Evropská legislativa týkající se transgenních (geneticky modifikovaných) organismů - GMO vznikla před čtvrt stoletím z politického rozhodnutí proti hlasům vědců. Od té doby molekulární biologie a genetika, na nichž se transgenese zakládá, udělaly obrovský pokrok. GM plodiny zabírají dnes plochu odpovídající polovině Evropy a jen transgenní sóji se spotřebovalo přes miliardu tun. Proběhlo několik potravinářských afér, při kterých onemocněli a zemřeli lidé (o jedné referujeme níže), ale žádná nebyla spojena s transgenními plodinami.
Přesto pseudoreligiózní organizace hájí svou zjevenou pravdu o nebezpečnosti GMO, která, jak je dáno transcendentní povahou zjevených pravd, na faktech ani zkušenosti nezávisí. Tyto organizace mají dostatek financí, takže si mohou najímat specialisty pro PR a psychologii, a jejich propaganda je proto účinná. Obava z GMO je ve veřejnosti rozšířená, a protože veřejnost jsou voliči, politici v zájmu svého znovuzvolení se stylizují do hrdinů, kteří na bělouši legislativy nebezpečného draka GMO probodávají Nařízeními a Směrnicemi EU. Za hlasitého provolávání „Inovace“, „Konkurenceschopnost“ tím odsuzují Evropu k zemědělskému skanzenu. To způsobuje zastavení výzkumu v Evropě (např. BASF1, nebo francouzská INRA2).
Kromě toho evropská politika má neblahý vliv na chudé rozvojové země, jak dokumentoval profesor Sir David King na přednášce v Královské společnosti3. Situace je absurdní: Evropská Unie vydává zprávu4, že během deseti let bádání, které stálo 300 milionů eur zjistilo 500 evropských vědců, že biotechnologie, zejména GMO, nepředstavují riziko odlišné od konvenčně vyšlechtěných odrůd. Současně „Za účelem vysokého stupně ochrany lidského života a zdraví, zdraví a pohody domácích zvířat, prostředí a zájmů spotřebitelů ve vztahu ke geneticky modifikovaným potravinám a krmivům5“ zavádí další restriktivní a nákladné regulace. Je logické, že takové počínání politiků, zejména některých členských států a poslanců „zelených“ stran, vyvolává protesty. Jsou známé dvě Bílé knihy, jedna česká, druhá maďarská, které vydali vědci v době předsednictví těchto zemí. Velmi tvrdý protest formulovaný jako obžaloba vydalo 41 švédských vědců6. Podobně 300 finských vědců vyzvalo parlament k liberalizaci legislativy týkající se GMO7.
Také vědecké organizace (např. EMBO8) nešetří tvrdou a podloženou kritikou. Kritickému rozboru se nevyhnul ani „princip předběžné opatrnosti“ používaný jako ospravedlnění vymyšlených katastrofických scénářů9. Časté jsou protesty přicházející z Anglie. Obracejí se nejen proti politikům, ale důrazně i proti NGO (nevládním organizacím), které v jakési směsi politického oportunismu a psedonáboženské víry vedou boj proti biotechnologiím. Např. lord Taverne, bývalý ministr a člen parlamentu obvinil v horní komoře (House of Lords) Greenpeace ze strašení veřejnosti škodlivou iracionální kampaní10. Ve zprávách EMBO je zveřejněna studie University of Edinburgh a Warwick University11 dokládající, že propaganda nevládních organizací ovlivňuje politiky a tím ohrožuje zásobování potravinami a zvyšuje jejich ceny. Také tato zpráva svědčí o tom, jak politika EU poškozuje rozvojové země, které ze strachu o evropský trh odmítají moderní zemědělství. Celý tento vývoj ukazuje, že čtvrt století stará regulační pravidla nevyžadují stálé zpřísňování, ale naopak revizi využívající současných poznatků vědy a hlavně věcnou a intenzivní informaci veřejnosti.
Odkazy a další články:
- Španělské okurky a kolorádské melouny
- Výzkum ve věži ze slonoviny
Ke stažení zde.