Máme za sebou letošní Samhain, asi nejslavnější „čtvrtící den“, tedy den na půl cesty mezi rovnodenností a slunovratem a keltský svátek zemřelých. Ve střední Evropě se moc neslaví ani jeho moderní verze Halloween, kterou vlastně neúmyslně vytvořil papež Bonifác IV., když ve snaze vykořenit pohanské zvyky na stejné datum lstivě vymyslel svátek Všech Svatých (All Hallows" Day) a ten se poté rozkošně zkřížil s původním Samhainem. Dnes už sice málokdo ví, že světlo ve vydlabané zelenině má svítit na cestu bloudícím duším příbuzných, snažícím se navštívit rodinu a že převleky do masek jsou vlastně sofistikovanou ochranou před zlými duchy, jejichž aktivita této noci dosahuje vrcholu, ale i tak je to pozoruhodná slavnost, během níž se navíc vyprávějí strašidelné příběhy.
V duchu této tradice by se jistě u mihotavého světla vydlabané dýně Jack-o"-lantern pěkně vyjímala historka o parazitických řásnících a zotročených vosících. Až z ní mrazí. I ve světě podivuhodných manipulací hostitelů jejich parazity, kterých už známe spoustu, je podle odborníků tento vztah nápadně rafinovaný. Účinkujícími jsou dva druhy hmyzu - vosíci skvrnití (Polistes dominula) a řásníci, fantastičtí už svým odborným jménem Xenos vesparum. Jejich příběh teď detailně prozkoumali italští badatelé z týmu Fabia Manfrediniho, působícího na Pennsylvania State University.
Vše začíná na jaře, kdy se dělnice vosíka skvrnitého setká s larvou řásníka. Ta si hbitě zaleze do jejího zadečku, kde se spokojeně uhnízdí a začne sát krev hostitele, jako v živém krevním baru. Tím to ale rozhodně nekončí. Jak ubíhají týdny, larva řásníka roste a roste a dotyčný vosík je na tom stále hůř. Roste pomaleji, než jeho vrstevníci a v porovnání s nimi se tudíž zmenšuje. Neparazitované dělnice vosíků společně pracují na stavbě a ochraně kolonie, ale vosík s řásníkem ztrácí sociální chování a zařídí se sám pro sebe. V časném létu, kdy vosíci v kolonii mívají nejvíc práce, se infikované dělnice ztratí a pod vlivem zákeřných parazitů se přesunou na určité místo, kde se setkají s dalšími, stejně postiženými nešťastníky. Když se jich sejde dost, začne páření, ovšem nikoliv vosíků, ale jejich parazitů. Musí to být přízračná scéna, jako vystřižená z Heinleinovských Vládců loutek. Plně vyvinutí a okřídlení samci řásníků vylezou ze svých otroků a kopulují se samicemi, které během aktu zůstávají uvnitř vosíků.
Hostitele samců řásníků pak už čeká jenom vleklá smrt od patogenů, kteří je obvykle infikují skrz díry v těle, zatímco hostitelé samic žijí dál v podivné existenci. Krmí se, tloustnou a postupně se z nich vlastně stanou královny, ovšem bez schopnosti množení svého druhu. Jejich úkolem je zajistit úspěšné množení řásníků.
Ke konci podzimu odletí tam, kde přezimují pravé královny vosíků a připojí se k nim. Na jaře pak falešné královny ještě nějakou dobu po odletu skutečných královen vosíků čekají na zimovištích. Pak v pečlivě načasovaném okamžiku zimoviště opustí a zahájí své zhoubné dílo ve službách parazitů. Někteří parazitovaní vosíci vyhledávají oblíbená místa sběru potravy a líčí zde připravené larvy řásníků jako živé nálože. Jiní se zase vracejí do kolonií a trousí tam svůj nebezpečný náklad.
Podle Manfrediniho a spol. jde o výjimečně komplexní případ manipulace hostitele parazitem, který jistě vyžadoval intenzivní koevoluci, čili vzájemné evoluční působení obou zúčastněných druhů. Řásníci mění vosíkům rozměry těla, zařazení do systému kast, ukládání zásob živin v těle, průběh zimování a délku života v rámci kasty. Vosíci skvrnití jsou sice běžní v teplejších oblastech od Středomoří po Střední Asii, ale můžeme se s nimi setkat i u nás a to včetně manipulátorských řásníků. Ty známe například z několika lokalit v Praze a okolí, kde je přistihli ve vosících navštěvujících například u hmyzu oblíbené mrkvovité rostliny, jako jsou mrkev a libeček. Zmínění vosíci se zároveň invazně šíří v Severní a Jižní Americe, a jejich úspěch tu podle všeho podporuje právě nepřítomnost záludných řásníků.
|
Vosík skvrnitý s nektarem. Kredit: Alvesgaspar, Wikimedia Commons |
Pravá královna vosíků zakládá novou kolonii. Kredit: Alvesgaspar, Wikimedia Commons |
Literatura: Animal Behaviour online 8.10. 2011, Wired Science 19.10. 2011, Wikipedia (Polistes dominula)