Situace v elektrárně
V prvním reaktoru už pracuje systém pro kontrolu atmosféry v primárním kontejnmentu. O jeho spuštění u druhého bloku jsme psali už v minulém článku. Umožňuje kontrolovat přítomnost různých radioaktivních prvků, ale také nebezpečného vodíku, a lze díky němu efektivně regulovat doplňování dusíku, který zabraňuje vzniku nebezpečné výbušné směsi vodíku a kyslíku. Dusík už se daří spolehlivě vhánět do primárního kontejnmentu a tlakové reaktorové nádoby u všech tří poškozených reaktorů. Zároveň se pomocí tohoto systému daří snížit úniky radioaktivity z primárních kontejnmentů.
Teploty reaktorové nádoby jsou u prvního bloku pod 30 oC a u druhého a třetího bloku pak mezi 50 a 60 oC. Už více než dva měsíce se tak daří mít tyto teploty pod sto stupni. Teploty čtyř bazénů s vyhořelým palivem jsou mezi 10 a 20 oC. K těmto velmi nízkým teplotám přispívají i nízké zimní teploty venku. Díky tomu se už produkuje zanedbatelné množství páry a je tím omezen i únik radioaktivních látek z reaktorových budov. Únik radioaktivity z jaderné elektrárny na začátku prosince se tak odhadoval na méně než 60 MBq za hodinu (hlavně cesium 137 a 134) a dávka způsobovaná těmito úniky na hranici elektrárny tak je menší než 0,1 mSv ročně.
To vše umožnilo 16. prosince premiérovi Jošihiku Nodovi vyhlásit dosažení studeného odstavení tří zničených reaktorů ve Fukušimě I, což bylo základní podmínkou pro umožnění otevření zakázané zóny.
Zlepšuje se situace i u pátého a šestého reaktoru, které přežily i díky tomu, že jsou umístěny o trochu výše nad mořem a jeden dieselagregát u nich přežil. Postupně mizí voda, která natekla při cunami do jejich turbínových hal a je průběžně odčerpávána a čištěna. U pátého bloku se již zprovoznily pumpy mořské vody a systém odvodu tepla do moře.
V rámci rekonstrukce celého areálu se nyní provedla kontrola budov sloužících jako skladiště pevného nízkoaktivního materiálu. Ten je v sudech. Zjistilo se, že během zemětřesení a cunami došlo sice k převrácení několika sudů, ale při prohlídce budov a obsahu skladů se nenašla vážnější poškození. Uvnitř skladů je nižší nebo stejná radiace jako v jejich okolí. V průběhu následujících týdnů se předpokládá uklizení a zprovoznění těchto skladů. Průběžně je třeba stavět i další sklady pro různé radioaktivní odpady. Jedním z nich je i nově vybudovaný přechodný sklad pro „věže pro adsorpci cesia“, kterých se při čištění velkého objemu radioaktivní vody spotřebuje velké množství.
Stále náročné je i vodní hospodářství v elektrárně. V minulém článku se psalo o úvahách vypouštět vyčištěnou a dekontaminovanou vodu, která se hromadí, do moře. Její radioaktivita by byla pod ekologickými limity, přesto hlavně z psychologických důvodů by to znamenalo problém. Proto padlo rozhodnutí prozatím k takovému vypouštění nepřistoupit. Pracovníci v elektrárně se budou snažit snížit přitékání podzemní vody do suterénních prostor a omezit i další zdroje vody. Stejně tak dojde k navýšení skladovací kapacity dekontaminované vody. V areálu je řada kilometrů různých potrubí vedoucí vodu a velké množství zařízení, která ji dekontaminují a upravují, i bazénů a nádrží, kde se skladuje. Nelze se tak úplně vyhnout únikům této vody a celý systém je třeba neustále hlídat.
Otázka viny
U minulého článku se v diskuzi objevila otázka zodpovědnosti za havárii ve Fukušimě a zda se jí dalo zabránit. Je jasné, že ochrana proti cunami se v elektrárně podcenila a s tak velkou vlnou cunami se nepočítalo. Zároveň se dnes ví, jaká opatření se měla udělat a ty se nyní uplatňují i u dalších elektráren. Již před více lety upozorňovala Mezinárodní atomová agentura, že by bylo llépe, aby dozor nad jadernou bezpečností nespadal pod ministerstvo průmyslu, které je zároveň zodpovědné za rozvoj jaderné energetiky. Je otázkou, zda by se něčeho dosáhlo, kdyby mezinárodní organizace tlačila intenzivněji na změny kompetencí v této oblasti v Japonsku. Problém je, že Japonsko hodně lpí na tradicích a každá změna je podmíněna vysokou mírou vnitřního konsensu. Možná by v tomto případě tlak zvně byl dokonce kontraproduktivní. Není také jisté, zda by změna struktury dozorového orgánu pro jadernou bezpečnost situaci ve Fukušimě před zemětřesením změnila. Opatření ve Fukušimě odpovídala podle všeho zákonným předpisům a splňovala předepsané parametry. Existovala sice doporučení, že by se některá opatření proti zemětřesení a cunami měla zvýšit, ale je otázka jestli by i případné jejich uskutečnění situaci při cunami změnilo.
Je pravda, že v roce 2008 se začalo TEPCO zabývat možností vzniku cunami, které by bylo vyšší, než vlnolamy ve Fukušimě I. Diskutabilní je však, k jakým opatřením by došlo, kdyby společnost takové informace vzala v úvahu a reagovala rychle. Dovolil bych si ocitovat krátký úryvek z Wikipedie popisující velké zemětřesení z března 2011: „Stejně jako u zemětřesení v roce 2004, největší škody a ztráty na lidských životech způsobilo cunami a to i přesto, že Japonsko bylo proti úderu silného cunami dobře připraveno. Bohužel velikost vln přesáhla veškerá očekávání. Celé pobřeží Japonska je lemováno až 10 m vysokými vlnolamy, které se proti úderu vln cunami vždy osvědčily. Tentokrát byla vlna na několika místech dvojnásobně vyšší, než ochranné valy.“ I kdyby se u Fukušimy vlnolam jako opatření proti cunami zvětšil, nebylo by to zřejmě na větší výšku než 10 m. Vlna cunami měla ale výšku okolo 14 m a desetimetrový vlnolam by ji nezastavil. Pravděpodobně by tedy vše proběhlo velice podobně. Tak velké zemětřesení a cunami nečekalo nejen TEPCO, ale většina Japonska. Vždyť japonské zábrany proti cunami u měst se dávaly ve světě za vzor. I kvůli nedostatečnosti těchto opatření, na které obyvatelé spoléhali, bylo tolik obětí. Je jasné, že hodnocení odpovědnosti je dost subjektivní a úvahy, co by bylo, kdyby se udělalo něco jinak, se mohou lišit.
Situace v elektrárně těsně po cunami byla popsána v předchozím článku a je jasné, že situace zhruba dvou stovek pracovníků, kteří v té době byli na pracovišti, byla velmi dramatická. Je také jasné, že se dopustili i řady chybných rozhodnutí a že selhávala komunikace. Což je asi při úplném výpadku elektřiny, kdy nefungují ani telefonní a mobilní sítě, docela pochopitelné. Vypnutí havarijního chlazení u prvního reaktoru před příchodem cunami se už zmiňovalo několikrát. Spousta činností, které se dělají normálně pomocí elektronického systému na dálku, se musela dělat manuálně. Například otevírání a zavírání ventilů. I když v některých případech byly k dispozici napájecí baterie, jejich kapacita byla omezená.
Panel odborníků, který zkoumá průběh událostí v prvních dnech havárie, zpovídal okolo 450 lidí. Našel pochybení jak v činnosti vlády, vedení společnosti TEPCO i činnosti pracovníků v elektrárně. Zjistil například, že k vedení elektrárny se nedostala informace o vypojení havarijního systému chlazení u třetího reaktoru v časných ranních hodinách 13. března. Ten vypnuli pracovníci z obav, aby se nevyčerpala používaná baterie. Chtěli jej nahradit hasičskými stříkačkami. To se však nezdařilo, protože díky vypnutí nebylo možné bez elektrického proudu z baterie otevřít příslušný ventil a snížit tlak tak, aby šlo stříkat dovnitř vodu. Restartovat systém havarijního chlazení se nedařilo. Ke vstřikování vody do reaktoru došlo až po sedmi hodinách, kdy se ventil podařilo otevřít pomocí autobaterií. I to přispělo k poškození a tavení aktivní zóny. Vedení o tom bylo informováno až v průběhu událostí. Je ovšem otázkou, zda se dá v takto krizových událostech všem pochybením vyhnout. Šlo totiž o největší přírodní katastrofu v Japonsku za staletí.
Likvidace zničené elektrárny
Podle nových informací o stavu jednotlivých reaktorů v elektrárně se zpřesňují plány na její likvidaci. Další podrobnosti o stavu uvnitř primárního kontejnmentu by se měly získat i průmyslovým endoskopem. Příští měsíc by se s ním mělo začít pracovat u druhého reaktoru. Jde o deset metrů dlouhé zařízení s průměrem pouhých osm milimetrů, které se prostrčí otvorem vyvrtaným v betonu. Pomocí zařízení odolného proti radiaci bude možné prohlédnout vnitřek primárního kontejnmentu a změřit teplotu.
V první třetině prosince byl zveřejněn postup úplné likvidace čtyř reaktorů. Proběhne ve třech etapách a k první dojde mezi dubnem 2012 a březnem 2015. Při ní se připraví podmínky pro odstranění palivových článků ze čtyř bazénů vyhořelého paliva, které jsou u zničených reaktorů. První se začnou odstraňovat ty ze čtvrtého reaktoru. Dále se provede průzkum zdrojů úniku vody z primárních kontejnmentů. V druhé fázi, která má proběhnout v letech 2015 až 2021 bude dokončeno vyklizení bazénů vyhořelého paliva. Kontejnmenty budou opraveny a naplněny vodou, která odstíní radiaci. V této fázi budou vodotěsně odděleny reaktorové budovy a turbínové haly. Tím se zjednoduší i chlazení a vodní hospodářství. Podvodní kamera pak prozkoumá stav poškozených palivových článků a roztaveného paliva jak v reaktoru, tak v primárních kontejnmentech. Zaplnění primárního kontejnmentu a reaktorové nádoby vodou je tou největší výzvou, protože s podobnou operací nejsou zatím zkušenosti a nelze například vycházet ze znalostí získaných při likvidaci reaktoru ve Three Mile Island. Třetí fáze by měla začít v roce 2022 a při ní se budou odstraňovat zbytky roztaveného paliva. Půjde o velmi náročnou, precizní práci ve velmi stísněném prostoru a silné radiaci. Vyhořelé palivo by mělo být zcela odstraněno do 25 let a úplná likvidace všech čtyřech bloků se předpokládá do čtyřiceti let. Vše má být prováděno tak, aby se radioaktivita dostávala mimo areál elektrárny v minimální míře. Přírůstek k dávce na hranicích elektrárny nesmí překračovat jeden milisievert ročně. Hlavní důraz má být kladen na minimalizaci dávky a ohrožení pracovníků elektrárny i obyvatel v okolí.
Dozimetrická situace v okolí elektrárny
Po stabilizaci situace v elektrárně se úsilí koncentruje na dekontaminaci a rekonstrukci zasažených území. Celkově se předpokládá vyčištění 110 tisíc budov v zasažené perfektuře. Začíná se s infrastrukturou, kterou je třeba obnovit před návratem lidí, takže v rámci přípravy a testů se 18. prosince dokončila dekontaminace čtyř budov samosprávy v zakázané zóně, kterou provedlo 900 vojáků. Bylo ustaveno 36 osob, které jsou zodpovědné za postup dekontaminačních prací. Rozběh dekontaminace v plném měřítku se pravděpodobně zpozdí vzhledem k nutnosti dohody s majiteli pozemků a budov o přístupu na jejich majetek. Měla by se plně rozjet v březnu příštího roku.
Finančně bude japonská vláda hradit dekontaminaci ve 102 samosprávných celcích v osmi perfekturách, které mají místa s radiací větší než taková, která vede k roční dávce větší než jeden milisievert. Představitelé těchto oblastí se obávají, že zařazení do vládního financování dekontaminace může ohrozit odbyt zemědělských produktů i odliv turistů. V oblastech, kde je radiace nižší a hodnota roční dávky nepřesáhne hodnotu jednoho milisievertu zase považují za nespravedlivé, že nemohou vládní fondy na dekontaminaci využít.
Hranice pro možnost návratu je stanovena na dávkový příkon, který vede k celkové roční dávce 20 mSv. Ta podle současných poznatků nevede k pozorovatelnému zvýšení zdravotního rizika. Cíl dekontaminace je v prvních dvou letech snížit tuto hladinu nejméně na úroveň, která vede k celoroční dávce 10 mSv. Dalším postupným cílem je úroveň celoroční dávky 5 mSv a dlouhodobým cílem pak úroveň roční dávky 1 mSv. Problémem bude i to, že v řadě případů nepůjde o jednorázovou akci. Pokud se dekontaminované oblasti nacházejí v blízkosti horských lesních terénů, které byly silně zasaženy a jejichž dekontaminace bude značně omezená, bude se radioaktivita při deštích dostávat do již dekontaminovaných obydlených oblastí a bude potřeba provádět opětnou dekontaminaci. Radioaktivita z horských lesních oblastí bude splavována do řek, kam se může dostávat i radioaktivita z dekontaminace obydlených oblastí a rýžových polí. I to je třeba vzít v úvahu a přijmout potřebná opatření.
Japonská vláda vyhlásila předběžný program návratu do zakázané zóny, který by se měl začít uskutečňovat v průběhu prvních tří měsíců nového roku 2012. Zasažená zóna bude rozdělena na tři kategorie území. V místech, kde je radiace taková, že roční dávka nepřekročí více než 20 mSv, se bude snažit vytvořit co nejdříve podmínky pro návrat obyvatel a dále intenzivně podporovat místní úřady při dekontaminaci dané oblasti. Zároveň se podpoří obnovení místního průmyslu a pracovních míst. V oblastech, kde je radiace vyšší a roční dávka by byla mezi 20 a 50 mSv, požádá obyvatele o pokračování evakuace. Zároveň bude na náklady státu probíhat dekontaminace a rekonstrukce, aby se obyvatelé mohli vrátit. Vláda také nejen finančně podpoří obyvatele, jejichž evakuace se protáhne. V oblastech, kde je radiace vyšší a roční dávka by přesáhla 50 mSv, si dekontaminace vyžádá dlouhodobější úsilí. V tomto případě nabídne vláda odkup pozemků a nemovitostí od obyvatel, pokud si to budou přát. Mezi obyvateli panuje obava, že dojde k dalšímu rozdělení místních komunit. Proto se postupy v konkrétních případech budou projednávat s místními samosprávami. Jako jistou předzvěst otevření zakázané zóny lze brát i odvolání osmikilometrové zakázané zóny okolo druhé elektrárny v této perfektuře Fukušima II. I když jde v tomto případě pouze o symbolické gesto, protože tato oblast leží téměř celá na území do vzdálenosti 20 km od elektrárny Fukušima I.
S roztříděním území podle dozimetrické situace a s očekáváním velmi intenzivních dekontaminačních prací souvisí i jednání, která probíhají v těchto dnech mezi ministrem životního prostředí Goshi Hosonem a guvernérem perfektury Fukušima Yuhei Satem. Jedná se o tom, že by se v oblasti Futaba County, respektive jejich osmi samosprávných obvodech včetně Futaba-machi a Okuma-machi, zbudovaly úložiště pro radioaktivní odpad nahromaděný v průběhu dekontaminace. Jedná se o nejvíce zasažená území nejblíže k elektrárně v severozápadním směru od ní, kde se vyskytují místa s radiací, která vede k roční dávce přes 50 mSv. Takže zde v každém případě bude dekontaminace velmi náročná, dlouhodobá a využití těchto území k přechodnému uložení radioaktivního odpadu je asi rozumné řešení. Předpokládá se odkoupení nebo dlouhodobý pronájem potřebných pozemků. Je jasné, že jednání s místními samosprávami a obyvateli bude velmi náročnou a citlivou záležitostí, i když si uvědomují, že bez těchto úložišť není dekontaminace možná. Vláda je rozhodnuta představit co nejatraktivnější nabídku kompenzací a detailní vysvětlení plánovaného postupu.
Sledování dávky a zdravotních dopadů
Je jasné, že u některých míst se bude zvažovat, zda je návrat obyvatel žádoucí a nebo zda nebude lepším řešením poskytnout jim bydlení jinde. Týká se to oblastí, které mají vysokou kontaminaci a nebo byly zničeny cunami. Tato řešení se v daleko větší míře ale týkají oblastí, které s Fukušimou nesouvisejí, například přístavního města Minami Sanriku, které bylo vlnou cunami smeteno. Zničeno bylo 95 % budov a z jeho zhruba 19 000 obyvatel při cunami zahynula celá polovina.
Důležité je sledování zdravotního stavu obyvatel v zasažených oblastech. Úřady perfektury Fukušima uveřejnily výsledky analýzy dávky, kterou obdrželi obyvatelé perfektury v prvních čtyřech měsících po havárii. Těch je dva miliony a podrobněji byla rozebrána data týkající se 1727 obyvatel města Namie, vesnice Iitate a čtvrti v městě Kawamata. O těchto místech ve vzdálenosti mezi 10 až 50 km od elektrárny směrem na severozápad se už psalo vícekrát. Jsou těmi nejpostiženějšími a v současné době jsou evakuované. Odhaduje se, že 1675 lidí (tedy 97 % ) obdrželo méně než 5 mSv, 1084 pak méně než jeden milisievert. Devět lidí dostalo dávku větší než 10 mSv. Pět z nich pracuje v elektrárně a nejvyšší dávka u nich byla 37 mSv. Ze čtyř ostatních obdržel jeden, který opakovaně navštěvoval evakuovanou zónu, dávku 14 mSv. Obecně lze konstatovat, že dávky většiny lidí jsou velmi nízké. V současné době byl také vyhlášen dlouhodobý program sledování děti narozených v perfektuře Fukušima, který bude zajišťovat jejich dozimetrické sledování a studium jejich zdravotního stavu až do věku třináctí let.
V rámci diskuze o vlivu malých radiačních dávek se často cituje nedávná studie, která zkoumala četnost rakoviny a leukémie mezi pracovníky s radioaktivitou. Výzkum zahrnoval 407 391 pracovníků v kontrolovaném pásmu, kteří podléhali dozimetrickému dozoru. Jednalo se o pracovníky z patnácti zemí, kteří nejméně rok pracovali v jaderném průmyslu nebo výzkumu. Šlo o muže i ženy a při analýze se bral v úvahu jejich životní styl a sociální zařazení. Zhruba 6 % lidí ze zkoumané množiny zemřelo. Z toho bylo celkově 6519 úmrtí na rakovinu a 196 na leukémii. Většina studovaných pracovníků obdržela jen velmi malé dávky, takže střední dávka byla 19 mSv. O něco méně než 5 % pracovníků mělo celoživotní dávku vyšší než 100 mSv a většinou se jednalo o případy z dřívější doby. Je třeba zdůraznit, že jde o dávku, která byla mimo dávku z přirozeného pozadí, která mohla být u různých lidí velmi různorodá. V úvahu se brala i velmi dlouhá inkubační doba u rakoviny i leukémie. Ta je několik let, takže u rakoviny se nezapočítala dávka z deseti let, které ji předcházely a nemohly být její příčinou. Leukémie má kratší inkubační dobu, takže se nezapočítávala dávka ze dvou let, které předcházely propuknutí nemoci. Tato známá a lékařsky dobře prokázaná dlouhá inkubační doba dost silně vylučuje spojování různých současných rakovin a leukémií s radiací ve Fukušimě. Počet rakovin a leukémií ve skupině pracovníků s radioaktivitou se srovnával s počtem těchto nemocí v ekvivalentní skupině, která s umělou radioaktivitou nepřichází do styku. Ze získaných dat se analýzou určoval nárůst relativního rizika příslušného onemocnění ERR (Excess relative risk) na jednotku dávky.
Pro rakovinu vyšla hodnota ERR 0,97 na jeden sievert. Přičemž nejistota určovaná hodnotou dvou sigma (pravděpodobnost 95 %, že správná hodnota leží v daném rozmezí) je od 0,14 do 1,95. To znamená, že při dávce 1 Sv se zvýší celoživotní riziko rakoviny o 97 %, tedy zhruba na dvojnásobek. Ovšem správná hodnota může být i jiná a v rámci dvou sigma může být zvýšení i jen o 14 %, ale také na téměř trojnásobek. V rámci tří sigma (která už by měla pokrývat 99,9 %) leží i možnost, že nízké dávky radioaktivity pravděpodobnost vzniku rakoviny nezvyšují. A že ani tři sigma není jistota správného výsledku je vidět i z diskuze okolo hledání higgse na urychlovači LHC. Pro dávku dvacet milisievertů tak z dané studie vychází zvýšení pravděpodobnosti vzniku rakoviny o 2 %, přičemž interval dvou sigma je mezi zvýšením o 0,3 % až 4 %. U leukémií byl počet případů řádově menší a i statistická relevance analýzy je mnohem menší. Pro dávku 20 mSv vychází zvýšení pravděpodobnosti o 4 %, ale rozmezí dvou sigma je velmi široké a leží v něm i možnost snížení počtu leukémií.
Tato studie je v souhlase s předpokladem lineární extrapolace ERR z hodnot pro vysoké dávky, která se používá v současnosti. Zároveň však nevyvrací ani možnost, že vliv nízkých dávek je daleko nižší, jak by třeba mohla naznačovat jiná nová studie. I když ta není epidemiologická a je otázka, jak se pozorovaná intenzivnější regenerace buněk při nízkých radiačních dávkách projeví na výskytu rakoviny. Jistou slabinou popsané epidemiologické studie je, že nebrala v úvahu vliv kouření a přirozeného radiačního pozadí u zkoumané množiny pracovníků. To může vnášet jisté systematické nejistoty a zvětšovat neurčitost v určení zvýšení relativní pravděpodobnosti rakoviny. Je jasné, že při oceňování rizika a nebezpečnosti dávky má velkou důležitost i věk a pohlaví. Větší riziko existuje pro ženy a mladší lidi. V každém případě se jedná o nejrozsáhlejší studií vlivu slabých dávek radioaktivity na zvýšení zdravotních rizik. A i ona potvrzuje jen velmi malý a statisticky velmi těžko průkazný vliv nízkých dávek do sta milisievertů. Jiné vnější podmínky, ať už jde třeba o kouření, životosprávu či například jiné průmyslové emise mají daleko větší dopad.
Ostatní jaderné elektrárny
Koncem druhého prosincového týdne byl odstaven pro pravidelnou čtyřměsíční kontrolu druhý reaktor elektrárny Ohi. Elektrárna je v západním Japonsku a je provozována společností Kansai Electric Power Company. Jen sedm reaktorů v Japonsku tak zůstalo v provozu. Samotná zmíněná společnost má vypnutých deset z jedenácti svých reaktorů a tak musela požádat obyvatelstvo i firmy o úspory elektřiny. Je potřeba snížit její spotřebu nejméně o 10 %. Dne 26. prosince byl odstaven čtvrtý reaktor v elektrárně Genkai a v provozu zůstává jen šest pracujících reaktorů. Kyushu Electric Power Company, která elektrárnu Genkai provozuje, tak má všech šest svých reaktorů odstavených. Musela tak požádat veřejnost a firmy o další snížení spotřeby elektřiny nejméně o pět procent. Problémy se dají očekávat hlavně v nastávajícím zimním období, pokud udeří větší mrazy.
V březnu příštího roku se měly začít stavět dva nové reaktory jako třetí a čtvrtý blok v elektrárně Tsuruga. Měly by být dvěma největšími v Japonsku o elektrickém výkonu 1538 MW. Zahájení stavby však je pozastaveno a celá stavba se bude znovu posuzovat z hlediska odolnosti proti zemětřesení. Původně měly být reaktory uvedeny do provozu za šest a sedm let. V současnosti je však otázka jejich stavby otevřená a závisí na nové energetické politice, která by měla být vypracována právě v příštím roce. A právě na elektrárně Tsuruga došlo začátkem března k požáru. Oba reaktory jsou už nějakou dobu odstavené a prodělávají pravidelnou kontrolu. U prvního došlo při kontrole jednoho z elektrických zařízení ke zkratu a elektrický oblouk způsobil požár, který se podařilo rychle uhasit. Nikdo nebyl zraněn a nebyly poškozeny žádná důležitá zařízení či ohrožena radiační bezpečnost.
Je hodně otevřenou otázkou, jak se bude situace s existujícími i plánovanými jadernými elektrárnami v budoucnu vyvíjet. Některé perfektury či města jsou už teď rozhodnuty se zasadit o zrušení a likvidaci reaktorů na svých územích. Mezi ně patří z pochopitelných důvodů perfektura Fukušima, která chce likvidaci všech reaktorů na svém území, nejen těch zničených cunami. Z tohoto důvodu odmítla perfektura a její města Namia a Mianomisoma i dotace, které dostávají jako kompenzace všechny oblasti na jejichž území se jaderné elektrárny nacházejí. Stejné odmítnutí zvolila i perfektura Kagoshima a její město Satsumasendai, kde se plánuje výstavba nové jaderné elektrárny.
Zatím se nedostatek elektřiny vznikající zavíráním jaderných elektráren daří překonávat intenzivním využíváním všech dostupných fosilních zdrojů a úsporami. Například snížením vytápění na teplotu pouze 19oC a klimatizací v létě na 27oC. Problémy asi nastanou v zimě, pokud budou větší mrazy. Řada budov v oblastech zasažených zemětřesením je poškozena a prasklinami mnohde profukuje. Přípravou na vyšší spotřebu fosilních zdrojů, které se musí dovážet ze zahraničí, je i poslední opatření japonské vlády. Japonský jen je nyní velmi silný a tím se snižuje i cena dovozů. Firmám jsou na nákup fosilních surovin v zahraničí poskytovány levné úvěry. V současnosti byly také vyhlášeny údaje o emisi oxidu uhličitého ve fiskálním roce 2010, který končil březnu roku 2011. Po třech letech emise tohoto skleníkového plynu v Japonsku opět stoupla. Japonsko vyprodukovalo 256 milionů tun, což je o 3,5 % více než v roce 2009. A je jasné, že produkce se kvůli omezování jaderné energetiky v Japonsku bude zvyšovat i v příštích letech.
Důležitou součástí možného dalšího provozování i případného rozvoje jaderné energetiky v Japonsku je studium dopadu velkých zemětřesení s magnitudem okolo 9 a opatřením proti těmto zemětřesením a následným cunami. Tyto úvahy a opatření se týkají nejen jaderných elektráren a průmyslových budov, ale i měst a jiných důležitých objektů. Nedávno například byla inovována opatření pro případ příchodu cunami na letišti Haneda v Tokiu.
Závěr
Na konci roku 2011 lze říci, že situace v elektrárně je stabilizovaná a pod kontrolou. Je možné se začít soustředit na dekontaminaci zasažených oblastí, rekonstrukci infrastruktury a přípravu postupného návratu obyvatel do svých domovů. Popřejme Japoncům aby se s následky zemětřesení a cunami z března 2011 vypořádali co nejdříve a evakuovaní zase měli své domovy, ať už ty původní nebo nové, a mohli se vrátit k normálnímu každodennímu životu.