desetiletí a nezbývá než doufat, že na ně přijde řada příště, tedy někdy po roce 2020. Jestliže se pak najde dostatek vůle a volných 715 milionů dolarů, mohl by AVIATR anebo podobný průzkumný robot vklouznout do husté atmosféry Titanu ještě za života dnešní dospělé generace.
Prameny:
Universe Today 2.1. 2012, Experimental Astronomy online 20.12. 2011, Wikipedia (Titan, Aerobot)