Mýdlová pěna je vhodné prostředí pro patogeny a když pravidelně nečistíte sprchový závěs, zaděláváte si na problém. Umělohmotné koupelnové plachty jsou zaplaveny přívalem bakterií, které mohou být příčinou vážné infekce, tvrdí to Norman Pace, mikrobiolog z University of Colorado ve městě Boulder.
Mikrobiolog Norman Pace, University of Colorado
Pace už dlouho studuje komunity mikrobů, které kolem nás žijí. Jednoho dne ho napadlo podívat se na mýdlový film, který pokrýval závěs jeho sprchy. Kousíček mýdlové špíny seškrábnul a dal na podložní sklíčko. Když se podíval mikroskopem, žasnul. Na sklíčku to překypovalo životem a tetelilo se nespočtem bakterií.
Aby zjistil, jak jsou tito bacili nebezpeční, pověřil Pace postgraduální studentku Ulriku Theissenovou, aby sebrala vzorky z několika dalších sprchových závěsů. Kromě prvního vzorku ze sprchy doktora Pace získala Ulrika vzorky z dalších tří sprch svých známých v Boulder. Poslední vzorek byl z Berkeley v Kalifornii.
Rozbor DNA bakterií ukázal, že 80% z nich náleželo k jedné ze dvou skupin: sfingomonady a metylobakterie. Obě skupiny obsahují druhy, které jsou příležitostnými patogeny. Schopné vyvolat infekci v místech poranění, nebo u nemocných lidí, případně u těch, které mají z nějakých důvodů, ať již imunosupresivními léky, nebo osoby z jiných důvodů oslabeným imunitním systémem.
„Pokaždé, když si dáváte sprchu, jste zaplaveni aerosolem s bakteriemi“, prohlásil Pace v Seatlu kde jednala Americká asociace pro rozvoj vědy. A pokračoval: „Ve většině případů se nic neděje, ale pokud máte neošetřené oděrky nebo zranění a nebo je váš obranný systém oslaben, zahráváte si s ohněm“.
Závěr studia koupelnových nečistot vyplývá následovně - bakteriím se na závěsech tak dobře daří zřejmě proto, že se živí těkavými organickými látkami uvolňovanými z lidskýi těly. Nikoli zbytky mýdla, jak se původně myslelo. „Když zakašlete, říhnete si a nebo prdnete, uvolníte dostatek organických chemikálií pro spokojený život zmíněných bakterií. Také chemikálie, které se přidávají do umělé hmoty ze kterých jsou závěsy zhotoveny, aby byly měkké (nazývají plasticizéry) jsou možným krmivem pro tyto bakterie.“ Vysvětluje Pace a dodává :
„Zásadně jsem změnil nyní své chování. Sprchu sice používám dál, ale spodní cípy závěsů si vyrdnu pokaždé po několika týdnech sprchování.
Ale pozor, sprchové závěsy nemusí být tím nějvětším nebezpečím se kterým se při očistě můžeme v koupelnách střetnout. Další studie ukázaly, že vzduch těsně nad hladinou při obvyklém koupání, je rovněž plný bakterií a to dokonce těch, které způsobují plicní infekce.
Doktor Pace prohlašuje: „Nyní by mne do veřejných lázní už nikdo nedostal“.
Dovětek
Na téma nebezpečné sprchování a koupání jednali Američané v Sietlu na letošním únorovém prestižním zasedání American Association for the Advancement of Science. Autor studie Dr. Pace je možná přesvědčen o originálnosti svých závěrů a ani netuší, že my Evropané jme dospěli k obdobným závěrům už v 18. století za krále Ludvíka XIV.
V 18. století přetrvává negativní postoj k hygieně. Lidé se báli moru a k vodě, která je živná půda pro nakažlivé nemoci, neměli příliš důvěry. Stačilo ve vodě smočit konečky prstů na rukou a na nohou. K mytí se používala umyvadla ne větší než jídelní mísa. Obličej si lidé nemyli vodou, ale otírali si jej bílým plátýnkem, mastné vlasy zakrývali parukami. Raději než vodou, kterou se přenášely nemoci, se omývali alkoholem, vínem a mlékem. Král Ludvík XIV si po ránu pouze otřel ruce pálenkou. Velmi žádaným zbožím se stal parfém, oblíbené byly vůně pomerančových květů, hnijících jablek, hřebíček a skořice. Místo mytí obličeje se používal ve značném množství pudr, často byla vrstva pudru silná až 1 mm.