Dostat rakovinu varlat není žádná legrace. Je to nejrozšířenější nádorové onemocnění mladých mužů. I když se daří tento typ rakoviny léčit s vysokou účinností, častým následkem léčby ozařováním nebo chemoterapií je doživotní neplodnost. „Základní buňky“, tzv. spermatogonie ve varleti razantní léčbu obvykle nepřežijí a produkce spermatu tak jednou pro vždy končí. Dospělý pacient si může „odložit“ spermie před léčbou do tekutého dusíku a použít je po uzdravení pro početí dítěte „oplozením ve zkumavce“. Slavný americký cyklista Lance Armstrong si tímto způsobem po zdolání rakoviny varlat pořídil hned trojici potomků. Jenže co si počít s malým hochem, který ještě nedosáhl puberty. V jeho varleti ještě žádné spermie nejsou a není tudíž co „odložit“ na pozdější časy.

Německá bioložka Ina Dobrinská vzkřísila naději i pro tyto malé pacienty. Spermie by jim mohly dodat myši.

Dobrinská už dokázala tímto způsobem vypěstovat spermie kozla a kance. Maličký kousek varlete novorozených kozlíků a kanečků voperovala pod kůži laboratorním myšákům s defektním imunitním systémem. Hormony z těla myšáků nabudily u tkáně cizího varlete růst a dokonce i tvorbu spermií. Jenže všechno mělo jeden malý háček. Kanečci a kozlíci dospívají pohlavně velmi brzy a první spermie se jim ve varleti tvoří už ve věku kolem 5 měsíců. U člověka je ale nástup puberty a tvorby spermatu dlouhodobější záležitostí. Vzhledem k tomu, že myš nežije obvykle déle než 1,5 roku, nezdálo se, že by to v jejím těle mohla tkáň z varlete nedospělého hocha „stihnout“. Dobrinská ale vymyslela velmi chytrý trik a ověřila si ho při pěstování spermií makaků, kteří pohlavně dospívají mezi třetím a čtvrtým rokem života.

Vědci voperovali kousek tkáně z malého makaka do těla vykastrovaných myšáků. Dobrinská vsadila na dobře známý fakt, že varle vede čilý hormonální „rozhovor“ s částí mozku zvanou hypothalamus. Dochází přitom k obousměrnému předávání „hormonálních“ zpráv. Po kastraci „hlas“ varlete z pochopitelných důvodů  „utichá“.  Hypothalamus „nic neslyší“ a reaguje  hormonálním „křikem“. Tento „řev“ má podobu obrovského množství hormonů a má za úkol vyburcovat „dezertované“ varle k obnovení činnosti.

Ina Dobrinská vsadila na to, že hormonální „řev“ z hypothalamu kastrovaného myšáka donutí tkáň opičího varlete k horečné činnosti. A nezklamala se. Už za sedm měsíců se v opičím varleti pod myší kůží objevily spermie. V těle opičáka by k tomu nedošlo dříve než  za dva roky. O tom, že vzniklé spermie jsou plnohodnotné, svědčí výmluvně fakt, že po oplození ve zkumavce zajišťovaly vývoj zárodků se stejnou spolehlivostí jako spermie vzniklé ve varleti dospělého opičího samce.

V současné době chce Dobrinská a její spolupracovníci obdobným způsobem získat spermie kocourů.  Připravuje se tak na pěstování spermií velkých kočkovitých šelem ohrožených vyhubením.

 Profesorka Ina Dobrinská.

 

Americký cyklista Lance Armstrong měl štěstí. Nejen že se uzdravil z rakoviny varlat a následně dosáhl pětinásobného triumfu v Tour de France, ale díky zmraženým spermiím se dočkal i potomků.

Exkluzivní záběry z laboratoře profesorky Iny Dobrinské – kocouří dárci tkáně se často nehodlají se svou rolí smířit a důsledně požadují po laboratorních myšácích svůj majetek zpátky.