Nenasycené mastné kyseliny jsou téměř unisono prohlašovány za zdravější než kyseliny nasycené. Proto bychom neměli jíst slaninu a měli bychom holdovat rostlinným olejům. Ale ani nenasycené mastné kyseliny nejsou jedna jako druhá a především omega 3 – mastným kyselinám jsou často připisovány ochranné účinky proti onemocněním srdce a oběhového systému a dále pak pozitivní efekty na rozvoj nervové soustavy a imunitního systému.  V tom prý dávají omega 3- polynenasycené mastné kyseliny jasně na frak svým bližním omega 6- polynenasyceným mastným kyselinám. Za zdroj „omega trojek“ je obecně považováno lněné semínko a tuky ryb. Typický obyvatel západního světa ale konzumuje 10krát víc „omega šestek“ než oněch skvělých „omega trojek“ a měl by s tím něco dělat. Nabízí se mu hned několik řešení. Může zavrhnout jídla s „omega šestkami“. Ale to není ani jednoduché ani příjemné. Znamenalo by to konec pochutnávání na vejcích se šunkou nebo ementálu. Obchodníci s nejrůznějšími potravinovými doplňky se proto mohou přetrhnout, aby dodali na trh „zaručeně nejlepší“ zdroj omega-3 polynenasycených mastných kyselin v pilulkách. Jenže dnešní fanatici zdravého životního stylu přistupují k pilulím s notnou dávkou skepse. Někteří producenti potravin živočišného původu se snaží krmit svá zvířata extrakty z ryb, aby do jejich produktů nějaké ty „omega trojky“ dostali. Ale je to hrozně drahé a efekty jsou pochybné.

Jing Kang z Harvardu nabízí jiné řešení. Jeho pozornost zaujal enzym drobného hlísta Caenorhabditis elegans schopný převádět „zlé omega-6“ na „hodné omega-3“. Savci takový enzym postrádají. Kang proto vytvořil geneticky modifikovanou myš, která pomocí genu z hlísta vytváří v těle „omega trojky“ a je to tedy jakási „myš s rybím tukem“. Myším s pozměněným metabolismem mastných kyselin se zjevně daří dobře a produkce „omega trojek“ jim nevadí. Kang je přesvědčen, že stejný postup by se mohl uplatnit i u hospodářských zvířat, která by pak produkovala maso, mléko nebo vejce se zvýšeným obsahem omega 3- polynenasycených mastných kyselin.

Netřeba jistě dodávat, že mluvčí odpůrců geneticky modifikovaných organismů už Kangovy záměry ostře odsoudili. Použili obligátní argumenty, které zřejmě píšou přes kopírák – nepřirozený zásah do organismu, neznámý dopad dlouhodobé konzumace takových produktů na zdraví člověka atd. Všeobecný odpor ke geneticky modifikovaným organismům není jediná překážka, jež se staví do cesty kravám, prasatům, krůtám či slepicím s „rybím tukem“. Velmi důležité bude, jakou bude mít maso, vejce a mléko s „rybím tukem“ chuť. Už před časem získali v Japonsku geneticky modifikovaná prasata obdařená genem pro enzym desaturázu špenátu. Ten zajišťuje přeměnu nasycených mastných kyselin na nenasycené. Zatím se ale „špenátové prase“ na trhu se zdravými potravinami neprosadilo.

 Červ Caenorhabditis elegans…

nebo losos mají ve své dědičné informaci i gen pro  enzym k přeměně omega 6-polynenasycených mastných kyselin na omega 3-polynenasycené mastné kyseliny.

Pašíkovi tento enzym chybí a proto není vepřový řízek tak zdravý jako lososí steak. Povede cesta ke zdravějšímu vepřovému přes genetické modifikace a „prasata s rybím tukem“?