Z nějakého důvodu jsme velmi žhaví zjistit, zda se někde poblíž nenachází civilizace podobná té naší. Historie nám sice říká, že kontakty mezi civilizacemi obvykle končí velmi smutně, a že bychom měli být přinejmenším opatrní, přesto se ale poměrně usilovně snažíme po mimozemšťanech v rámci možností pátrat.
O popularitě lovu na mimozemšťany svědčí například zapojení tisíců nadšenců z celého světa do projektu distribuovaných výpočtů SETI@home, kdy dobrovolníci nabízeli strojový čas svých počítačů ke hledání vzkazů mimozemšťanů v datech z radioteleskopu Arecibo. Zároveň netušíme, co vlastně hledáme a tak není divu, že v hledání mimozemských civilizací panuje zmatek. Astronomové prohledávají snad úplně všechno, od rádiových signálů, až po krátké laserové záblesky komunikujících mimozemšťanů. Jak asi všichni vědí, veškeré snažení v tomto směru bylo doposud zcela marné.
Se zajímavým nápadem, jak v blízkých hvězdných soustavách hledat cizí civilizace, přicházejí Avi Loeb z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics a Edwin Turner z Princeton University. Jejich koncept se vlastně podobá známému projektu hledání mimozemských civilizací SETI (Search for Extra-Terrestrial Intelligence), který se zaměřuje na zachycování radiové komunikace případných emzáků a také na občasné vysílaní rádiových vzkazů do vesmíru, jako byla například Zpráva z Areciba, vyslaná v roce 1974 do kulové hvězdokupy M13 v souhvězdí Herkula. Loeb s Turnerem navrhují sledovat nikoliv rádiové vlny, ale umělé světlo vyzařované cizí civilizací, pokud by ovšem taková civilizace umělé osvětlení potřebovala. Stačí letmý pohled na povrch Země během noci a hned je každému úplně jasné, o čem je řeč. Lidstvo totiž v noci velmi intenzivně svítí, přinejmenším v hustě osídlených oblastech s moderními velkoměsty.
Sledovat osvětlení případných cizích civilizací není snadné, ale rozhodně to prý není nemožné. Planeta s cizí civilizací by při oběhu mateřské hvězdy byla osvětlovaná z různých stran, přičemž by od její noční strany přicházelo o něco více světla, než od strany denní a my bychom tyto jemné rozdíly mohli pozorovat a odlišit od sebe planety s umělým osvětlením od planet bez něj. Dnešní teleskopy to ještě nezvládnou, mohly by to svést až jejich nástupci v blízké budoucnosti. Už dnes si ale můžeme vyzkoušet, jak tahle technologie funguje a to v hranicích Sluneční soustavy.
Loeb a Turner spočítali, že naše nejlepší teleskopy by dnes zachytili světlo velkoměsta velikosti Tokya, pokud by se takové město rozkládalo na tělese v Kuiperově pásu, tedy v místech, kde kolem Slunce obíhá bývala planeta Pluto, Eris a spousta dalších zmrzlých balvanů. V ledovém tichu Kuiperova pásu sice žádné takové město nejspíš nebude a srovnání se planetou v obyvatelné zóně (kde může být tekutá voda) vlastně pokulhává, protože denní strana objektů Kuiperova pásu je v průměru 1000krát tmavší než denní strana Země, ale operátoři teleskopů alespoň mohou trénovat, aby byli připraveni na průzkum nejbližších planet podobných Zemi, jejichž objevy jsou už jenom otázkou času.
Pozemská civilizace v důsledku bouřlivého rozvoje komunikačních technologií poměrně svižně přešla z marnotratného vysílání rádiových vln na optická vlákna a stala se tak mnohem méně viditelnou ve vesmíru a něco podobného by se mohlo povést i eventuálním dalším civilizacím. V takovém případě by pozorování světel civilizací jistě přišlo vhod, pokud ovšem tyto civilizace běžně nerozvíjejí technologie, které by jejich osvětlení skrývaly. Pokud jsou emzáci paranoidní srovnatelně s námi, tak to určitě nemůžeme vyloučit.
Prameny: Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics Press Release 3. 11. 2011, Cosmos Magazine 11.11. 2011, Wikipedia (SETI@home).