V poslední době se v médiích začíná zjevovat zeitgeist. Nelze si ho nevšimnout, hned totiž zabrnká na všechny výstražné systémy v mysli čtenáře, který ani nemusí být pamětníkem roku 1914. Je to nenápadné slovíčko, obvykle jenom taková hračka filozofů, ve skutečnosti má ale pořádně veliké zuby a smrdí krví. Jak se začne psát o podivném víření doby, tak je zle a bylo by dobré s tím rychle něco udělat – například spustit šíleně odvážný, a přitom zvládnutelný vědecký projekt, který by fascinoval celou planetu.
Mohl by to být třeba hon na asteroid. Zní to bezesporu bláznivě, přesně tohle ale vymýšleli na slovo vzatí odborníci na meziplanetární technologie, kteří se teď sešli koncem září v kalifornské Pasadeně, aby se na Caltechu zúčastnili workshopu Asteroid Retrieval Mission Study a analyzovali na něm možnosti ulovení asteroidu. Pro někoho je to možná překvapení, ale podle všeho máme klíčové technologie k dispozici už teď a asteroid bychom mohli reálně ulovit během následujících deseti let. Samozřejmě, jenom pokud budeme mít nezbytnou vůli a odvahu.
Není to kupodivu nijak moc těžké. Vybereme si vhodný asteroid, pošleme k němu robotickou sondu, která asteroid popadne– když bude kovový tak magnetem, kamenný harpunou a pak ho silou elektrostatického iontového motoru odtáhne k nám. Pokud si troufneme na větší asteroid, tak velký, že by s ním už automatická sonda nehnula, tak k němu můžeme poslat gravitační tahač, který pak dotyčný asteroid decentně vychýlí na dráhu směřující k Zemi. Naopak, úplně drobný asteroid by sonda mohla chytit do kevlarového pytle a prostě odvézt, jako pytlák kořist. Stejně jako při lovu zvěře by ale malá trofej asi neposkytla příliš velké potěšení.
Technicky je to vcelku pohodová záležitost. Proč bychom ale měli asteroidy tahat k Zemi, když se jich lidé obvykle bojí? Vtip je v tom, že by tenhle nákladný podnik mohl přinést leccos užitečného. Za prvé, bylo by nesmírně sexy mít druhý měsíc, byť zatím jenom skromných rozměrů. Za druhé, Obamova administrativa hodlá poslat astronauty za asteroidem, což je docela riskantní a komplikované. Co kdybychom namísto toho přivezli asteroid za astronauty? Mohli by na něm přistávat po tuctech, pokud tedy bude k dispozici použitelná kosmická loď. Z vhodného asteroidu na oběžné dráze anebo v Lagrangeově, čili libračním bodě, kde se vyrovnávají gravitační síly mezi Sluncem a Zemí, by se mohla stát předsunutá základna astronautů, ideální k výcviku, zkoušení nových vesmírných technologií a přípravě meziplanetárních expedic.
Za třetí, zaparkovaný asteroid by byl skvělým vánočním dárkem pro vědce mnoha profesí, kteří by ho ihned nadšeně rozebrali na kousky. Asteroidy jsou svědky vzniku Sluneční soustavy a mohou poskytnout celou řadu zajímavých odpovědí. Za čtvrté, asteroidy jsou ve skutečnosti napěchované nejrůznějšími surovinami, od železa s niklem až po spoustu vody, a ty můžeme vytěžit a použít, buď hned na oběžné dráze nebo doma na zemském povrchu. Každý trochu větší asteroid obsahuje tolik kovů, že to prý mnohonásobně přesahuje jejich množství vytěžené za celou historii lidstva. Ze slupky asteroidu, která by zůstala po těžbě vesmírných nerostů, pak můžeme postavit třeba obytné centrum.
Navíc se můžeme zaměřit na asteroidy, které nás míjejí nebezpečně blízko a velmi vtipně tak eliminovat jejich hrozbu. Mohl by to být takový Armageddon s Bruce Willisem naruby, který by nekončil smutnou nukleární explozí, ale bujarým večírkem na povrchu ochočeného asteroidu, na dohled blikajících světel pozemských velkoměst. Už teď existují plány na přitažení asteroidu 99942 Apophis a jeho zaparkování na krotkou oběžnou dráhu. Srážka s Apophisem, jehož průměr činí 300 až 400 m, je podle nových údajů zcela nepravděpodobná. Pokud by k ní ale nějakým omylem došlo, tak by při kolizní rychlosti 12,59 km/s uvolnila energii odpovídající 510 megatun TNT, čili zhruba 2,5 násobku slavné erupce na ostrově Krakatoa, z roku 1883.
Polapení a zkrocení asteroidu nese pochopitelně i jistá rizika, včetně pádu špatně zaparkovaného balvanu dolů na Zemi. Asteroidy různě rotují, mívají podivné tvary a tak. Proto by vesmírní inženýři nejprve vyzkoušeli maličké asteroidy s průměrem do 10 metrů a pak by si postupně troufali na větší a větší sousta. Potenciální kořisti je přitom víc než dost. Podle lidí z planetární obrany NASA se do vzdálenosti 45 milionů kilometrů od Země vyskytuje nejméně 19 500 asteroidů o průměru přesahujícím 100 metrů. Který z nich asi přijde na řadu jako první?
Prameny: Wired Science 5.10. 2011, Wikipedia (Asteroid, Lagrangian point, 99942 Apophis)