Jeskyně Blombos v Jižní Africe obrátila nedávno na ruby naše představy o počátcích zdobení u našich prapředků. Nálezy staré 70 000 let s provrtanými plžími ulitami a donesený kousek jílu s vyrytými čárami byly tak přesvědčivé, že díky jim dosavadní představa kulturní revoluce před 35 000 až 50 000 lety v regionu od Předního východu k Evropě do značné míry padla. Ale to našim jihoafrickým předchůdcům nestačilo. Ještě krásnějším a překvapivějším vzkazem od nich byly o něco mladší skořápky pštrosích vajec s různými ozdobnými vrypy na lokalitě Diekloopf. A to zapomínáme na svébytné a jemně zpracované kamenné nástroje, nalézané v široké oblasti Jižní Afriky.
Jeskyně Blombos vydala další zajímavé svědectví, které poodhaluje představy a myšlení tehdejších dávných obyvatel. V ještě starších vrstvách, datovaných na 100 00 let (určení stáří různými metodami ukazuje na 94 000 až 101 000 let s chybou do 4 000 let), nalezl Christopher Henshilwood se spolupracovníky lastury ušní, mořských plžů známých v současnosti jako zdroj perleti i jako potrava. Jejich tvar připomíná ucho (proto zřejmě česky ušeň) a tvoří lopatkovitou mističku jako stvořenou pro míchání barev. A o to právě u uvedeného nálezu šlo!
Na lasturách ušní byly nalezeny zbytky rozdrcených kostí, dřevěného uhlí a spáleného rostlinného materiálu, ale zvláště různě barevných okrů od žlutých přes oranžové až po červené. Mimo ušně byla použita i lopatka tuleně. Při mikroanalýze byly v perleťové vrstvě lastur zjištěny stopy po mechanickém působení, přičemž některé rýhy měly tvar křivky připomínající otáčivý pohyb jako při míchání. Na témže místě byly nalezeny kostěné a kamenné nástroje také se zbytky barviv. Tyto valounky a kosti byly obroušené tak, že byly zřejmě používané jako kladívka a brousky.
Autoři se domnívají, že se jedná o přípravu barev a tím o doklad jejich nejstaršího známého používání. Co ale malovali nebo natírali naši předci před 100 000 lety? Pokud nemáme jiné doklady o použití barev (malby na stěnu apod.), je nejjednodušší se domnívat, že si staří „Jihoafričané“ nejspíše malovali a zdobili své tělo. Asi je toto zdobení kůže na těle jednou z našich nejstarších lidských vlastností, kterou se odlišujeme od světa přírody (jak už poznamenal C. Lévi-Strauss: „Člověk musel být omalovaný, aby byl člověkem; ten, kdo zůstal v přirozeném stavu, nelišil se nijak od zvířete.“.
Prameny: Science 334, 219 (2011)