Kodaňskou konferenci o globálním oteplování v roce 2009 doprovázely sněhové vánice. Kdykoli někde vystupuje Al Gore, dostaví se „Gorův efekt" - jak začne mluvit o oteplování, ochladí se. Série chladných zim zaskočila Brity, kteří na sníh nejsou zvyklí, ani se tam neprodávají zimní pneumatiky.
Kam se sakra podělo globální oteplování? Tak se ptal i klimatolog Kevin Trenberth v jednom ze zveřejněných Climategate emailů. A kdo za ochlazení může?
Další mechanismus slunečního vlivu
V roce 2003 NASA vypustila satelit SORCE (Solar Radiation and Climate Experiment). V letech 2004 až 2007, v době solárního minima, tato sonda naměřila překvapivý pokles UV záření přicházejícího ze Slunce. Byl asi pětkrát větší, než jaký vědci očekávali.
Britští klimatologové z Mett Office s dvěma kolegy z University v Oxfordu a londýnské Imperial College na základě těchto družicových měření vytvořili počítačový model prokazující, že zjištěný pokles UV záření by mohl být příčinou série chladných zim, které v posledních letech postihly severní polokouli. Snížená UV radiace způsobí ochlazení horní atmosféry a to ovlivní proudění větrů tak, že v Evropě jich více vane od východu. Výsledky studie zveřejnil časopis Nature Geoscience.
Takže tu máme další návrh mechanismu, kterým by Slunce mohlo ovlivňovat naši atmosféru. Nejen celková sluneční expozice (Total Solar Irradiance –TSI). Nejen Svensmarkovo kosmické záření, které v období minima sluneční aktivity podporuje tvorbu nízké oblačnosti odrážejícího část záření zpět do meziplanetárního prostoru. Je tu tedy další, a možná zdaleka ne poslední možný faktor slunečního vlivu na klima – ultrafialová složka jeho spektra, s níž klimatické modely IPCC doposud také nepočítaly.
A tak mnozí klimatologové, kteří i extrémy posledních zim automaticky připisovali na vrub globálnímu oteplování, by měli být ve svých tvrzeních mnohem uvážlivější a vliv UV složky slunečního záření na pozemské klima vzít na vědomí. Výroky, že zimy jsou chladnější, protože se oteplilo, působily absurdně a staly se i terčem humoru v populární kultuře. Například toto video. Týká se to například expertů z Postupimského institutu pro dopady klimatických změn (PIK), jemuž šéfuje Herr Schellnhuber. (viz: Věřte nevěřte – Extrémní zimu prý způsobilo globální oteplování).
Podle Suessova solárního cyklu bychom v příštích desítkách let měli být svědky poklesu sluneční činnosti. I solární fyzik Cornelis de Jager, dlouholetý předseda Evropského klubu skeptiků (ECSO) – kde je místopředsedou náš Jiří Grygar - se hlásí k názoru, že oslabí-li sluneční aktivita, čeká nás v následujících dekádách ochlazení (viz: Předseda Evropského klubu skeptiků očekává solární ochlazení).
Piers Corbyn
Zpráva ve ScienceNews končí takto: „Pokud počítačový model britských meteorologů dokáže reprodukovat minulé předpovědi počasí, výzkumníci by rádi začali zahrnovat solární variabilitu do dlouhodobých předpovědí počasí.“
Jeden člověk v Anglii už to ale dělá dávno. Klimaskeptického meteorologa Pierse Corbyna můžete znát z dokumentárního filmu „Velký podvod s globálním oteplováním“. Jeho agentura Weatheraction proslula tím, že poskytuje přesnější dlouhodobé předpovědi počasí než oficiální meteorologové. Proč byli méně úspěšní než Corbyn? Protože na rozdíl od něj dosud nebrali v úvahu vliv Slunce na klima a počasí.
Když Corbyn tvrdil, že série chladných zim byla způsobena poklesem sluneční aktivity, byl proto napadán jako klimatický popírač, kacíř a loutka fosilního průmyslu. Nakonec se ukazuje, že měl pravdu.
Dodatek redakce:
Gorova efektu si lidé všimli již před sedmi lety. Tu úsměvnou hru přírody, jež nečekaně chladným počasím doprovází bývalého viceprezidenta USA, nositele Nobelovy ceny míru (2007 spolu s IPCC) při jeho veřejných vystoupeních v rámci kampaně proti globálnímu oteplování podpořené kolika sty miliony dolarů. V roce 2004 spolu s Gorem zavítala do hlavního města amerického státu Massachusetts, Bostonu, i vlna extrémního chladu, rekordní za posledních 50 let. Podobná situace se v tom samém roce zopakovala i při jeho návštěvě New Yorku, kde shromážděným tvrdil, že jde o důsledek globálního oteplování. O dva roky později, v listopadu 2006, v australském státě Viktoria Al Gora přivítalo sněžení. A to také není běžná situace. Pro jižní polokouli v té době jaro předává žezlo létu a průměrná teplota v těchto částech Austrálie je příjemných 21 °C. Při té samé misijní cestě Gorova plamenná slova nezahřála ani obyvatele Nového Zélandu, protože je také doprovázel neobvyklý chlad.
Na spuštění Gorova efektu někdy stačí, aby se odehrávala důležitá akce na podporu boje proti globálnímu oteplování. Projevil se například v únoru 2007, když se tímto tématem zabývala Sněmovna reprezentantů USA. Pojednání museli odložit kvůli sněhové bouři a náledí. Zakrátko poté, v březnu, byla ze stejného důvodu posunuta i následná tisková konference. Sníh zasypával účastníky shromáždění organizovaných americkými aktivisty ještě i v dubnu 2007.
Před třemi lety, v roce 2008 zažila Británie nejchladnější zářijové počasí za posledních 125 let. Gore právě přednášel na Universitě v Harvardu. V Londýně tehdy začalo sněžit. Byl to nejčasnější sníh od roku 1922. Dolní sněmovna Spojeného království shodou náhod právě projednávala návrh zákona o klimatické změně (The Climate Change Act 2008).
V listopadu 2008 organizátoři protestu „People’s Power for the Climate“ v australském Newcastlu doporučovali účastníkům, aby si nezapomněli vzít klobouky a opalovací krémy. Akci pak museli kvůli nepřízni počasí předčasně ukončit. V prosinci 2008 Gorovo veřejné vystoupení v italském Milánu „komentovalo“ vytrvalé sněžení. Sníh a ledovka ochromily život Říma, Neapole, Palerma i Sicílie.
Čerstvě zvolený prezident USA Barack Obama při návštěvě Filadelfie v lednu 2009, za mrazivého větrného počasí s teplotou okolo -7 °C přesvědčoval shromážděné, že se planeta otepluje kvůli naší závislosti na ropě. Tehdy prudký nápor zimy zchladil emoce i ve Washingtonu DC, kde před senátní Komisí pro zahraniční vztahy vypovídal Al Gore o dokladech globálního oteplování
Krátce poté, v únoru 2009, se v Buffalu, v americkém státě New York konala velká konference o klimatu. Rtuť teploměru klesla pod -20 °C. Pak březnová sněhová vánice rozehnala účastníky jedné z největších „protioteplovacích“ akcí „Největší národní projev občanské neposlušnosti“ ve Washingtonu DC. Tehdejší mluvčí Sněmovny reprezentantů USA, Fancy Pelosiová, musela své vystoupení zrušit. Jejímu letadlu kvůli počasí odložili start.
Al Gore byl nejdůležitějším hostem mítinku nevládní organizace Safe Climate Australia, který se konal v červenci 2009 v Melbourne. Za nebývale studeného počasí s teplotou -17 °C.
Rekordní chlad ho doprovázel i na domácí půdě, na setkání s novináři v říjnu v Madisonu, v státě Wisconsin.
Gorův efekt neušetřil ani kodaňskou celosvětovou Konferenci OSN o změnách klimatu v prosinci 2009 a projevil se neobvyklým chladem a sněžením. V té době se Spojenými státy převalila extrémně studená vlna.
I když se za místo dějiště loňské klimatické konference OSN prozřetelně zvolilo mexické letovisko Cancún, Gorův efekt se dostavil i tam a po šest dnů posouval spodní hranici teplotních rekordů.
Letos Al Gorem založená a financovaná „nezisková“ organizace The Climate Reality Project zorganizovala celosvětovou mediální klima-alarmistickou kampaň „24 hodin skutečnosti“ (24 Hours of Reality), která probíhala 14. a 15. září. A kdo na ní nejintensivněji zareagoval? Počasí. Nejnižší teplota právě v těchto dnech na severu a v centrální oblasti USA klesla k nule a místy i pod ní. A to například i v Utahu, kde průměrná hodnota minimální zářijové teploty je 11 °C.