Bývalý vicepresident USA Al Gore se svého času vyjádřil, že sledovat v televizi zprávy o nárůstu přírodních katastrof je jako „procházka Zjevením Sv. Jana“ (It is not uncommon for the nightly newscast to resemble a nature hike through the Book of Revelation). To je část Bible, poslední kniha Nového zákona, která líčí Apokalypsu, zánik světa.
(zdroj: Al Gore: Climate of Denial. Rolling Stone 22. červen 2011)
Co říká Římský klub?
K takovému názoru se přiklání i Římský klub. Tato organizace v roce 1972 vydala "Meze růstu", alarmistickou vizi, podle níž se v průběhu pár desítek let měly vyčerpat suroviny, zejména ropa (již v roce 1992), což způsobí kolaps civilizace.
V říjnu 2008 zakladatel budapešťské pobočky Římského klubu, Ervin Laszlo, vydal dokument „State of Global Emergency“ (Stav globální nouze), který se dodnes skví na hlavní stránce klubového webu. Zde se píše: „Zrychlující se kritické trendy a jejich nebezpečná souhra naznačují, že časové okno, kdy ještě máme čas vyváznout ze současné globální krize a nastolit více mírový a trvale udržitelný svět pravděpodobně nepotrvá více než čtyři až pět let od konce roku 2008. To je blízko mayskému proroctví, že v roce 2012 dojde ke konci světa, jak ho známe. Období kolem konce roku 2012 bude turbulentní z mnoha důvodů… Dle esoterických tradicí konec roku 2012 přinese konec světa, jak ho známe, avšak optimističtější interpretace říkají, že místo starého světa se zrodí svět nový… Ač většina lidí tohoto světa si dosud nepřipouští možnost světového kolapsu, miliony přemýšlivých lidí a skupin aktivně řeší tyto kolektivní hrozby už dlouhá léta.“
(Zdroj: State of Global Emergency. Club of Budapest. 2008)
Své pobočky má Římský klub v Madridu, Budapešti i jinde. K členům Římského klubu a jeho poboček patří známí a vlivní lidé, mezi nimiž jsou například Maurice Strong, Michail Gorbačov, Bill Clinton, Kofi Annan, Jacques Delors, Dalajláma, Barbara Marx Hubbardová a byl i Václav Havel.
Munich Re
Klimatický panel OSN by měl tyto mýty vyvracet, bohužel to často nečiní. Naopak. Ve své Třetí zprávě z roku 2001, v kapitole 8.2.1 Druhé pracovní skupiny IPCC citovala nikoli recenzovanou vědeckou studii, ale ročenku pojišťovny Munich Re (zdroj: Munich Re, 2000: Topics - Annual Review of Natural Disasters 1999. Munich Reinsurance Group, Munich, Germany, 46 pp.). Z ní převzatého grafu to vypadá, že katastrof prudce přibývá (viz obr. vpravo).
V textu IPCC jen mlhavě píše: „Významná část tohoto trendu má vztah k socioekonomickým faktorům, další část může být vysvětlena klimatickými faktory.“ (An important part of this trend is related to socioeconomic factors; another part may be explained by climatic factors)
V textu se ani jednou nevyskytuje pojem „normalizace“, ačkoliv pojistné škody je třeba normalizovat, tj. upravit zkreslení způsobené nárůstem populace, růstem příjmů, inflací atd.
Zavádějící tvrzení pojišťovny Munich Re tehdy v různých médiích prezentoval její představitel pan Gerhard Bertz, vedoucí výzkumu této instituce. Jeho výroky u nás šířily HN v článku „Přírodních katastrof přibývá, škody rostou, na vině jsou lidé“; HN 1. 10. 2004
Obdobně druhá největší zajišťovna, Swiss Re, varuje: "Oteplování atmosféry se projeví větším počtem katastrof, jako jsou hurikány, tajfuny, silné bouře a přívalové deště." Tímto tvrzením se odborníci z oboru zajišťoven jednoznačně postavili na stranu těch, kdo varují před důsledky takzvaného skleníkového efektu, tedy i oteplování atmosféry.
Muir Wood
Ve své Čtvrté zprávě z roku 2007, v Druhé pracovní skupině klimatický panel OSN má kapitolu o přírodních katastrofách „Disasters and Hazards“. V ní je jen jeden jediný graf. Respektive odkaz na graf SM 1.1 (obrázek vpravo) ze sekce „Supplementary Material“.
Přestože veškerá ostatní odborná literatura říká, že katastrofy rostoucí trend nevykazují – a IPCC to zmiňuje, přesto si k otištění vybrali graf, podle něhož to vypadá, jako by růst teplot koreloval s nárůstem katastrof. Odkud ten graf vzali, není jasné, protože nikde jinde publikován nebyl.
Nejde přitom ani o peer-reviewed recenzovanou literaturu. Šlo o rozpracovanou nepublikovanou a nedokončenou práci, jejíž předběžné výsledky autor, Muir-Wood přednesl na workshopu v roce 2006. IPCC po tom ale přesto skočila, aby podpořila názor o negativním vlivu oteplování.
Postup IPCC v tomto případě kritizoval přední odborník na hurikány a katastrofy, Roger Pielke (např. zde). Na aféru kritickým článkem upozornily i Sunday Times (Jonathan Leake: UN wrongly linked global warming to natural disasters. The Times 24. ledna 2010 ).
Co tedy nakonec říká Muir Wood?
V ukončené a recenzované verzi svého článku Muir Wood však již uvádí, že žádný relevantní rostoucí trend přírodních katastrof neobjevil: „Nenalezli jsme dostatečné důkazy, podle kterých bychom mohli tvrdit, že existuje statistický vztah mezi nárůstem globálních teplot a normalizovanými škodami zaviněnými přírodními katastrofami“ (We find insufficient evidence to claim a statistical relationship between global temperature increase and normalized catastrophe losses).
Škody způsobené přírodními katastrofami narůstají proto, že je více lidí, tj. je více domů a lidé jsou bohatší. Proč jsou škody vyšší, když v roce 2000 zasáhne obec hurikán téže síly jako před sto lety? Protože prarodiče případně i rodiče našich prarodičů neměli v garáži auto za půl milionu nebo doma počítač, televizi a playstation. A lidí i domů bylo méně.
Nemluvě o propastném rozdílu v počtu médií a jejich možnostech šířit informace. Předbíhají se v nabízení zpráv o všech katastrofách třeba z druhého konce světa, o nichž by se před desítkami let lidé vůbec nedoslechli.
|
Muir Wood: Škody způsobené povodněmi v Evropě za 50 let nevykazují vzestupný trend. Pokud provedete normalizaci a opravíte zkreslení způsobené růstem populace, růstem bohatství, inflací atd. Zdroj: Stuart Miller, Robert Muir-Wood, Auguste Boissonnade: An exploration of trends in normalized weather-related catastrophe losses. In: Climate Extremes and Society, Cambridge University Press 2008 | |
|
Muir Wood ukazuje vývoj normalizovaných pojistných škod u různých druhů přírodních katastrof, jako jsou povodně, požáry, zemětřesení či hurikány. Žádný trend nenašel. Výkyv v roce 2005 zavinil hurikán Katrina. To ovšem nebyl nejsilnější hurikán 20. století. Nejsilnější byl hurikán z Miami v roce 1926 Zdroj: Stuart Miller, Robert Muir-Wood, Auguste Boissonnade: An exploration of trends in normalized weather-related catastrophe losses. In: Climate Extremes and Society, Cambridge University Press 2008 |
Hurikány
Al Gore ve svém filmu „Nepohodlná pravda“ naznačoval, že silný hurikán Katrina byl důsledkem lidmi způsobeného rozvratu klimatu. „Když se oceány oteplí, samozřejmě to vede k silnějším bouřím,“ tvrdil (zdroj). Britský nejvyšší soud v případě Dimmock v roce 2007 však rozhodl, že podle současného stavu vědeckého poznání nelze hurikán Katrina dávat za vinu zvýšení teplot. Je-li ve školách film promítán, studenti na tuto pro Al Gora nepříjemnou pravdu musejí být upozorněni.
Úsměv vzbudila i obálka k Al Gorově knize „Our Choice“, na níž byla zobrazena planeta doslova pokryta hurikány. Nešlo ale o realitu, nýbrž o sci-fi fotomontáž:
Z Al Gorovy knihy „Naše volba“. Jak poznáte, že je to jen fikce z fotoshopu? Protože na severní polokouli se vlivem Coriolisovy síly hurikány točí proti směru hodinových ručiček. Čili ten hurikán, který vidíte u Floridy, je tajfun překopírovaný odněkud z jižní polokoule (zdroj).
|
Pielke: Škody způsobené hurikány vzrostly. Protože je více lidí, je více domů, více aut atd. (zdroj: Roger A .Pielke Jr. et al.: Normalized Hurricane Damages in the United States 1900 – 2005. Natural Hazards Review, Feb. 2008) | |
| Pokud ale provedete normalizaci, tj. korigujete zkreslení způsobené inflací, růstem populace atd., zjistíte, že nejsilnější nebyl hurikán Katrina, ale hurikán na Miami v roce 1926. (zdroj: Roger A .Pielke Jr. et al.: Normalized Hurricane Damages in the United States 1900 – 2005. Natural Hazards Review, Feb. 2008) |
Tuto Pielkeho studii alarmisté neviděli rádi. V Climategate korespondenci klimatolog klimatického panelu OSN, Phil Jones naříká: „Zřejmě budeme nuceni tuto studii /v příští zprávě IPCC/ citovat.“ Kevin Trenberth odpovídá: „Nevím, proč bychom Pielkeho studii měli citovat. Ještě nevyšla. A je velmi politická, je to jen jeho názor.“
Médiím Trenberth řekl: „Myslím, že Roger Pielke Jr. vliv měnícího se klimatu vážně podceňuje. Myslím, že by svůj článek měl stáhnout. Je to brak.“ (zdroj: Andrew Bolt. Climategate 2:0: not peer review, but mates’ rates. Herald Sun, 29.listopad 2011)
Když se však objevily zprávy o jakémsi japonském článku, který nárůst počtu a intenzity hurikánů prý potvrzuje, alarmisté měli radost. Tady jim nevadilo, že článek ještě není v tisku a toužili ho do zprávy IPCC zařadit:
Jones (mail 0170): „Kevine, zdá se, že tenhle potenciální článek Nature by stál za citování, pokud řekne, že globální oteplování má vliv na hurikány.“
Jones (mail 0714): „Je zásadně důležité, abychom do IPCC dostali lidi, které známe, a kterým věříme – to jsem myslel tou poznámkou o pracovní skupině pro hurikány.“
(Viz také český preklad Climategate)
Tehdy představitelé IPCC (konkrétně znovu pan Trenberth) tvrdili médiím, že existuje rostoucí trend u hurikánů. V roce 2005 na protest proti takovým nepodloženým tvrzením z IPCC vystoupil Christopher Landsea. Je to přední odborník na hurikány, spoluautor studií s Rogerem Pielkem a spolupracovník Williama Graye, který vynalezl metodu sezonních předpovědí hurikánů. Gray je asi nejslavnější odborník na hurikány na světě. Ani on zhoršování hurikánů nevidí.
Odkazy: 1/Chris Landsea resignation letter. 17 January 2005
2/ Kathy A. Svitil: Discover Dialogue - Meteorologist William Gray. Discover Magazine 9 September 2005
CRED
V roce 1973 byla v Bruselu založena instituce zvaná CRED (Centre for Research on the Epidemiology of Disasters), která má počet sledování katastrof v popisu práce. Následující graf pochází z jejich stránek :
Přestože populace ve 20. století stoupla, počet obět přírodních katastrof klesl
A co nedávno uplynulý rok?
Pojišťovna Munich Re hlásí, že za škody způsobené v roce 2011 přírodními katastrofami musí vyplatit rekordních 105 miliard dolarů. To je o 4 miliardy více než předchozí rekord z roku 2005, kdy New Orleans postihl hurikán Katrina. Polovinu z těchto škod za rok 2011 však má na svědomí nikoli počasí, ale zemětřesení. Přesněji japonské zemětřesení s následnou tsunami stálo pojišťovnu 40 miliard dolarů a zemětřesení na Novém Zélandu stálo 13 miliard (zdroj: Tom Nicolson: 2011 was "Disaster" for Insurance Companies. International Business Times; 4. ledna 2011)
Pokud ovšem započteme i nepojištěné škody, čísla jsou vyšší. Rekord z roku 2005 (škody za 220 miliard USD) byly překročeny. V roce 2011 jen samotné zemětřesení v Japonsku přivodilo celkové ekonomické škody za 210 miliard USD. Celkové škody za rok 2011 dosáhly 380 miliard USD (zdroj: 2011 insured losses at USD 105 billion. DisasterSafety.org. 1. 1. 2011).
Tyto škody ale nejsou normalizované, když tedy čísla jen přímo srovnáme se škodami z 20. století, dostaneme do velké míry zavádějící výsledek. Příkladem potřebnosti normalizace dat jsou dvě velmi silná, ne tak dávná zemětřesení následována tsunami. To loňské v Japonsku bylo z hlediska síly (celkové uvolněné energie) o něco slabší a přišlo při něm o život asi desetinásobně méně lidí, než při zemětřesení koncem roku 2004 s epicentrem u pobřeží indonéského ostrova Sumatra. Co se však vyčíslitelných materiálních škod týká, je jasné, proč japonské zemětřesení je pro pojišťovny děsivější, než to indonéské. Finance nejsou objektivním měřítkem přírodních katastrof.
Pokud máte obavy z jednoho z dalších „konců světa“ v závěru roku 2012 a mediální zprávy o nárůst přírodních katastrof vás v tomto přesvědčení utvrzují, zachovejte klid. Ať už se otepluje nebo ne, ať už za to může člověk nebo příroda, katastrof nepřibývá ani nejsou intenzivnější. Znamení apokalypsy, o kterých se tolik mluví, jsou pouze artefaktem nezvládnuté statistiky.
Další informace též na blogu autora: V. Kremlík „Za zemětřesení prý může globální oteplování?“
a na jeho stránkách www.klimaskeptik.cz: Nepropadejte panice!